Bitva o Moskvu
Dvadcať vosem panfilovcev
Panfilov's Twenty Eight
Obsahy(2)
Na jeseň roku 1941 sa postupujúce nemecké jednotky ocitli pri Volokolamsku a od Moskvy ich delili už len necelé dve hodiny jazdy po hlavnej ceste. Neďaleko nej sa nachádzala 316. strelecká divízia pod velením generála I. V. Panfilova. Tento rešpektovaný veliteľ mal v svojej jednotke takú vysokú autoritu, že jeho dôstojníci a vojaci sa sami hrdo nazývali Panfilovci a svoj bojový útvar pomenovali Panfilovská divízia... Vo vojenských novinách Červená hviezda, oficiálnej tlači sovietskeho ministerstva obrany, sa objaví správa reportéra Vasilija Korotejeva o neuveriteľnom hrdinskom čine vojakov Červenej armády. Je to príbeh Panifilovovej dvadsaťosmičky - skupiny dvadsiatich ôsmich vojakov 316. streleckej divízie pod velením generála Ivana Panfilova, ktorá sama a s nedostatočnou výzbrojou zastavila postup kolóny 54 nemeckých tankov tesne pred Moskvou a zdržala postup nepriateľskej 11. pancierovej divízie až na niekoľko dní. Aj keď boli Panfilovci vyzbrojení len bežnými puškami Mosin-Nagant a guľometmi DP a PM-M1910, ktoré sú proti tankom neúčinné, alebo mali k dispozícii iba staré protitankové granáty RPG-40 a protitankové pušky PTRD-41 nedostačujúcej sily a prieraznosti voči pancieru nemeckých tankov, sovietski vojaci bojovali neúnavne a vzdorne, s nezvyčajnou statočnosťou a neochvejným odhodlaním chrániť Moskvu a svoju vlasť. (TV JOJ)
(viac)Videá (1)
Recenzie (91)
Je zajímavé, jak na základě výpovědi jednoho bývalého rudoarmějce a pozdějšího kolaboranta je označována za úplně smyšlenou celá legenda. Film však s určitými prvky i těchto faktů počítá. Faktem je, že Rudá armáda u Moskvy zabejcila a snad poprvé wermacht obdržel na zemi velkou porážku. Ano plno expertů bude tvrdit jak mohou za to mohli generálové Bláto, Zima a Mráz, já si myslím, že jmenování působili na obě strany a Žukova a ostatních i zde zobrazenych prostých vojáků by Němci bitvu u Moskvy vyhráli. Film samotný je možná trochu pomalý a bez tempa, ale když dojde na boj už je tempo mnohem svižnější. Také má dobrou vojenskou výpravu a miltarie. Za mě Panfilovci dostávají pěknou ruskou čtyřku. ()
Som spokojný, aj keď to mohlo byť aj lepšie. Ale kedže to točili nejaký týpci za pár rubľov, bavil som sa lebo druhu svetovú mam rád a hlavne veľa dobrých filmov s ruskej strany až tak nie je, kedže všetko vznika u Amíkov. Na scenár či dobre postavy tu zjavne každý kašlal a išlo tu predovšetkým hlavne o akciu. V takýchto vojnových príbehoch mi akčný bez príbehový príbeh nevadí, len ma trošku mrzelo, že v záverečnom finále sa to už moc nestupňovalo. Akcia je takmer identická po celý film a to je trošku škoda. Užil som si to strieľanie, výbuchy, ruskú zimu, Špagin, Tokarev, guloment Maxim, 45mm protitankové delo, nemecké MPčka, MGčka, Panzer III a IV a kopec ďalšej krásnej dobovej techniky, ale chýbalo mi tu niečo čo by ma zdvihlo zo sedačky. 80% - 4* ()
