Na krátko

Civilně pojatý sociálně depresivní film, který přes absenci dramatičtějšího příběhu, nenudí. Potěšila babička, zdánlivě studená jako čumák, starostlivá k zabití, ve skutečnosti však chápající až moc. Jen za tu masku nechtěla nikoho pustit. I když se plácají na svém písečku, jejich sny se neplní a rozbíjejí se hubu, nakonec se přes všechny peripetie dokopou k rodinné soudržnosti. (04.06.2018)

Předně je třeba vyzdvihnout (určitě ne vystřihnout) úvodní titulky, ty jsou opravdu povedené a svým způsobem ještě "optimistické", oproti následujícímu dění rozhodně. Hned první záběr kamery je depresivní, prostředí panelákového sídliště, později malého bytu a zima... atmosféra k tomuto příběhu dokonalá. Co na tom, že tu podobné příběhy byly? Na krátko má dobrý scénář, odráží se v něm zase tak trochu jiná dnešní doba, pouze lehce odráží, ony ty hlavní lidské problémy nejdou s dobou tolik ruku v ruce, přetrvávají. Dialogů není mnoho, nejsou třeba, v těch které zde jsou, je jasně a stručně řečeno prakticky vše. Zbytek výborně dovypráví kamera a stejně tak dohrají herci. Jejich výkony jsou realistické, vůbec rozhovory babičky s matkou, tam není co dodat. Navíc nezklamou ani ti dětští, tedy ani hlavní představitel. Vše je podpořeno až dokumentární kamerou, která ale ve vhodných chvílích vymyslí i jiné, často vzdálenější kompozice... třeba jeden z posledních záběrů Jakub, Pavlína, Kojot, nádhera. 60% (25.05.2018)

Scenáristická a stylistická klišé nakupená na jednu hromadu. Irelevantní film z hlediska jakéhokoliv kontextu krom odvysílání na ČT 1 pro lidi, co právě přišli z práce. Mrzí mě to, protože není "špatný" a věřím, že ten samý štáb by dal do kupy něco lepšího, kdyby se rozhodl pro cokoliv jiného než ten nejfádnější scénář zpracovaný tím nejočividnějším způsobem. Proto se nedivím, že se mu lepšího hodnocení dostává od příležitostnějších diváků - je to vlastně takový "skoro artový film pro lidi, kteří nekoukají na artové filmy a nemají je rádi". Na krátko je film jednoznačný, nevyzývavý, přímočarý, polopatický, snadno pochopitelný a v rámci žánru rychle odsýpající. V sezóně, kdy jde ven Omerzuovo Všechno bude, velmi zbytečné. 50 % je hodnocení existující právě proto, aby bylo přiřazeno sem. (27.05.2018)

Filmová výzva, žánry - knižní adaptace. První vlaštovka a v zásadě dobré. Zfilmování knih Petry Soukupové vyžaduje obrovskou odvahu a nesmírnou pečlivost, proto určitě stojí za zamyšlení oslovit samotnou autorku, aby se ujala scénáře. Výsledek je opravdu slušný, přestože musím subjektivně konstatovat, že mě film tolik nechytl za srdce jako kniha, resp. povídka. (26.04.2021)

Tento výsledek mě opravdu mrzí. Mám ráda knihy Petry Soukupové, četla jsem všechno, co vydala, takže myslím, že mohu dobře posoudit, zda se film dle její předlohy povedl. No, nepovedl. Za prvé, film je průměrný i sám o sobě, bez ohledu na předlohu (nelogické chování hrdinů, kteří jsou všichni, snad až na Špalkovou, nesympatičtí, nemožnost vcítit se do hlavního hrdiny, zkratkovitost, plytkost). Za druhé, je to tak strašně dramaturgicky nezvládnuté, Soukupová má charaktery hlavních hrdinů většinou do hloubky zmáknuté, čtenář chápe, odkud se berou jejich pohnutky a myšlenky, a to její postavy rozhodně nejsou tak stupidně ploché jako v tomto filmu. Naopak, i ty "zlejší" či ne úplně štastné charaktery, o kterých píše často, vykresluje komplexně. Tohle tady strašně chybí. Tady se chovají všichni nesmyslně, hlavně děti, ale dost často i dospělí, jako banda kreténů. Jasně, puberta i prepuberta je hrůza, ale v životě většiny psychicky zdravých lidí i během těchto období bývají světlé chvilky, tenhle film neukazuje ale nic jiného, než trápení a frustraci hlavního hrdiny (a tím pádem i celé rodiny) a jeho pře s ostatními členy rodiny, včetně babičky, u které se asi tvůrci nerozhodli, jestli má být postavou kladnou, nebo nikoli, protože nejdřív bába svým chováním každýho štve, včetně diváka, aby se pak ukázalo, že je to vlastně laskavá a moudrá paní a že teda asi nijak nepochybila. Jenže Soukupová by tuhle komplexnost vlastností dokázala vykreslit přirozeně a uvěřitelně. Tady si člověk prostě říká, co to je, sakra. A nechápu, proč se ten hlavní kluk chová jako totální spratek, šikanované děti z "chudších" poměrů (píšu s nadsázkou) mají opačné tendence. Člověk s ním těžko může sympatizovat, když se POŘÁD chová jako rozmazlenej fakan. Kéž by se někdo jiný chopil třeba jiné z knih Petry Soukupové a zfilmoval/a by ji s citem pro psychologii, se schopnosti vystihnout reálné životné situace, což je jejímu stylu vlastní. (24.11.2020)