Svetlo môjho života

Jemnější verze The Road, kterou drží nad vodou tradičně působivý Affleckův “emo projev” a zajímavý výkon malé Anny Pniowské. Velice minimalistické, téměř celou stopáž jen dialogy mezi otcem a dcerou v lesích nebo opuštěných barácích. Plus zkoumání jejich chování - strategie přežití - souvisle s postupným odkrýváním tajemství, co se v jejich světě stalo a jak to změnilo společnost, které se obloukem vyhýbají. Komornost pro trpělivé a vnímavé diváky. Tři a půl. (26.03.2020)

„Říkal jsi, že to bude příběh o Goldy, ale bylo to celé o Artovi.“ - „Jo, víš, příběh Goldy je prostě... je víc složitý. Je to na dlouhé povídání.“ Přesněji řečeno v délce 2 hodin…Affleckův režijní debut I’m Still here jsem neviděl, takže má očekávání provázela nejistota. A ta se ještě znásobila úvodní „vyprávěcí“ desetiminutovkou, která mě jednoduše nudila (vše pro pointu?). Ale pak ústřední dvojka opustila stan a pokračovala v putování. A já si k nim postupně budoval vztah (zaujala zvláště „aktivní a tvrďácká“ dcera, ve které se pozvolna začala probouzet mladá žena). A tady se nutně musím dostat do srovnání s Hillcoatovou tematicky příbuznou Cestou (i typ katastrofy je podobný), která právě ohledně postav nejvíc selhávala. Světlo mého života je navíc o něco civilnější (dobrým příkladem je třeba otcovo vysvětlování projevů ženského dospívání), emocionálně přece jen uvěřitelnější. A (otevřený) konec mi také přišel lépe řešený (nejen v polidštění otce) a nijak mi nevadil. Takže i přes dílčí neduhy dám této komorní záležitosti slabší 4*. (05.07.2020)

Spánok sa môže dostaviť sakramentsky rýchlo. Casey Affleck leží s chlapcom v posteli a rozpráva nehorázne blbosti celých 12 minút v kuse, až mi na očnom viečku vznikol previs. Konečne sú v lese a ten Affleck nezavrie hubu, pôsobí ako pár minút pred samovraždou. Depresia lezie celým filmom a bezdomovec Casey furt s rovnakým ksichtom pre mňa nie je a nikdy nebol hercom, aj keby mu zlatu sošku napchali do riti desaťkrát. (24.08.2019)

Příjemně srdečná pomalá konverzačka nabitá přirozenými hereckými výkony obou hlavních představitelů, v níž dlouhé promluvy postav zabírají většinu délky filmu. Dystopie je zde prakticky jen na pozadí, o fungování společnosti v době, kdy na Zemi už nejsou téměř žádné ženy, se příliš nedozvíme. Affleck se ani neubírá k zobrazení všech aspektů chaosu a zoufalství upadající společnosti jako třeba Cuarón v mnohem akčnějších Potomcích lidí, ale zaměřuje naši veškerou pozornost čistě na vztah otce a dcery, který po divácké stránce dokonale funguje a dokáže sledující přimět, aby se do postav vcítili a drželi jim palce. Jako režisér se Casey Affleck myslím ukázal ve velmi dobrém světle a jako scenárista baví - zvlášť poslední dialog je ve filmu mile vypointovaný. [KVIFF 2019] (02.07.2019)

Vykradený nápad i příběh románu a filmu Cormaca McCarthyho Cesta. Světlo je ale ve všem horší a navíc reději nic nevysvětluje, aby nezabředl do něčeho, z čeho by nevybředl. Dovíme se jen, že virus zahubil většinu ženské populace. A že to bylo před mnoha lety. Co se ale celé roky děje? Kde je vláda, armáda, kde lidé získávají jídlo, vodu, zboží... Film nemá šanci vás více přitáhnout. Jedinné emoce čerpá ze vztahu otec dcera. (08.05.2020)