Ježiš Kristus superstar

Parádní verze skvělého muzikálu pojatá trošku jinak. Stylizace do hnutí hippies je dobrým nápadem, který tento film opravdu odlišil od ostatních předělávek "Ježíše". Jediné, co mi tam nesedělo, tak bylo obsazení Máří Magdalény - ta pěvule mi nebyla moc sympatická, ale jsem to ochotna přehlédnout, protože snímek si zaslouží plný počet:-) (16.12.2007)

Najznámejší biblický príbeh ako šialená hippisácka adaptácia v duchu sedemdesiatkových nálad s vyslovene spievanými dialógmi? Why not? Jesus Christ Superstar je nápaditý a širokú plejádu emócií vyvolavajúci muzikál a to všetko prostredníctvom výborných piesní v podaní skvelých interpretov. Carl Anderson ako čierny Judáš je proste neprekonateľný! Nebyť toho, že niektoré piesne ma vôbec nezaujali, dám plnú paľbu. (8/10) (31.03.2012)

Můj první muzikál. Společně se Starci na chmelu jsem ho milovala asi jako sedmiletá holka. "Ježíš - hrdina mého dětství" dalo by se říct. Krásné rockové vystoupení, které nedokázal překonat imho žádný další muzikál (už jen proto, že žádný si nezískal mé srdce tak brzo). Perfektní provedení a stylizace do Květinových dětí, které si na Ježíše a ostatní hrdiny hrají. Fantastický výkon hlavního hrdiny jako Ježíše a dokonalý Herodes jsou jen zlomek všech těch úžasných postav a neznámých herců, kteří podávají prostě brilantní výkony. Žádná postava není dokonalá, nikdo nevypadá tak, jak by podle Bible měl, nepoužívá se to, co by se mělo (stíhačky, tanky...), ale v tom se právě ukrývá kouzlo tohoto skvostu. Měla jsem Jesus Christ Superstar ráda jako malá, mám ho ráda i teď a určitě ho ještě ráda mít budu. I LOVE YOU, JESUS!!! (22.02.2005)

Dejte hipíkům do rukou pár peněz, bibli a radši utíkejte... To, co vznikne, je totiž bomba, jejíž výbuch se nedá ignorovat. Tenhle muzikál je vážně naprosto unikátní dílo, kdy Ježíš chodí a zpívá po Izraeli a honí ho římští vojáci v tílkách, Herodes se slunečními brýlemi, stíhačky, tanky a bůhví co ještě. Tenhle film má vážně neuvěřitelný náboj a buď vás bude přitahovat nebo odpuzovat. Tak i tak je to ale jedinečný film, který bych se asi bál jen tak doporučit. Jediný problém je, že se hrozně rychle okouká a napodruhé už toho moc nenabídne. (13.12.2009)

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)