Mŕtvy muž

Neskutečně nudná a dlouho se vleklá záležitost s Johnny Deppem mě hodně překvapila hlavně tím, jak vlastně nudná a nezáživná vůbec je. Od Jima Jarmusche jsem už pár věcí viděl, ale vždy mě zarazili spíše svým osobitým stylem vyprávění, při kterém se toho příliš neděje a všecko se vlastně odehrává v dialozích. Mně dialogy tedy přišly rozhodně průměrné, a možná i něco víc. Ani Johnny Depp a jeho uhlazený ksicht fešáka nic z toho tady nezachrání. To jak se film vleče totiž utrápenýho mezka s indiánem nezastaví a tak se příběh vlaje dál a dál a já u toho začínám pomalu ale jistě kvýst. Každopádně jsem to přetrpěl a pochopil, že filmy Jima Jarmusche rozhodně nejsou pro mě a že mě Johnny Depp pobaví v dozajista jiném typu filmů než je právě tento. --- That's terrible. - It's horrible. - Terrible is what it is. (03.05.2008)

Bizarní western, který, byť je černobílý, působí i na rok 1995 velmi moderně. Příběh Johnnyho Deppa začíná zasmoleně, načež se pomaloučku, až netečně a pesimisticky, táhne v duchu taškařice kupředu. Toto tempo a atmosféru ještě multiplikuje melancholická hudba, bez níž by výsledek nebyl ani zdaleka tak odladěný. Pro mě největším tahákem a nejlepšími atributy filmu jsou charismatické postavy, jejichž močopudné charaktery, promyšlené dialogy a z dané doby prdel si dělající skutky dávají Mrtvému muži nezaměnitelný punc černé komedie. Spokojenost jako prase, a to také díky pořádné dávce krve. Malinko podezřívám Tarantina, že se tady nechal inspirovat pro svého Djanga. Doporučuju! (11.11.2014)

Dead Man je zvláštní, existencionálně-přemýšlivý a ne zrovna lehce stravitelný film na pokraji života a smrti... A dá vám to najevo pěkně hned odpočátku scénou ve vlaku, která více méně charakterizuje celý film - Johnny Depp jede vlakem, čte si, popř. hraje karty sám se sebou, tedy věnuje se své osobnosti a záběry jsou prostříhávány zajímavým pohledem ven, či na kola lokomotivy za zvuku netradičních rifů elektrické kytary, které naprosto neladí s dobou, avšak za to velmi dobře s atmosférou (platí i po zbytek filmu). Dead man je také žánrově dost dobře nezařaditelný, není to western, kde parta tvrdých chlapů nosí kolty proklatě nízko, Johnny Depp jen tak putuje krajinou za doprovodu "Nikoho" a vypracovává se doslova z usmrkance až na... Mrtvého muže. Herecký výkon to byl velmi dobrý, ale o životní roli bych zde určitě nemluvil. Film dokáže vybídnout k zamyšlení, ale stejně mi vadila jistá bezdějovost a tím pádem i zdlouhavost až nuda. Bylo to prostě... zvláštní. "Some are born to sweet delight. Some are born to endless night." 7/10 (13.09.2008)

Dneska jsem se o tomto Jarmuschově filmu bavil s kolegyní antropoložkou, která se na něj (brzy po)dívá ze své odborné perspektivy, neboť jej bude uvádět i při veřejné projekci našich studentů. A když jsem následně nakoukl sem - veden zvědavostí, kterak si stojí u současného publika -, lehce mě překvapilo, že jsem před sedmi lety nenasdílel svůj svůj video-úvod k MRTVÉMU MUŽI. Chci věřit, že je v něm dodnes několik fajn nápadů, pročež tak i s oním časovým odstupem činím. :) (06.03.2024)

Westernové drama s existencionálním přesahem? To zní, pravdaže, trochu bizarně, ale lepší přirovnání mě nenapadá. Legenda amerického nezávislého filmu Jim Jarmusch vytvořila snovou, melancholicky laděnou a až jakousi hypnoticky působící pouť muže vstříc vlastní zkáze, kde není nouze ani o černý humor. Již zmíněnou hypnotickou, žánrově neuchopitelnou náladu snímku geniálně dokresluje soundtrack legendárního kytaristy Neila Younga a jeho ambientní kytarové zvuky. Tempo a způsob vyprávění nemusí být každému po chuti, ale právě tyhle prvky z tohoto filmu činí velmi zajímavý zážitek. Dnes již tento Jarmuschův snímek patří mezi kultovní klasiky. (13.04.2003)