Špina

Slováci se tady opravdu vyznamenali. Speciálně pak Tereza Nvotová, která svým debutem zadělala na jeden z nejlepších slovenských filmů posledních deseti let. Film je poměrně dost ponurý, temný, smutný, ale zároveň Vám zahraje dost na city. Tudíž vlastně splní veškerá pravidla pro kvalitní depresivní evropské drama. (21.01.2018)

No vida, kdo by si před lety pomyslel, že z té roztomilé Slovenky z filmu 10 pravidel jak sbalit holku bude jednou režisérka (i když u dcery z filmařské rodiny to vlastně žádným překvapením není). Film je to podle mě vcelku zdařilý - líbila se mi kamera (i když na můj vkus nadužívá detailních záběrů), skvělý soundtrack i herectví Dominiky Morávkové (i když ve filmu Pírko se mi přece jenom líbila víc). Samotné téma mě už tolik neoslovilo a původně - když jsem o filmu ještě nic nevěděl - jsem se domníval, že bude o něco originálnější (námět o znásilnění mi přijde velmi ohraný a osobně by mě více zajímal - a přišel v dnešní době i zajímavější - film o muži, který byl ze znásilnění obviněn neprávem - samozřejmě nechci trauma ze znásilnění zlehčovat nebo jakkoli obhajovat, ale čistě z uměleckého hlediska mi přijde, že v literatuře i filmu už bylo toto téma reflektováno "dostatečně", a z toho důvodu by měl zajímalo se na to podívat z druhé strany, mj. i v kontextu současné kauzy #metoo). Jinak veskrze souhlasím s výtkami, které na adresu tohoto snímku přede mnou adresoval Martin Svoboda, v konečném hodnocení ale tak příkrý nejsem, a za sebe nemám problém dát 4 hvězdy. (18.11.2017)

Bylo mi jasné, že Tereza Nvotová je talent, ale že až tak?! Konstantní tíseň a (příhodně pojmenovaný film) špína, co se na vás lepí. Některé argumenty proti snímku jsou rozcupovány statistikou (znásilnění v domě plném lidí, hlavní hrdinka se nesvěřuje), jiné bravurním zpracováním (absurdita psychiatrické léčebny). Občas se pousmějete nad některými jednoduchými metaforami (otec zamčený v paneláku), lehce litujete absence aktivnějších mužských postav. Ale jinak - síla. Mečiara povinně! 90%. (13.03.2018)

Odvážne rypnutie do tém, ktoré sú v slovenskej spoločnosti tabu. Znásilnenie pedagógom. Nevhodné psychiatrické metódy a celkove nezáujem o duševne chorých pacientov. Určite s pár chybami, ktoré ale hravo prevážila odvaha začať o týchto veciach hovoriť. Aj keď len prostredníctvom filmu. Potreba diskutovať o spôsoboch psychiatrickej starostlivosti na Slovensku, o utajovaní znásilnení dejúcich sa v školách i rodinách, tu je. (16.07.2020)

Film se jmenuje Špína, ačkoliv se obzvlášť vyžívá v krásných měkkých obrazech. Na konci hrdinka prohlásí, že nechce být vnímána jako oběť, ačkoliv během předchozích 70 minut nenabyla jedinou jinou vlastnost. Dávkování informací absolutně nefunkční (nikdy není jasné, kdo vlastně co o situaci ví, nejspíš aniž by šlo o záměr) a chování postav je veskrze nepřesvědčivé (i kdyby se dala překousnout matka a její "ani mě to nenapadlo", to to nenapadlo nikoho z doktorů?). A nakonec obecně vzato vidím cosi až nebezpečného na filmu, který oznamuje obětem znásilnění, že jejich život skončil a nyní jsou zničení na úrovni lidí týraných celý život nebo postižených psychickými poruchami - ostatně už bylo napsáno dost o tom, že velký problém je tlačení obětí znásilnění do pozice těch, kteří musí následky absolutně trpět, místo aby se pracovalo na překonání traumatu - tenhle film nedělá nic jiného, než že maluje ten nejčernější z černých scénářů až trochu ad absurdum. (03.10.2017)