Žert

Nesúď, lebo sám budeš súdený. Nekrivdi nikomu slovom ani činom, lebo môže byť ukrivdené Tebe. Zase, na druhej strane pomsta chutí najlepšie vychladnutá. "Tak teda hop, prečo nevyužiť príležitosť?", povie si školskou straníckou čistkou zomletý bývalý vysokoškolák, pre ktorého nevinný pohľadnicový žart znamenal šesťročnú cestu pomocnými technickými prápormi a uránovými baňami v Jáchymove. Čo však z toho ak namiesto zdania, že pomsta bude chutiť ako iskrivo vychladené šampanské sa dostaví len pohár vyprchanej jedovatožltej malinovky? Jireš sa parádne vyrovnal s prelínaním prostredia súčasnosti s minulými spomienkami, pričom strihom zdôraznil, aká situácia vyvolala reminiscencie na priebeh stalinského zväzácko straníckeho súdu a jeho chmúrne dôsledky. (08.01.2014)

Dobré je, dobré je, že už není pána... Před pár lety jsem tenhle film míval hodně rád, byl mi blízký prostředím filozofické fakulty, okouzlil mě působivým spojením smutného příběhu s kontrastně veselou folklórní hudbou a hodně zaujal i exkursem do zcela odlišné doby s drsně radikální ideologií, během níž (nejen) věkově stejní lidé prožívali trpké situace (často s absurdně hořkou příchutí), jaké si většina naší, dnešní generace většinou neumí představit. Četl jsem mezi tím i rovněž skvělou Kunderovu předlohu, ale vzhledem k podobně mnohavrstvému a umělecky osobitému výsledku v případě filmu nemám s touto adaptací žádný problém. Včera jsem se konečně podíval na Jirešův debut Křik a záhy se po něm přidal i reprízu Žertu – působí na mě pořád stejně silně. V obou těchto filmech obdivuji umění pana režiséra, který do filmu trvajícího kolem necelých 80ti minut dokáže vtěsnat tolik zajímavých myšlenek, podnětů, témat, propojit je a hutně na malém prostoru rozehrát. Nechal jsem se pohltit pestrou mozaiku volně navazujících příhod a okamžiků, které se hlavnímu hrdinovi při návštěvě rodního města vybavují nebo je zrovna prožívá. Každá scéna ukrývá v sobě jistou výpověď, třeba i to zdánlivě obyčejné folklórní vystoupení před osudovou bitvou, přerušené moderní hudbou z tranzistoráků, nebo předchozí setkání s Ludvíkovou novou milenkou... obojí v kontrastu s potížemi 50. let ve škole či na vojenské službě ukazuje tu nastupující, pochopitelně zcela jinou mladou generaci, která si prošla jiným, mnohem pohodlnějším životem a tudíž vyznává jiné hodnoty a postoje. Osobitý zážitek podtrhly opět skvělé herecké výkony, nápaditá černobílá kamera či prolínání emocionálně kontrastních scén. Asi nejradši mám tu s nostalgickým folklórním dýchánkem ve sklípku a pak představování malby jednoho z vojáků s choulostivě vyobrazenou marxistickou teorií. :o) [95%] (27.06.2022)

Kniha dokonalá, film stále hodně dobrý... Výborně obsazený přepis, který velmi dobře odhadl, jak přesvědčivě zobrazit padesátá léta a znázornit Ludíkovu zahořklost. Některé postavy a motivy sice film neobsahuje, ale domnívám se, že základnímu významu a Kunderově nekompromisnímu vidění padlých to neubližuje. Snad jen způsob vyprávění trpí oproti jedinečně rozkouskované knize, jejíž záchvěvy čtenáře naplno pohltí, pokud se v průběžně vrací o pár stran zpět, doplněn o znalost dalších informací. Neznám lepší film Jaromila Jireše a navíc věřím, že univerzální způsob sdělení může uspět za hranicemi i dnes. Světový román se dočkal výborného filmu, byť uznávám, že filmové dílo si Kundera nikdy plně neautorizuje. Hold celuloid... (27.10.2005)

Jedna z velkých rolí Josefa Somra. Necenzurovaný pohled na dění v 50tých letech je rozhodně základem kvalit tohoto snímku. Nevinný žert připraví pro Ludvíka Jahna nelehkou budoucnost, plnou falše a pokrytectví. Přesto si zachovává svou osobnost, i když touží po pomstě...touží někoho řádně zfackovat. Excelentně zobrazený a sehraný kontrast padesátých a šedesátých let ve velmi vytříbené režii. (24.10.2012)

I když oslavu mj. lidové hudby, skryté v knize i filmu, opravdu nechápu, je tento snímek pro mě asi nejtypičtějším příkladem z hlediska vyjádření absurdity nad komunistickým režimem. Tři nejhlavnější klady: Josef Somr, vedlejší postava faráře, uvažujícího o těch nejdůležitějších tématech života a smrti a také závěr, který se vám ve své jednoduchosti nevykouří z hlavy opravdu nikdy. (19.11.2003)