Keď príde kocúr

Pro mne vždy jsou podobné filmy jen utrpením a téměř dobrovolně je nesleduji. Ale na filmovce musím občas udělat i vyjímku... - 3. 8. 2013 - 20% (03.08.2013)

Film výborný hlavně díky nádherné roli pro Jana Wericha. Bez něj by byl doslova poloviční, čehož si ostatně byl vědom i sám Jasný. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: sportovec (15.05.2011)

Múžete se vybarvit, jak chcete, ale děti jsou pořád to nejdůležitější na světě... Bylo či nebylo. Ale asi spíš bylo... Kéž by to tak bylo... (09.07.2015)

Pro mě je to trochu nudná moralita. Ale Emília Vášáryová byla divukrásná! (29.10.2009)

(Lumiere - 23. 09. 2013) (23.09.2013)

"Poslouchejte, pane Oliva, s tímhle pytlem můžete mluvit jen za sebe. Rozumíte? Jen za sebe." "A to je ten největší kumšt." Podobné příběhy jsou velmi silné, jen je otázkou jak dlouho a jak opravdově, protože si myslím, že si při nich souhlasně přikyvují i lidé, kteří by se jeho optikou asi pěkně vybarvili. Říká se tomu pokrytecví. On ten příběh vlastně ani není nijak originální, v tomto podání trošku schématický (proč to na děti fungovalo jen ohledně lásky?, Menšíkova sebekritika hodně šustila papírem a zbrklostí), na druhou stranu, Sovák byl až krásně nechutný. Je možné, krásné, jednoduché a vlastně ani nijak špatné, se filmem nechat strhnout a uznat všechna jeho dobrá poselství. Jeho největším problémem je asi doba, kdy byl natočen a fakt, že se tam lidé oslovují soudruzi, dokážu si představit, že to některým pouze dvoupólově uvažujícím lidem poskytne náboje do jejich antikomunistických stříkacích pistolek (podívejte, jací ti komunisti byli hovada), aniž by dohlédli trošku dále a snažili se pochopit jeho nadčasovost a nadideologičnost (a já doufám, že takových lidí není moc). V neposlední řadě film přináší po těch letech několik příjemných zjištění, třeba že Vášáryová s Chramostovou byly zamlada fakt samice. "Hlídejte ho dobře, anarchistu." (17.02.2014)

"Žil jeden stařec. Byl to takový mudrc. Ráno vstal a protože neměl dohromady co na práci, vyšel ven na procházku a vtipně glosoval svět kolem sebe. S chápavou ironií se usmíval lidským slabůstkám, jemným humorem poukazoval na drobné nešvary a nepravosti. Rozmlouval s kýmkoliv - od kopáčů přes prodavačky, dělníky až po úředníky a manažery; ti všichni ho dobře znali. Není divu, že se jednou lidé smluvili a toho dědka umlátili k smrti." (26.10.2021)

Jasného „Kocour“ mě uchvátil už jako malého kluka, když jsem ho – v celku či ve výtahu – viděl v černobílém provedení. A barva ten úžas protáhla jak skalní ozvěna. Přiléhavá satira vtělená fantastickým tělesným básněním pojmenovala mnohé z toho, s čím se dítě zkoušené praktikovaným lži-socialismem konfrontovalo a čeho jsou plny tuzemské rybníky podnes... Divadelní scény se umně spojují s filmovým vyprávěním, a snová pravda tak s úspěchem bezostyšně atakuje choré stagnování, nad nímž lze jen ohrnout nos. To je však často zaměnitelné s hlubokou, niternou tragikou – a i ten zčervenalý nemusí vždy pochopit, že ten modrý protějšek jen slepě světélkuje Eliášovým ohněm, protože ta červeň se vsákla v marnotratně vstřebanou touhu… Kocour ale na okolnosti nehledí a připomíná svým ostrozrakem, že nakonec na žádné výmluvy nezbude čas. A proto pátrejme po sobě spíše v kocouřích očích než ve své auto-diagnostice… (30.09.2017)

V kategorii "poetická alegorie křížená s dětským filmem" tři bludišťáci a jeden navíc za Wericha a fenomenální vizuál. (28.10.2015)

Slavná pohádka s karikaturou poměrů v klasickém českém maloměstě. Ocenění: MFF v Cannes ´63 (Francie): - Zvláštní cena poroty pro režiséra Vojtěcha Jasného. - Nominace na hlavní cenu Zlatá palma (02.03.2012)

Kromě hry s barvami nezajímavé. Vedle červené (zamilovaní) nešlo moc poznat typ lidí. Možná svou vlastnost mohli zahrát lépe, ale mně se to kecá:) (23.03.2008)

