Svetlo môjho života

„Říkal jsi, že to bude příběh o Goldy, ale bylo to celé o Artovi.“ - „Jo, víš, příběh Goldy je prostě... je víc složitý. Je to na dlouhé povídání.“ Přesněji řečeno v délce 2 hodin…Affleckův režijní debut I’m Still here jsem neviděl, takže má očekávání provázela nejistota. A ta se ještě znásobila úvodní „vyprávěcí“ desetiminutovkou, která mě jednoduše nudila (vše pro pointu?). Ale pak ústřední dvojka opustila stan a pokračovala v putování. A já si k nim postupně budoval vztah (zaujala zvláště „aktivní a tvrďácká“ dcera, ve které se pozvolna začala probouzet mladá žena). A tady se nutně musím dostat do srovnání s Hillcoatovou tematicky příbuznou Cestou (i typ katastrofy je podobný), která právě ohledně postav nejvíc selhávala. Světlo mého života je navíc o něco civilnější (dobrým příkladem je třeba otcovo vysvětlování projevů ženského dospívání), emocionálně přece jen uvěřitelnější. A (otevřený) konec mi také přišel lépe řešený (nejen v polidštění otce) a nijak mi nevadil. Takže i přes dílčí neduhy dám této komorní záležitosti slabší 4*. (05.07.2020)

Skutečně taková variace Cesty, jen víc zaměřená na dialogy, resp. hromadu dětských otázek a rozumných, dospělých odpovědí. Není to úplně můj styl, jsem raději, když děj odsýpá a děje se v něm víc, než jen mluví a až ke konci bojuje o holý život. Ale když už nastaly nějaké akčnější a napínavější pasáže, fungovaly a jejich vyústění ukázalo, že film rozhodně pracoval spíš s možnou skutečností, než fikcí. Od filmu podobného ražení si představuju trochu něco jiného, takže tento snímek pro mě zůstává spíš takovou indie-laděnou jednohubkou. (02.05.2020)

Světlo mého života je komorní, postapokalyptické drama, z valné části prakticky jen o dvou postavách, otci a dceři, kteří spolu na svých cestách vedou spousty a spousty rozjímavých a oduševnělých dialogů, postupně odhalujících příčiny jak oné apokalypsy, tak jejich dané situace, ve které se ocitli a důvod, proč dělají to, co zrovna dělají. Co tuto podívanou každopádně nejvýstižněji charakterizuje, je skutečně velmi pozvolné tempo, syrová atmosféra a v podstatě i bezvýchodnost, kdy je divák vlastně jen svědkem bezcílného putování odnikud nikam, přičemž se něčeho výraznějšího, či vážně působivějšího nedočká po celou dobu a nic na tom nezmění ani závěrečné miniakčnější finále, které toho stejně ve výsledku moc nezmění, tedy až na to, že se nakonec vydají tam, kam předtím nechtěli, což je upřímně pointa o ničem. Hodně zde ovšem před úplným průšvihem zachraňuje ústřední herecká dvojice, kdy především alespoň pro mě čím dál výraznější Casey Affleck odvádí opravdu přesvědčivý výkon, a zahanbit se jistě vedle něj nenechala ani mladičká představitelka jeho dcery, ignorovat ovšem nemohu ani poměrně působivou atmosféru a těch pár napínavých scén lze též považovat za docela osvěžující a hlavně funkční příspěvek. Celkově se ale rozhodně jedná o vyloženě klubovou záležitost, která jistě má své nepopiratelné kvality, že by na druhou stranu ale jakýmkoliv způsobem dokázala opravdu čímkoliv zaujmout či vyčnít, tak to bych také fakt netvrdil. (25.12.2020)

Casey mě jako herec nikdy úplně neuchvátil a po přečtení synopse jsem očekávala pomalinku plynoucí komorní záležitost, která mě unudí k smrti. Nemohla jsem se víc zmýlit. Hlavní postavy otce a dcery jsem si velmi rychle oblíbila (jejich dialogy byly krásně zahrané a hlavně hodně dobře napsané) a dýchla na mě i nepříjemná atmosféra dystopického světa (škoda, že nebylo více času věnováno příčinám "vyhynutí" ženského pohlaví). Ani na chvilku jsem se nenudila a moc jsem si tuhle svou poslední projekci na KVIFF 2019 užila. (15.07.2019)

"Light Of My Life" bol skutočne fascinujúcim filmom. Obdivujem Caseyho Afflecka. Dokázal to napísať, zrežírovať a okrem toho zahrať hlavnú rolu. Myslím si, že to je skutočne dosť veľký výkon. Okrem toho ide o originálny film, ktorý by som k ničomu čo som asi videl nedokázal priradiť. Možno vďaka svojej komornosti to na mňa urobilo taký silný dojem. Nepotrebujeme veľkú dávku akcie a tvrdosti v tomto svete. Nepotrebujeme na všetko strieľať. Možno to môže len ukázať lásku otca k dcére. A ich snahu o prežitie v tomto šialenom svete, v ktorom viac-menej neplatia už žiadne pravidlá. A rieši sa skôr čo je morálne a čo sú zásady etiky. A to sú podľa mňa skvelé otázky, ktoré film kladie. Napriek tomu, že som už v úvode Caseyho pochválil, tak by som ešte doplnil, že podal skutočne fantastický výkon. Veril som mu snáď každý jeden moment. Dal to maximálne presvedčivo. Anna Pniowsky ako jeho dcéra je rovnako skvelá. Niekedy proste môžu len byť spolu a rozprávať si príbehy a ja som zvedavý čo sa z toho dozviem. No rovnako sú tu aj mínusy. Musím priznať, že miestami vie byť film trošku nudný a hlavne hovoríme dokopy o ničom. Ako som povedal, nie je tam skoro žiadna akcia a skôr sa to venuje dramatickým častiam. No miestami som mal pocit, že by sme mali opustiť trošku kruh a posunúť sa ďalej. Napriek tomu ale platí, že sú tu scénky, ktoré nikdy nezabudnem. Ako napríklad objavenie prvého domu, alebo keď ich zvezie mladý muž v aute. Alebo aj záverečná momentka. Nič nie je tak dôležité tak ako rodina a otec by urobil pre svoju dcéru všetko, čo by mohol, aby ju ochránil. A je to silné. Flashbacky mi síce nevadia, no možno by som skôr ocenil, keby boli obsažnejšie. Mali možnosť nám ukázať toho viac. A hoci pochopíme z nich dosť, tak sú to skôr čriepky než reálne flashbacky. Ale Elisabeth Moss tomu vie niečo pridať. Ak máte radi pomalé dialógové filmy, tak toto na vás určite urobí dojem. Rozhodne ho urobilo na mňa a som zvedavý čo prinesie Casey Affleck nabudúce. Hodnotenie: B+ (05.11.2019)