Žert

Prišlo mi trochu zvláštne, že si ho tá ženská nepamätala, zase až tak dlhá doba neubehla. Ten jej ex s tým nemal problém a Ludvíka v pohode spoznal. Len to mi tu trocha vadilo. Inak ide o výbornú výpoveď jednej smutnej doby, kedy o osude človeka mohla rozhodnúť trebárs aj len jedna pohľadnica. Šialený čas, šialený človek. Najhoršie na tom je, že potom väčšina z nich spolu s ich potomkami štrngali na námestí akoby sa nechumelilo. No áno, prevrátiť kabát je tak ľahké, omnoho ťažšie je zachovať si čisté svedomie. Ale ani pomsta nič nerieši, ako koniec koncov ukázal aj tento snímok. Nadpriemer. 75/100 (13.04.2018)

“To nebyla láska, to byla neláska.“ Příběh o nesnesitelné krutosti bytí. Příběh o tom, jak jeden malý, nevinný žert dokáže krutě poznamenat celý život lidské bytosti. Má však člověk právo se mstít? Nota bene, na nevinných? Není krutější pomsty, než si krutě zahrávat s city jiné osoby. Celý příběh je o to bolavější a krutě nesnesitelnější, že jde o pomstu zbytečnou. Viník zůstal nezasažen, mstitel neuspokojen a jen za sebou zanechal spoušť dalších krutě poznamených lidí, kteří se pak dál budou mstít dalším nevinným. Ze všech bytostí všehomíra, člověk je bytostí nejkrutější. (13.11.2014)

Strana má přece právo vědět všecko. Kunderova kritická reflexe vlastních chyb a zločinů na pozadí jednoho zbabraného lidského života, jeho prchavosti a paradoxních charakterů je ve svém filmovém ztvárnění mimořádně působivým pohledem na období komunistické totality v její zvrhlé obludnosti, ohyzdnosti a deformovanosti. Kundera prostřednictvím krátkých retrospektivních výjevů nahlíží na tuto dobu jako na podezřelou, nedůvěryhodnou feérii, hodnou posměchu i ostražitosti – v konfrontaci s Ludvíkovým osudem potom působí některé motivy, zvláště záměrně stylizované sekvence z budovatelských veselic, jako zlovolný škleb. Jireš se nemýlil ani v případě obsazení hlavních postav zralými, typově přesnými herci – vedle Jany Dítětové a Luďka Munzara to platí především o Josefu Somrovi, jehož pomstou vedený (anti)hrdina je svrchovaně tragikomický part, outsider závislý na ženách a sexu, v podstatě nešťastník, který promarnil i svou poslední příležitost zúčtovat s nedobrovolným torzem svého života. Při žertování nikoho neurážejme (Cicero). (25.07.2020)

Osud hlavní postavy byl zajímavej a dal by se o tom určitě natočit daleko lepší film. Tohle mi přišlo jako nevyužitej potenciál. Když nebudu počítat některý vzpomínky z pracovního tábora, což bylo dohromady cca 15 minut, tak mi zbytek filmu přišel dost slabej. Josefa Somra mam rád a film jsem dokoukal hlavně kvůli němu. Hrát v hlavní roli nějakej méně oblíbenej herec, tak to pravděpodobně vypnu. Česká nová vlna se poněkud minula s mym vkusem. To fakt radši těžkopádný normalizační komedie od Schulhoffa. (15.02.2012)

Z děl problematických let čs. kina (jindy čteme jako děl čs. zázraku) mívám jen velmi vzácně pocit nepromarněného času a nezmučené a neznásilněné divácké svobody. A některé výsledky Jaromila Jireše toto dokáží. Spontánně jsem se zamilovala do jeho děl let 90., ze starších do Lva s bílou hřívou, Vlaštovek i Valerie a nyní opatrně oceňuju Žert. Nebylo by ale tomu tak, kdybych si tak naplno neužila Zítra se bude tančit všude, protože bez poznání těch exaltovaných národních tanců v akci by toto bylo jako nic. Ty kariky Munzara a Křesadlové Žert srážejí až na dno, Schrom je bezbranný ve svém hereckém výkonu jako dítě, z Dítětové je mi teskno, ale Somra si mohu vyčlenit nad všechna zaváhání. (09.12.2012)