Svetlo môjho života

„To nic tati, to je láskyplné dobrodružství...” - Na začátku jsem byla trochu skeptická kvůli velmi pozvolnému plynutí děje, ale jakmile jsem pochopila, o co vlastně jde, příběh mě úplně pohltil a vychutnávala jsem si každou další minutu až do perfektně ukočírovaného závěru. Klobouk dolů před Casey Affleckem, tohle se mu tedy setsakra povedlo. (80%) (13.11.2021)

Skutečně taková variace Cesty, jen víc zaměřená na dialogy, resp. hromadu dětských otázek a rozumných, dospělých odpovědí. Není to úplně můj styl, jsem raději, když děj odsýpá a děje se v něm víc, než jen mluví a až ke konci bojuje o holý život. Ale když už nastaly nějaké akčnější a napínavější pasáže, fungovaly a jejich vyústění ukázalo, že film rozhodně pracoval spíš s možnou skutečností, než fikcí. Od filmu podobného ražení si představuju trochu něco jiného, takže tento snímek pro mě zůstává spíš takovou indie-laděnou jednohubkou. (02.05.2020)

Po famózním In Fabric jsem se dostala v deset večera na Light of My Life a měla sakra co dělat, abych neupadla do limbu. Toto spací postapokalyptické drama nabídne akorát tak několik oduševnělých dialogů, zamyšlení nad životem a pak už jenom nudu, nudu, nudu. Není tu představen skoro žádný náznak okolností zkázy a celý příběh je prosté špatně vykonstruován a nezajímavě natočen. Affleck tady jen litá od baráku k baráku a nesmyslně se potýká s lidmi, jejichž pravou tvář by vzápětí raději nepoznal. Víceméně se tu ani nedočkáte moc velkého herectví. Tohle pro mě bylo opravdu velké nic a třeba oproti Cestě s Viggem Mortensenem je toto indie silně nezajímavé. KVIFF 2019 (03.07.2019)

Casey mě jako herec nikdy úplně neuchvátil a po přečtení synopse jsem očekávala pomalinku plynoucí komorní záležitost, která mě unudí k smrti. Nemohla jsem se víc zmýlit. Hlavní postavy otce a dcery jsem si velmi rychle oblíbila (jejich dialogy byly krásně zahrané a hlavně hodně dobře napsané) a dýchla na mě i nepříjemná atmosféra dystopického světa (škoda, že nebylo více času věnováno příčinám "vyhynutí" ženského pohlaví). Ani na chvilku jsem se nenudila a moc jsem si tuhle svou poslední projekci na KVIFF 2019 užila. (15.07.2019)

Tenhle film je přesně na druhé straně toho, co mám ráda, a těžko říct, co mám raději. Není drsné postapo drama, ale je to drsné drama o lidech. Leč v jiných rukách by zápletka vyšla i na dost drsně krvavé drama. Viz opak v plánovaná adaptace komiksu Y: Poslední z mužů, že? Čili tady to není hlavně o tom "dostaňme tu holku", ale "poznejme otce s dcerou" a mě se to strašně moc líbilo. Pomalu dávkované flashbacky do toho, jak se to stalo, tedy v rodině, ne ta událost samotná. Krásná příroda. Bravurní herecké výkony. A že přijde velká kolize je jasný. Láska k tátovi je jedna věc, ale být holka se vším všudy je silná touha. Hodně silným okamžikem byl pro mě (první) útěk z domu a následky a rozebírání toho. Třeba jim nepřišli ublížit. Ale musí se počítat s nejhorší variantou. Jsou to přeci jenom chlapy. Protože kdo je z těch dvou světlo života toho druhého? Protože ona by to bez táty asi nějak zvládla i přes okolnosti. Ale on by to bez Reg nedal. Pokud vám jde o akci, není to film pro vás. Pokud vám jde o emoce a dlouhou cestu poznání, je to film pro vás. Protože v tomhle snímku je vážně velký charakterový posun. Možná proto je právě poslední záběr fimu nejsilnější. (05.12.2020)