New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(viac)Recenzie (181)
Chvílemi si říkám, že ty 3* jsou až moc. Coppolova povídka mi přišla strašně dětinská a sentimentální. Scorsese mě nijak nedostal a chvílemi mi to připomíná, že si chtěl jen NĚCO natočit s kamarády a k povídce jako takové nemá takovou lásku. Woodyho Allena jsem nikdy neměl rád, ale jeho povídka mi přišla ze všech nejpříjemnější a přijal jsem jí nejlépe. Škoda. Mohly to být 3 skvělé povídky, které by vytvořili krásný film, ale výsledek takový není... ()
Na takýto etalón režisérskych hviezd rozkopašné, nesúrodé, a aj nestotožniteľné krátke poviedky, ktoré sa ani synergicky neprepájajú a ani ako samostatné jednotky nefungujú bohvieako nezávisle. Scorsesemu by som dal za to umenie obrazu a výborného výberu White Shades of Pale 3,5, Coppola naopak ukazuje, že za stratou životnej energie a jedinečnosti nie sú iba štúdiá a slabé rozpočty (2,5) a Allenova obrazotvorná citová fantázia dokáže aspoň nebrať oné veci ani trochu za vážny povraz (3). ()
Na prvý pohľad sa zdá, že by malo ísť o ten najultimátnejší poviedkový film v histórii, keďže jednotlivé stredometrážne dielka nakrútili práve tieto tri super osobnosti filmu. Ale akoby si spoločne ani neprebrali, kto bude o čom točiť a nejaký producent tieto tri príbehy spojil za sebou a bez ich vedomia vypustil do sveta. Nolteho postava je pre mňa absolútne nepochopiteľná, ako známy umelec má zrejme dosť možností a on je vyšinutý z jednej ženy, Coppolova poviedka ma nemala čím osloviť, čo je ale skôr môj problém. No a ešte že tu je Allen, jeho historka ma bavila najviac a skrátka je to ten najtypickejší Allen, akého si viete predstaviť. ()
Martin Scorsese, Francis Ford Coppola a Woody Allen. Tito tři pánové jsou sami o sobě skvělými režiséry, kteří na svých kontech mají opravdu dokonalé filmy. Proto jsem byl nemile překvapen faktem, že když se tito tři podepsali pod jeden povídkový film, vzniklo z toho… nic. Byť zajímavé (Scorseseho povídka), krásně naivní (Coppolova povídka), či vtipné (Allenova povídka) nic. Já, jako divák, jsem pořád doufal, že ke konci se něco stane, co tyto povídky protne více, než pouze fakt, že se odehrávají ve stejném městě. Nestalo se. Nevím, kde se stala chyba, pánové, ale dneska je to jen lepší průměr. 60 %. ()
Zdůrazňuju, že v tomhle povídkovém filmu hodnotím především příběhy, ne jejich řemeslné provedení, nebo herecké výkony jejich aktérů. První vypráví o manipulátorském, egoistickém, ale v jádru sympatickém stárnoucím hippíkovi a slavném moderním malíři a jeho múze - povrchní, nevyzrálé a rozmazlené husičce. Moment, kdy Arquette nutí Nolteho, aby na důkaz jeho lásky k ní šel políbit policajta, by měl být právě tím momentem, ve kterém se jí dostane odpovědi typu "polib mi prdel". Příběh mě příliš nebavil, protože s jeho postavami nemám mnoho společného, podobné lidské typy jsou mi cizí. Ale měl dobrou kameru, hudbu i atmosféru. A potěšil mě Steve Buscemi ve vedlejší (a trochu nezvyklé) roli a Debbie Harry (Blondie) v komparsní roličce. Silné tři. Druhá povídka byla naprosto otřesná - no comment a nevermore. Odpad. A třetí taky. Allen mi někdy sedne a někdy ne. Tentokrát mi ty jeho židovské neurózy, oidipovské komplexy a hlavně jeho příšerná židovská matka lezly nepěkně na nervy. Jedna za špetku humoru. Takže nakonec jediný důvod, proč si tenhle film nechám na disku, je první část od Scorseseho. ()
Reklama