Kde je pan Werich, tam je mi dobře, no a takového kouzelného kocoura by bylo zapotřebí všude i dnes.. Herecký ansámbl veskrze sympatický, učitel v podání Vlastimila Brodského báječný, Jiří Sovák si střihnul prolhaného nemravu parádně a mladinká Emília Vášáryová jako Diana lehce uvěřitelná, v té době musela motat mužům hlavy po stovkách.. (28.10.2020)

Jasný zde plně dokazuje, že rozumí specifikům filmové řeči a jejím různorodýmmožnostem - to jak komplexně nakládá s barvou (ne pouze v proslulých scénách po sundání kocourových brejlí), s pohybem a sepjetím s jinými uměleckými druhy (nádherně natočené černé divadlo) pomalu nemá v našem filmu obdoby. Přetso však tato obrazová hýřivost poněkud zatěmňuje samotný příběh, který má rozhodně své kouzlo (hlavně co se týče scén s dětmi), ale pokud jde o cílenou moralitu je dost krotký (i na samotný féerický žánr) a naivní, prostě příliš nefunguje. (22.12.2009)

Werich je bůh, toho bych vydržel sledovat a poslouchat hodiny a hodiny. (28.07.2021)

Tak se mi zdá, že se mi hrbí páter. Příběh o jednom městečku s hodným učitelem, moudrým kastelánem..také o kouzelníkovi a jeho krásné pomocnici Dianě, která má kocourka s brejličami, bez kterých se lidi zbarví podle své povahy je už tak dostatečně hezký.  Představa  takového podniku, na který všude někdo čeká a má šaty pro všechny lidi už je tak dostatečně hezká.:o Věděl jsem, že půjde o hodně hravou pohádku, ale možná jsem nečekal, že bude obohacena rovnou o tolik experimentálních invenční prvků  (Projekce na lavicích, vsuvka s dětskými a pohledy.), moc se mi líbily speciálně některé poetické sekvence, kde se i hodně pracuje s krásnou hudbou (kroužení s vycpaným orlem, chození děti s nově objeveným kocourem po městě, společný čas v přírodě s Dianou) snad jen delší pasáž s kouzelnickým představením a následným prvním odhalením mi přišla trochu zdlouhavá a sloužící hlavně k předvedení triků. Jinak má tento film opravdu velké poetické  kouzlo, nádech poetismu, objevování nových možností (proto chápu i tu dlouhou část z divadlem, i když mě prostě po chvilce už tolik nebavila)  a radosti ze života. Dokonce ani i optimistická atmosféra 60.let. Akorát, že třeba v takovém poetistickém Rozmarném letu máme kouzelníka Arnoštka, tady kouzelníka Wericha, který jakoby odkazoval na staré dobré časy za první republiky.  Někdy to je poezie sama, po které člověk může o takových pohádkách jenom snít. Co se týče obsazení, asi není co řešit... Werich jako dvoj-průvodce příběhem nemůže zklamat,  můj obzláště oblíbený Brodský je radost už v mladém vydaní, mladá Emília Vašaryová mě překvapila svou krásou a i když mi přišlo, že některé postavy jsou spíše figurky, co se v závěru  chovají v závěru až moc idealisticky, Sováková postava zůstává pořád vtipně ironická a myslím, že musí jasně odkazovat na tehdejší režim. A do toho všeho krásné prostředí města Telč, které zde v podstatě taky hraje  významnou úlohu. Takže mělo by bejt.:D A.. (22.04.2023)

Je to pohádka, byť se kryje soudobým civilním hávem. Ale právě to vytržení z civilnosti je pohádkově zázračné. Celý film je jistě naivní, ale možná byla tehdy taková celá doba, tedy naivní, leč nadějí vonící. Úvodní melodie je nebesky nádherná. (15.01.2011)

Výborný film, výborní herci....sesbíralo se to nejlepší v té době, dalo se to dohromady a vznikl z toho tento skvělý film. Jedinou výtku mám asi k plynulosti děje. Občas se to prostě moc dlouho vleklo a některé scény stačily být na půl minuty a ne na 3. Jinak prostě balada....užívala jsem si ho a Jan Werich jako světaznalý strýček pomáhající dětem, který je nad věcí, byl naprosto dokonalý. Samozřejmě i ostatní herci předvedli skvělé výkony jako Jiří Sovák, Jiřina Bohdalová, Vlastimil Brodský a další....Byla zde krásně skryta kritika tehdejšího režimu. Ale víte, co mi ještě chybělo? Další barvy. Třeba taková zelená...ta by mohla být pro lidi veselé a dobrotivé. Proč by musely být barvami vyjádřeny jen špatné vlastnosti a láska? (02.04.2010)