Z kategorie "ruský vlastenecký válečný film" je to jeden z těch lepších, co jsem viděla. Velmi tomu pomáhá to, že má celý film velmi skromný ochotnický vzhled party nadšenců ručně vyrábějících svůj vysněný projekt oproti takovým těm velkorozpočtovým na státní/politickou objednávku, které ze srdce nenávidím. Je to naivní, ale naivní ve smyslu lidová legenda, nikoliv nasírajícně naivní ve smyslu sovětská propaganda. (Nicméně bych měla uvést, že vycházím pouze a pouze z toho, jak na mě působil film samotný. Neznám dopodrobna ani podhoubí, ze kterého vznikl, ani detaily dějin, o kterých pojednává.) A ještě jedna poznámka: rozhodně se mi hodně líbila hudba. ()
Maminko, až vyrostu, chci být také rudoarmějcem. Strava vzorná, důstojníci přátelští, politruci uznalí, šance stát se hrdinou nevyčerpatelné. Přiznávám, že je to nakonec lepší a méně naivní, než jsem čekal, až na ty dialogy, které občas stojí za говно́. Ve všech ohledech méně nasírací než Pittův Fury. Němci tu sice také občas postrádají pud sebezáchovy, ale aspoň používají něco jako taktiku. Musím též ocenit, že na to, že jej vlastně točila parta nadšenců za mrzký peníz, vypadá film víc než dobře. Jasná agitka je v tom cítit, s ohledem na kontroverzi, kterou film budil u našich angažovaných médií dávno před dokončením, jsem to však rozhodně čekal horší. Ostatně málokdy si ta která strana odpustí přihřát si polívčičku víc. Jak by většina našeho národa třeba zareagovala na to, kdyby se v Anthropoidu řídili německými zprávami, podle kterých v kostele Cyrila a Metoděje žádný Němec nezahynul. Proto si mohlo minimálně jedno médium ušetřit ztrapnění, když se pokoušelo dokázat, že se tato událost nestala, za pomoci svědectví - přeživšího panfilovce. Dává to smysl nebo se na to nedobře dívám, Hynku z Michle? Popojedem. To co jsem doteď napsal, neznamená, že se mi film bezvýhradně líbil. To ani zdaleka. Již zmíněné dialogy občas tahají za uši, o nějakém seznámení s postavami tak, abych je dokázal od sebe rozeznat (až na nějaké tři čtyři výjimky) si lze nechat jen zdát, skutečný děj víceméně absentuje a nějak jsem postrádal dojem, že jsem se ocitl ve střetu, který je součástí jedné z rozhodujících chvil 2. světové války. Nicméně kdyby se stejná banda pustila do něčeho většího s podstatně lepším scénářem, určitě bych si to nenechal ujít. Lepší tři rudé hvězdy, tedy nadporučík :) ()
Galéria (328)
Fotka © 28 panfilovcev/Kazachfilm
Zaujímavosti (11)
- Zbraně používané Rudou armádou byly: samopaly PPŠ-41 a PPD-40, pušky SVT-41 a Mosin-Nagant, protitanková puška PTRD-41 a pistole TT-33 Tokarev. (K98)
- Na produkcii filmu sa podieľala aj známa ruská spoločnosť Gaijin Entertainment, zaoberajúca sa vývojom počítačových hier s vojnovou tematikou. (Echelon1)
- Celosvětová premiéra proběhla 2. listopadu 2016 v Barceloně ve Španělsku. (BMW12)
,,Dějiny píší vítězové'' a tento citát u ruských válečných filmů platí dvojnásob. Někdy je těžké objetivně hodnotit viděné. Občas jsem na vážkách jak vlastně k filmu přistupovat. Dnes je to zrovna takový případ. Proč? To se musíme vrátit hodně zpět v čase do skutečné, ne filmové historie do listopadu roku 1941 na velitelství 16. armády. Reportér sovětských novin Rudá hvězda se během cesty tam (měl udělat rozhovor s generálem Konstantinem Rokossovským) setkal s politrukem Sergejem Jegorovem. Ten mu vyprávěl zajímavý příběh o obklíčené skupince vojáků Rudé armády padesáti tanky, která