Daj mi tvoje meno

Horúce talianske leto, kde sa nikto nepotí. Ak si človek odmyslí "provokatívnu" tému homosexuality a predstaví si v hlavných rolách muža a ženu, ostáva len priemerná nudná európska festivalovka s plochými postavami, ktoré sa miestami chovajú dosť absurdne a vyslovujú krkolomné až komické vety (otcov záverečný monológ!!!). Záverečná scéna je fajn, ale to je asi tak všetko. (04.03.2018)

Spoilery! Nebudu skrývat, že mě během oscarového večera nesmírně vyděsilo, že se mi neskutečně zalíbila tato píseň. Začal jsem zpochybňovat svoji nezpochybnitelnou hyperheterosexualitu(jakožto průkopník a jediný praktikant jsem ji dal jméno). Vzhledem k tomu, že jsem frajer, tak jsem se rozhodl čelit svému strachu, a to i přesto, že mě dodnes budí ze spaní stanovačka ze Zkrocené hory. Zoofilní pohádku už jsem měl letos odbytou, takže jsem věřit, že už moji čistou a neposkvrněnou duši nemohlo nic více narušit. Začala na mě pokukovat opravdu moc hezká destinace, kde by určitě stálo za to si koupit na staří nějakou pěknou vilku. Dovedu si živě představit, že u tohoto snímku bylo v nohavičkách mnohých slečen( a citlivých pánů?) poněkud vlhko. Itálie, francouzština a místo jednoho pyje rovnou dva. Co si žena může přát více. Navíc byli kluci sympatičtí(minimálně do chvíle, kdy se jen tak nevinně projížděli na kole) a zahráli to oba skvěle, protože bez ohledu na to, abych byl nějak obeznámen s jejich skutečnou orientací, tak jsem oběma věřil, že si často a rádi strkají cizí objekty do míst, kam by se v slušných kruzích nic strkat nemělo. Jedna otázka mi přeci jen nedá spát, kdo z chlapců dělal ženu? Když jsem měl možnost vidět tu nádhernou živočišnou scénu, kdy mladší černovlasý znásilnil broskev, přičemž si vystačil s asi dvoucentimetrovým otvorem, tak jsem úvahou došel k závěru, že pokud by svoji sedinku nastavoval blonďák, tak by z toho nic neměl, tudíž se zřejmě provětrávala střeva černovlasého. Jistá je jedna věc, jedení broskve už si nikdy neužiji. Vůbec bylo k vidění několik moc hezkých scének, kterých bych svá krásná očička a čistou dušičku raději ušetřil. Příjemnou a hlubokou stopu ve mne zanechala snad jen vynikající promluva vždy skvělého Michael Stuhlbarga v závěru snímku. Ačkoli romantické filmy nejsou ani vzdáleně v popředí mého hledáčku, a to ani v případě, že v nich vystupují sexuálně nezdeformovaní jedinci, tak musím sportovně uznat, že tento přeci jen měl jakousi citovou hloubku, čtyři úžasné herecký výkony, nádherný vizuál i hudbu. Není to můj šálek kávy a nedovedu se nad ním rozplývat tak, jak by si to možná zasluhoval, každopádně mi určitě něco dal. Režisér to pojal hodně citlivě a dává divákům jedinečnou příležitost nahlédnout pod života lidí, kteří svoji přirozenost musí držet co možná nejvíce pod pokličkou. Je určitě fajn, že se o tom mluví. Ve snímku se třeba bezpochyby najde valná většina současných fotbalistů. Gayů bychom si měli vážit, protože díky nim mají ostatní muži ještě větší volnost výběru žen. (21.03.2018)

Trochu melancholické líčení všeobecných pravd o první lásce. Vzdáleně variace na Smrt v Benátkách od Thomase Manna. Podle vysokého hodnocení jsem myslel, že film bude působit i po odchodu z kina. Ale nějak se mi to vůbec nedotklo. Závěr jako z telenovely. Děj je situován do 80. let v letním sídle vážené rodiny. Sem přijede jako host na prázdniny americký student, který zde s otcem rodiny pracuje na katalogu antického umění. Dospívající potomek hostitelů v něm vidí tak trochu vetřelce, který mu zabral pokoj, ale zároveň budí jeho zvědavost: rýpe do něho a současně je k němu přitahován. V této homosexuální romanci nevidíme obvyklou bojovnost tohoto žánru vůči předsudkům, ani vynucovaný soucit a okázalou dráždivost postelových erotických scén. Působí zde něco mocnějšího. Místo přirození působí přirozenost, krása a smích. Dny plné slastného lenošení koupání a výletů. Rodina má služebnictvo a v okolí jsou jen láskyplní , příjemní a tolerantní lidé. (02.01.2018)

Záverečné, dokola sa v komentároch opakujúce dve scény, sú síce výborné, za vrchol filmu však považujem rozhovor na námestí a ďalší na verande, predchádzajúci krvácaniu z nosu. A najviac preto, že ich kvality nedokážem dostatočne obsiahnuť slovom. Pri tom krátkom zábere na smejúceho sa dôchodcu som mal pocit, ktorý mávam málokedy (naposledy pri polskej Poslednej rodine), že ten film patrí do dejín a učebníc. Rozhodne film roku. (20.04.2018)

Spočiatku mi Call Me by Your Name prišla ako menej výrazná dráma z letného Talianska, no v druhej polovici stopáže sa film presunie do vážnejšej polohy, ktorá mu naozaj sadne. Kratšia minutáž by iste nebola na škodu, kedže kľúčovou zložkou filmu je prakticky len ústredný vzťah medzi Eliom a Oliverom, na ktorého vykreslenie by iste postačilo aj menej než viac ako dve hodiny. Záverečný rozhovor s otcom ale nemal chybu. Homosexuálna menšina sa v príbehu možno nájde a zvyšní diváci aspoň budú môcť nahliadnuť za oponu. (28.10.2018)