Povídky z New Yorku

V jednom z komentářů na imdb je tato kompilace tří příběhů popsána slovy "the good, the bad and the funny" - těžko napsat cokoli výstižnějšího... Prostřední Coppolova povídka je opravdu špatná. Snobské prostředí, v jeho centru přemoudřelé děcko, zkrátka nic zajímavého, nic neobyčejného. Poslední ovídka Woodyho Allena je opravdu skvělá. Se svým nezaměnitelným humorem v nebeské nadsázce trefně a (dů)vtipně popisuje téma reálnější než by si spousta lidí byla ochotna připustit. Scorseseho povídka, ač přichází jako první, je vrcholem této kompilace. Jedná se o prvotříndě natočenou studii dvou charakterů ve zvráceném a přitom ne až tak nereálném vztahu. Na protagonistech je fascinující, že i přes zjevnou absurditu příběhu, ztělesňují naprosto reálné archetypy skutečných lidí pohybujících se mezi námi... Bohužel. 7/10 (24.03.2014)

„O Millsovi nemáme moc informací, jen to, že si změnil příjmení a v mládi se pomočoval.“ Životní lekce byla dost hořká, ale několikrát jsem se u ní musel zasmát, jak moc trefná byla. Ohledně mužova ztrácení ženy a navíc múzy v jedné osobě. Aneb co je schopný udělat zamilovaný, starý blázen? Pobavilo držení dveří, stejně jako „koloběh múz“. První povídka mi vychází na slušné 4*. Druhá, Život bez Zoe, měla pár úsměvných scén vyplývajících z převodu života dospělých na ten dětský. Ale byla prakticky bez příběhu, něčeho poutavého či výrazného, a nejvíc utkvěla technickou stránkou, hudbou, výpravou a kostýmy. To je tak na lepší 3*. Třetí povídka, Oidipus ničitel, byla skvělá. Spousta vtipných hlášek a situací (odvoz na hřbitov, pasáž s magickou krabicí, zjevení na obloze, zabíjení se proudem, woodoo či romantika s kuřetem), to vše za 5*. Celkově mi tak film vychází na slušné 4*. „Ten komik?“ - „Dělá performance.“ - „Performance? Co jsou to performance? Buď hraje, zpívá, nebo tančí. Jak pak říkáš popelářům, sanitární inženýři?“ (11.05.2017)

Slabé až vysloveně slabší. Scorsese sleduje romanci mezi umělcem a jeho múzou v podobě Nicka a Rosanny. Coppola dává příležitost světu své dcerky Sofie, která se tu otrkávala jako scenáristka... no a konečně Allen točí další variaci na cokoli, v čem hrála Mia (a jako bonus ničí komediální talent Mae Questel). V komparzové roličce dcerky Mii pak můžeme najít malinkatou Kirsten Dunst. Ach ouvej. Každý nějak začínal. (30.08.2017)

Celé je to podivně fantastické, i ten první příběh, ve kterém žádné magické prvky nebyly, ale svět umělců je vždy svým způsobem fantastický, takže se kouzla držela i v této povídce. První, Scorseseho, se mi líbila zřejmě nejvíc (na tu, jako na jedinou, se asi ještě někdy znovu podívám); Allenova byla jeho klasická komedie napůl cesty mezi komediemi/parodiemi (Spáč, Láska a smrt, Banáni) a newyorkskými filmy (Annie, Manhattan) a taky dobrá, jen chvílemi zbytečně natahovaná; Coppolova mi přijde nejnedotaženější. V momentě,kdy se objevila zápletka, byla vyřešena bez nejmenších komplikací, stejně jako se v ní objevily postavy a předměty, které nebyly nijak naplněny, i když k tomu směřovaly. Upřímně jsem od každého z nich čekal víc. (08.08.2015)

Jedna hvezdicka dolu je za ne moc povedenou Coppolovu povidku. Jeji myslenka sice nebyla spatna, ale scenar a zpracovani melo do idealu daleko. Odted jiz nemohu prohlasovat, ze jsem od nej nevidel slaby kus. Za to zbyle dve povidky zaslouzi absolutorium. Skvela freudovska vztahova studie ve Scorseseho prispevku doplnena u nej tradicnim pouzitim popularni hudby umoznuje jednoduche vciteni se do postav pribehu, divak se s nimi bez problemu identifikuje a patra, kdeze uz nekdy neco podobneho v zivote videl ci snad dokonce zazil. Woody Allen se zase dokazal drzet sveho modelu, ktery je v podstate ve vetsine jeho filmech stejny, ale nikdy nenudi a neprijde stereotypni. Jeho pribeh zkraceny na polovinu obvykle delky je stejne uplny jako by byl celovecerni, nic nechybi ani neprebyva. Navic zivotni pribeh, ktery nekteri urcite osobne taky znaji, opet koreni obvyklym, mne velmi blizkym sarkastickym humorem. (14.05.2006)