se odmítla vzdát a bojovala do posledního muže a náboje. Jegorov více nevěděl, ale doporučil o těchto statečných npsat článek, který by povzbudil morálku a válečné úsilí. Článek skutečně vyšel 27.11.1941 v Krásné zvezdě. V listopadu 1941 se německá armáda valila na Moskvu. Cestou se střetla s 16. armádou Rokossovského a severozápadně od Moskvy s 316. střeleckou divizí generála Ivana Panfilova. U Volokamska velitel divize Panfilov 18.11. padl a ta se přejmenovala na 8. gardovou ,,Panfilovovou''. Němci obránce obklíčili, ale část se probila do vlastních pozic.Dubosenkovo koncem listopadu padlo a právě zde se měl hrdinný příběh odehrát. Když se o statečných vojácích dozvěděl maršál Žukov, chtěl jejich seznam z důvodu na vyznamenání. Tím se novinářský výmysl stal skutečností a začal kolotoč výmyslů.Po dobytí Dubosenkova v roce 1942 vznikl seznam jmen a všech 28 vojáků obdrželo v roce 1942 Hrdina Sovětského svazu. Příběh se dostal do encyklopedií, po vojácích byly pojmenovány ulice a sovětský básník Ivan Tichonov složil báseň Slovo o 28 gardistech. V průběhu války se však zjistilo, že ne všichni mrtví ze seznamu jsou mrtví. NKVD se však nehodilo uvést vše na pravou míru a tak se dál lhalo a fakta zametala. V roce 1947 se v souvislosti se soudem z jednoho údajně mrtvých hrdinů, který čekal na trest za kolaboraci Ivanem Dobrovavinem zjišťovalo jak to vše bylo a při následných výsleších redaktorů Krásné zvezdy se zjistilo, že většina příběhu je smyšlená, což potvrdila zpráva vydaná v roce 1948. ----- Vraťme se tedy nyní zpět v čase do roku 2016, kdy v Rusku vzniká velká sbírka na film o národních hrdinech. Rusové své hrdiny milují a tak se film ,,podle skutečných událostí'' začne skutečně točit. Je čistou propagandou, nehistorickým nesmyslem včetně vět, které udájně tehdá doslovně pronesli oni hrdinové. V tomto hohledu je film brakem. Jenže a jsem zase na začátku jsme u toho co a jak hodnotit. Řemeslně byl totiž film zvládnutý dokonale a byl natočen podle současných ruských standardů, což znamená skvěle. Málokdo dnes točí válečné filmy jako Rusové a já si opravdu pošmákl. Pravda wermacht protřelý boji v Francii se tam nechává dost hloupě kosit, stejně tak tanky... (Já bych určitě s PzIII nenajel na zákop abych se nechal vygranátovat nebo zapálit...). Stejně tak dávají Němci Rusům po dělostřelecké přípravě zatraceně dost času ošetřit raněné a posbírat výstroj, ale budiž... je to pohádka, jakási legenda... Filmový Pearl Harbor taky historicky úplně neodpovídal tomu co se tam ve skutečnosti tehdá po přepadu dělo... proto by měl divák hodnotit spravedlivě. A protože se mi to líbilo, dávám za 4 drátem svázané granáty. Jsem hrdý na to, že i když my, těch hrdinů moc nemáme, nemusíme si například při předem ztraceném boji našich výsadkářů v kryptě kostela po zabití Heydricha nic vymýšlet. Jen mi vadí, že nesmysl historiky potvrzení tímto filmem zřejmě v Rusku začal opět žít svým vlastním životem, což není dobře. Už takto je děsivé, že velké množství Rusů vzpomíná na tatíčka Stalina se slzou v oku. * * * * (Koho k tématu zajímá více, doporučuji skvělý článek J. Sobotky - Vylhaná legenda v časopise Vojska č.25.) () (menej) (viac)