Tento film vnímám především jako zajímavé svědectví doby. Po Stalinově smrti bolševici tak trošku tápali, jak se mají chovat k sobě navzájem, k vnějšímu světu a k poddaným. Chruščov a Novotný představovali generaci, která znovu otevřela od dvacátých let zdánlivě uzavřenou otázku, co vlastně si má předvoj dělnické třídy se svou mocí počít? Jak víme, vše se vyjasnilo v osmašedesátém. --- V mezidobí ovšem mohla nejen vznikat, ale být i publikována díla v dějinách bolševismu neslýchaná. Společenská satira Jasného, Brdečky a Wericha právem sklízela úspěchy doma i ve světě. Výkon po všech stránkách úctyhodný, jistě, ale superlativy jsou na místě jen tehdy, pokud nezapomínáme na místo a dobu vzniku. --- Dovolím si přirovnání: O pár měsíců dříve měla v Rusku premiéru Šostakovičova Třináctá symfonie ‚Babij Jar’ zhudebňující Jevtušenkovy verše. O ruském antisemitismu, strachu z tajné policie, nedostatku zboží v obchodech, utrpení a ponížení ruských žen, a o kariéře, kterou básník dělá tím, že „nedělá kariéru”. Šostakovič měl tenkrát v Rusku status ne nepodobný Werichovu u nás - nedůvěra mezi ním a režimem byla vzájemná a důvodná, leč přece jen šlo o respektovanou celebritu, která projevovala jistou ochotu s režimem spolupracovat. A tak, s určitými obtížemi, Šostakovič svoji symfonii protlačil. Když jsem za husákových časů pobíral rozum, byla pro mě jako zjevení, zázrak, že bolševik mohl kdy připustit veřejné provozování tak jasné a konkrétní kritiky svého režimu. --- Jenže - a k této pointě svým přirovnáním směřuji - jakou hodnotu toto dílo (a většina dalších Šostakovičových děl) má ve srovnání s vrcholnými díly světové hudby 20. století? Inu, spíše průměrnou. Je to krásná hudba, ale s významem děl Schönberga, Stravinského, Hindemitha a dalších se měřit nemůže. Ostatně, již v šedesátých letech byla beznadějně zastaralá. Stravinsky ji přesně charakterizoval jako „provinční“. --- A právě takový je Jasného Kocour. Havelka byl vynikající skladatel, žádný filmohudební nýmand, ale okouzlení broadwayským muzikálem (Bernstein?) byla čistě dobová záležitost, u nás nijak originální (Šlitr), a pro mě osobně odjakživa spíše otravná. Werich byl vždycky dobrý divadelník a herec, jenže jeho moudra nikdy nebyla zcela původní, s přibývajícím časem trpěla inflací a v atmosféře nekritického uctívání Werich ztrácel schopnost sebekontroly, hrál sám sebe. A samotný příběh s kocourem? Velmi dobrá lokální satira, řekl bych. Dosti znehodnocená tím krotkým vyústěním, že morální kompas nalezneme v dětech… no, tak že bychom jim snad rovnou přiznali volební právo a paritní zastoupení v parlamentě? (01.01.2011)

"Bylo nebylo, ale spíš by mělo bejt......." Škoda, že takovej kocour s brýlemi se u nás nepotuluje, hned bych mu brýle sundal a hned bych věděl, na čem jsem. Tenhle film má jen samé klady, at´ už vynikajícího, moudrými hláškami hýřícího Jana Wericha (docela se divím, že film komunisti nedali do trezoru, protože tolik narážek a vtipných poukázání na povahu člověka se jim určitě nelíbilo, ale film získal mnoho cen v zahraničí, tak ho zřejmě nechali plavat), nebo překrásnou, ale opravdu překrásnou mladičkou Emílií Vašáryovou, nebo vynikajícího úlisnýho slizouna Jiřího Sováka, nebo vůbec celá herecká elita od Vladimíra Menšíka, Vl. Brodského, Karla Effy, Stelly Zázvorkové až po Alenu Kreuzmannovou.. Naprostá klasika 60. let... Pozor, kocour už přichází, v dáli slyším tu nádherně znějící hudbu... Vůbec ta ústřední melodie od Svatopluka Havelky je jedna z nejkrásnějších, které jsem kdy slyšel a rád si ji občas pouštím jen tak... ale kocour ještě zatím nikdy nepřišel... třeba někdy... (31.10.2011)

Nadčasový film. (27.05.2014)