Ježiš Kristus superstar

Jeden ze dvou muzikálů, které mě snad jako jediné dokázaly oslovit. Tím druhým je Formanovo zpracování muzikálu Hair. Co mají společného, není těžké odhalit. V obou případech se nějakým způsobem vztahují k hnutí Hippies. Přesto jsou v jistém smyslu odlišné. Film Hair je natočen jako vnější pohled představující jeden příběh odehrávající se za krásných hipísáckých časů, Jesus Christ Superstar je však ryzí hipísácké dílo. Více je tak tento muzikál podobný filmu Easy Rider. Hipísácký umělecký styl doplňuje hudbu, kterou bych asi samotnou nikdy neposlouchal, na velmi příjemný a chytrý umělecký zážitek. A řekl bych, že není náhoda, že takový hipísácký styl k tomuto tématu tak bezchybně sedí... vždyť obě "ideologie" mají vlastně společné snad všechny podstatné myšlenky... svoboda, láska, antimaterialismus, duchovní život, bezstarostný život, boj proti autoritářství... (16.09.2011)

31. Zlatý Glóbus za rok 1973 - nominace (6) - Nejlepší film (komedie / muzikál), Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Yvonne Elliman, Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Carl Anderson, Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Ted Neely, Objev roku (herec) - Carl Anderson, Objev roku (herec) - Ted Neely (03.01.2009)

Takhle to dopadne, když jde skupina svobodomyslných hippies natočit svoji verzi muzikálu a náramně se jim to povede. Jidáš je tanečně nadaný černoch, Pilát zákeřný slizoun, Herodes vůdce bizarní travesti show a Ježíš? Ten je jediný takový, jakého si ho všichni představují. Díky geniální hudbě se tento počin nemůže ztratit ve své přešťastné nadsazenosti a kdyby se ve finální půlhodince tak moc nepřehrávalo, stavěl bych téhle partičce piedestal. (12.09.2007)

Parádní verze skvělého muzikálu pojatá trošku jinak. Stylizace do hnutí hippies je dobrým nápadem, který tento film opravdu odlišil od ostatních předělávek "Ježíše". Jediné, co mi tam nesedělo, tak bylo obsazení Máří Magdalény - ta pěvule mi nebyla moc sympatická, ale jsem to ochotna přehlédnout, protože snímek si zaslouží plný počet:-) (16.12.2007)

Zajímavá volba prostředí odvedla medvědí službu, takže ve výsledku se jedná o jakýchsi 50 odstínů hnědi mezi ruinami, které k obydleným věcem mají už bohužel daleko. Už od první písně je znát ten příšerný audio master - nevyvážené nástroje, ukvílené synťáky a buď nesourodost nahrávky a lip-sync herců nebo jen zvláštní herecké výkony. Ty obvykle byly povedené, zejména Jidáš. Naopak Ted Neely sice umí zpívat dobře (správně metalový hlas pro Gethsemane) a dokonce v obličeji i vypadá jako typické vypodobnění Ježíše, pokud si ho zadáte do Googlu. Ale. Ale jinak má zpravidla kamennou tvář (ironicky právě on má u poslední večeře linku "look at your blank faces") a statické tělo/ruce. Protistrany (Kaifáš a spol., Pilát, Herod, vojáci) na tom nejsou o moc lépe, přišlo mi, že by nenahnali strach ani novorozenci, ať už hereckým výkonem nebo kostýmy. Kamera nikomu nepomáhá, hází jeden bláznivý záběr za druhým bez jakékoliv invence nebo logiky, ale občas provokativně hodí nějaký hezký záběr (takže víme, že kameraman cit pro záběry má; namátkou například záběr na slunce na konci Gethsemane, poslední večeře, závěr V chrámu), ale převažují ty obyčejné/chaotické. Vrcholem všeho byl pak ten crossfade při intru Superstar, do prázdného amfiteátru a useknutí písně jak když člověka z hezkého snu probudí budík. Aspoň nyní víme, že písmeno D ve slově JIDÁŠ znamená Disko. Přechod z ukřižování na John 19:41 je podobně násilný. (11.04.2021)