Punishment Park

Levice nelevice, je nutno si uvědomit dobu za které byl film točen a co se ve světě a hlavně v USA dělo... Jistě ne každý z obžalovaných byl svatoušek, ale pro - zvolenou - účast na projektu Punishment park stačilo i odepření vojenské služby. Toto ,,maření válečného úsilí " což nebylo nic jiného než nechuť se nechat někde oddělat Vietcongem v zapařené džungli už stojí za popřemýšlení... Odivuji odvahu tohle v roce 1971 natočit. Je zajímavé pozorovat ty názorové tábory u tribunálu ze strany žalujících a souzených... Zajímavá byla myšlenka jednoho z odsouzených: ,,Ve zdravé společnosti by mi asi bylo ctí být policitou, nebo dokonce prezidentem země.. - v této je mi však větší ctí být zločincem ''. Dostala mne i věta státního zástupce: ,, Já se stydím ". Snímek působí hodně autenticky a je dobré si občas připomenout, že je to jen pseudo-dokument. Na rozdíl od jiných snímků, tomuhle zub času nijak neuškodil. Naopak, v dnešní době je stále aktuální. A převedeno na opačné misky politických vah, kdo ví co dnes děje v Severní Koree a jiných totalitních státech... Třeba tam zasedají podobné tribunály a také tam odsouzení hrají Capture the Flag... Doporučuji vidět ! * * * * (15.05.2012)

They run for their freedom. They run for their truth. They run for their lives. Tenhle pseudo-dokument o schopnosti amerického státního aparátu umlčet a zbavit se kohokoliv a čehokoliv, co mu není po chuti, se mnou zacloumal jako máloco. Určitě jeden z nejlepších, nejhlubších, nejpravdivějších a zároveň nejmrazivějších filmů, co jsem měl tu čest vidět. Klobouk dolů před Watkinsem. Tohle si v té době dovolit, to chtělo koule. Zaráží navíc také to, že i po necelých čtyřech dekádách je Punishment Park až neskutečně aktuální a člověka nutí k zamyšlení, jak je vlastně možné, že se svět za takovou dobu ani o malou trošku nezměnil... "Do you want me to tell you what's immoral? War is immoral. Poverty is immoral. Racism is immoral. Police brutality is immoral. Oppression is immoral. Genocide is immoral. Imperialism is immoral. This country represents all those things." (19.09.2009)

Doslova genialna studia o mediach - ci uz verejnopravnych alebo aj sukromnych - ktore sa snazia odvadzat pozornost od zavaznych spolocenskych problemov smerom k banalitam, ba dokonca niekedy az k nepodstatnym hlupostiam. Vo filme hraju neherci, a taxi mozu slobodne reprezentovat svoje nazory. Rezia je vyborna, vycibrena a vidno ze sa rejza pohral s kazdou jednou scenou. Dialogy su doslova vynikajuce, uz dlho som nepocul tak perfektne reci. A pacilo sa mi aj to, ze dej filmu sa odohraval bud vcera, alebo sa odohrava zajtra alebo mozno aj o 5 rokov. Pre mna suverenne najlepsi Peter Watkins : 98 % (09.07.2016)

Punishment Park je takovou mockumentární etudou o tom, proč autentický levičák musí být vždy před státním apáratem na pozoru, protože stát je instituce s monopolem na organizované násíli a teror. Film se skládá ze dvou segmentů, mezi kterými přeskakuje. První je soud, druhý trest (Punishment Park - několikadenní štreka pouštní pustinou s vojáky v týlu a směrem k americké vlajce). Soud si nic nezadá s válečnými soudy, trest si nic nezadá se léčebným závěrem 1984. Herci jsou většinou neherci a ve fiilmu reprezentují skutečně své politické názory (oběti i soudci), je očividné, že byli vybráni schválně podle jejich vzhledu (podobnost s Jerry Rubinem, Bobby Sealem), film působí opravdu pekelně realisticky (uvedení v Dánsku vyvolalo pozdvižení, protože si někteří mysleli, že je to realita) a nejspíš proto je až příliš přesně vymezeno dobro a zlo, tak už to holt při radikalismu na obou stranách bývá. Je opravdu fascinující, jak je Punishment Park nadčasový, s dnešními koncetráky, Patriot Actem atp., při jejichž schvalování se USA tváří jako systém jedné strany - ačkoli obnovení Patriot Actu teď trochu drhne. (16.03.2011)

Díky (či vinou) Watkinsova dokumentárního stylu je tento film velice nepříjemný, neboť při jen trochu pozorném sledování tohoto mizí takový ten distanc „je to jen film“. A díky tomu, že zde hrající neherci reprezentují své vlastní názory (tak byli režisérem vybráni), jsou tyto neherecké výkony tak působivé. Je snadné si představit, že zde začaly fungovat stejné vztahy jako u Stanfordského vězeňského experimetu, který shodou okolností (není-li to synchronicita) proběhl stejného roku. Tento film je dílo prorocké, vždyť ten nechutný voyeurismus, který je zde presentován, je nyní tak zpeněžen ve všech těch reality show a stále sílí. Nemáme vlastně právo ofrňovat se nad starověkými Římany s jejich hrami v cirku, nejsme lepší. A nelze nevzpomenout na jiné vlasatce perzekvované domorodým normalizačním režimem jen o pár let později, tedy The Plastic Peple Of The Universe konkrétně a underground obecně. Vždyť ti kdo je soudili, byli tak podobni těmto soudcům v tomto filmu, podobné opory společnosti, které chtějí „ pořádek a klid na práci“. Režimy na Východě i Západě si byly v leččems podobnější než by si samy přiznaly, ideologické rozdíly byly často jen dobovým a místním ornamentem. (09.08.2014)