Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro IV.

Krásná a statečná princezna Fantaghirò vypadá ve čtvrtém pokračování pohádkové televizní ságy jak oškubaná slepice. Efekty a masky jsou sice v normě a pro děti dostačující, je však cítit, že tvůrci už nevěděli, co dál. Dokonce mi to stylizací připomínalo Xi you ji, hlavně některé momenty. Vytratila se pohádková romantika dob princezen, hradů a draků a nahradila ji fantasknost předhánějící se skoro v bizardnosti, protagonisté zaujali postoje postav jaksi trochu přihlouplých. Nějak to zkrátka není ono a i když pro děti stále poměrně nezávadné, kouzla prvních filmů nemá tohle pokračování šanci dosáhnout. Obstojná práce, ale pouze nastavovaná kaše z předchozí vydatné pochoutky. (14.12.2013)

Tak tenhle díl už mě opravdu nebavil. Je na něm strašně moc vidět, jak se chtělo ušetřit. Je zde minimum postav, minimum zajímavých lokací a pro jistotu se některé postavy ani nevrátí, i když jsou pro příběh důležité. Potěší návrat některých známějších jmen, ale k čemu to je, když u ten příběh je skutečně tragický? (30.10.2015)

Fantaghiró zkrátka není rodinný typ, nemluvě o tom, že je vyloženě pechfógl. Sotva vytáhne paty z baráku, už jí zaklínají nebo rovnou berou manžela, sestry, barák jako takový a z rodného středověkého hradu pak zbudou sotva antické rozvaliny. Jejího přítele Tarabase málem k bráně smrti přivede čínská princezna s krásným, typicky čínským, jménem Angelica (nad jménem jejího bratra, kterého pojmenovali Rufus se už člověk pak ani nezarazí). Mezi tím Černá čarodějka, která pozbyla svých kouzelných schopností, vzkřísí Bond girl a učí se létat na koštěti. Udělala jsem zajímavý objev, Černá čarodějka má černé plomby, asi jí život s Kalidorem v dobách, kdy ještě byla spíš červená než černá, nedělal dobře. Fantaghiró chodí po světě a pak i po čarodějném podsvětí a kudy chodí, tudy rozsévá lásku, třeba lásku ke květinám s šutrem v ruce, protože jak jinak. Závěrečný zápas je strhující podívaná, nebo přinejmenším působí, že si oba jeho protagonisté strhli záda, zejména Darken vypadá, jako by chtěl volat: "Sundejte mě rychle z toho meče." Poselstvím dobrodružství princezny Fantaghiró má být, že láska je trvalý cit, který obstojí v každé zkoušce, tvůrci sami to zabíjejí rozmělňováním v hláškách - nauč mě být šťastný a já se tě naučím milovat - nebo, ještě hůř, když se Fantaghiró v závěru, aby ukázala hloubku svých citů, honem pádí převléct. Ano, archivní záběry a nutnost nějak to tam naroubovat, ale vyznívá to úplně jinak, než by mělo, nemluvě o tom Romualdově bezobsažném monologu. (14.09.2014)

Co se to stalo s Princeznou Fantaghiro? Tenhle díl mě moc nebavil, nějak ztratil atmosféru a krásu předchozích dílů (hlavně prvního). Možná je to tím, že jsem ho poprvé neviděla, když mi bylo 10, ale až teď (když mi je mi 11, ne to byl vtip). Parsela bych okamžitě utloukla, Darken kecal a skutek utek a Angelika mi vyloženě vadila. Část s jejím otcem byla podle mého názoru úplně zbytečná vycpávka. 2* dávám za to, že to dobře dopadlo, konec vystříhaný z jedničky a asi i za to, že prostě pohádku Princeznu Fantaghiro miluji (hlavně 1). Dále také za Brigitte Nielsen, jejíž poprsí a rozparky na sukni, vedoucí až do nebes, mě budou ještě dlouho strašit ve snech:). Jo a od teď nenávidím slunečnice. (21.10.2010)

„Zostal ti už len ten idiot Romualdo.“ Predposledná séria. Ešte prišla piata „pirátska“ a potom to už tvorcovia v čele s ťažko zničiteľným Lambertom Bavom definitívne zabalili. V štvrtej sérii to zabalil Kim Rossi Stuart, ktorého Romualdo je prítomný len na začiatku ako hlas (!) a na konci v podobe šikovne zostrihaných archívnych záberov zo starších dielov (!!). Štvrtá sezóna tradične pozostáva z dvoch dielov a situáciu zachraňuje množstvo postáv a to ako nových (Darken, Fiodor, kopytový Rufus), tak obľúbených starých (Čierna kráľovná, Xellesia, Tarabas). Je tu plno zvratov (smrť istej postavy na konci prvého dielu, hoci je jasné, že to dlho nevydrží a vôbec, umiera tu prekvapivo veľa postáv). Bizarnosťou je absurdný milostný trojuholník s nábehom na štvoruholník; Fantaghiro v každej sérii presvedčivo proklamuje milovanému fešákovi Romualdovi lásku až za hrob, ale pritom rafinovane/zákerne koketuje s v záležitostiach lásky naivným Tarabasom (ktorému však neustále tvrdí, že sú len dobrí kamaráti) a tentokrát dokonca aj s Rufusom, ktorého majstrovsky zmanipuluje a ten kvôli nej veľmi ochotne umiera. Hlavná hrdinka by si skutočne zaslúžila detailný psychologický rozbor. Kladne hodnotím veľa krásne zle natočených akčných scén, strašné triky, prekvapivo bohatú výpravu (džungle, lagúny, vodopády, exotické záhrady...) a buddy chémiu medzi Ursulou Andress a Brigitte Nielsen („História nás za toto odsúdi.“). (13.12.2018)