OA

pekelně zvláštní a osobitá záležitos a zároveň jeden z nejrozporuplnějších seriálů poslední doby...nevybavím si teď nic podobného co by mě chvílemi tak moc bavilo,v jiných chvílích tolik nudilo a zároveň jsem z toho měl v určitých momentech husí kůži.Téma zajímavé,najednou se to dát nedá,ale jsem rád že jsem viděl...80% (11.01.2017)

Astrální výlet do dimenze, kde hrdinové postrádají sympatie a tvůrčí proces logiku. To new age tajtrlíkování s anděly a estetikou autistické jógy mi vlastně vadí o něco méně, než to, že vyprávění stojí na vachrlaté režii, která neumí pracovat s napětím a vše vrší do zpočátku nezajímavého a ke konci směšného celku, který má tak vratký základ, že pointu málem přehlédnete a u finálního gejzíru se už vyloženě za tvůrce stydíte. Míň vážně se berou i ty ezo vědmy ve dvě ráno na Barrandově. (14.01.2017)

Jedním slovem EZOCRINGE. Rádoby originální scénář je tak neskutečně dementní, že to trumfnou snad už jen ještě dementněji napsané postavy. I mrkev má ve finále víc charakterových vlastností, než všechny postavy tohohle "díla" dohromady. Ezoonanie z pera Brit Marling, která si z nějakého vlastního pohnutí potřebovala zahrát anděla na cracku. "Woke" a "deep" výgrc, který může uspokojit jen lidi, kteří stříkají blahem u sraček jako je Pozemšťan. (03.07.2021)

1. série - 100% - Je náramně snadné vzít koncept mírotvorné hlavní hrdinky a začít se smát ezoterickým významům, militantním veganům a vůbec vyrábět další prvoplánové humory. Protože jsem podobným směrům slušně vzdálený, troufám si říct, že se stačí jen na chvíli zastavit a snad každému musí být jasné, že OA žádný podobně návodný příběh nevypráví. Jako někdo, komu vadí, když se něco až moc snaží vymezit proti ostatním a být extra alternativní, rád vidím, že tohle je pravý opak. Seriál plný emocí, nenásilných zvratů a napětí tím tíživějšího, čím dál seriál postupuje a paradoxně i čím nenápadněji se tváří. 2. série - 90% - Od první do poslední epizody nevím, jaké hodnocení mám pokračování dát. Na začátku diváka až provokuje tím, že ničím neodpovídá na konec minulé sezóny a místo toho vrší lavinu dalších otazníků, později jen velmi neochotně pojí tři dějové linky k sobě, občas na diváka pomrkne (kapesní miniroboti), občas ho až zkouší z toho, co vydrží (Nina na pódiu v klubu), ale nikdy neucouvne před dalším možným krokem vstříc originalitě. Měl jsem tenhle seriál rád nejen proto, že byl jiný, to na mě ne vždy funguje. Ale že se rozvíjel do čím dál širších osnov a mrzí mě, že mohu jen slepě hádat, kde by časem skončil. Už to, jak drzým způsobem mi chrstl scénář do tváře poslední minuty sezóny a tím pádem i celého počinu, je tak trestuhodné a přitom odvážné, že doteď nemám slov. Brit Marling je osobnost o to větší, že věřila, že takhle neuchopitelný seriál by sledovala víc než jen hrstka věrných. (20.06.2018)

Těžce se mi to hodnotí. Knihy Raymonda Moodyho jsem kdysi četla s nadšením, takže jsem si u OA do třetího dílu libovala, ale jakmile došlo na první "vysvětlení" a "učení se pohybům", šlo se s kvalitou dolů. Tvůrci si nabrali moc velké sousto a nevěděli, jak z toho ven, protože tak nedůstojné a nedotažené zakončení si to opravdu nezasloužilo. Po skončení jsem o tom ještě dlouho přemýšlela a čím dál tím víc jen kroutila hlavou nad všemi možnými logickými nesmysli, které nám to nabídlo. Podle mě z toho měli udělat jen čtyřdílnou sérii a více se soustředit na experimentální a vězeňskou složku, parta puberťáků s divnou učitelkou byla naprosto zbytečná. (18.01.2017)