Pán prsteňov: Dve veže

A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos! Čím jsem starší, tím víc vnímám to, že jsou Dvě věže po Společenstvu trochu náraz. Více válčení, intrik, smutku a méně humoru a milých domáckých chvil. V rozšířené verzi, s násobně funkčnějším Faramirovým vývojem i střípky entské historie je konečně pravou kapitolou historie mého nejmilejšího světa i posledním nádechem před skokem do nejhlubší vody. Dokonalá satisfakce, hromada dojemné lidskosti a absolutní pochopení ducha knihy, ať se zrovna adaptuje krůček po krůčku nebo se dělají zdánlivě zásadní změny. (23.12.2004)

<- Pravil jsem, že odbočky a možnosti pozorovat komplexní svět Pána Prstenů jej dělají působivějším filmem, než samotná cesta prstenu - Dvě věže mají tohoto asi nejmíň, a tak jsou často označovány jako nejslabší díl trilogie. Je to však křivda způsobená samotným konceptem tří filmů, kdy první způsobuje wow efekt ponoření se do fantasy světa a poslední sklízí katarzi ze všech. Dvě věže jsou v přvé řadě epickou akční řeží nevídaných rozměrů, i velkofilmy jako Spartakus, Statečné srdce, či Gladiátor zůstávají v akčních sekvencích v závěsu za rozmáchlostí bitev z Dvou věží... U tohoto dílu jsem také nejvíc ocenil Jacksonovy opojné záběry "pozemské" krajiny, jenž dělají z filmu tak "nadpozemský" zážitek. Výsledná monumentálnost a velikášství filmu nakonec zahlazuje řadu klišé a patetických fráziček, které zde nabírají svých původních rozměrů a nikterak neshazují úroveň scénáře. Pokračování -> (04.12.2011)

Až na tu jednu příliš pomalou a dost nudnou scénu se Enty (resp. Stromovousem) a pár wtf momentů kolem Legolase a Gimliho zase dokonalá fantasy. A tentokrát i se těžce schizofrenním Glumem, na kterého jsem si musel sice par chvil zvykat, ale když se pak rozjel, neměl chybu. A samozřejmě nejen po stránce herecké, kde Andy Serkis naprosto válí, ale i vizuální, kde zase naprosto vyhrávají čarodějové z ILM. A do všeho pak hraje znovu dokonalá hudba mistra Shorea. Jen škoda, že některé témata nejsou ještě mnohem delší - Last March of Ents, atd. A... Gandalf se vrátil! :)) Prodloužená verze: stále zůstává to, že ta cca první třetina je trochu pomalejší než by musela být, střih je někdy docela násilný a rozhodně bych některé scény nechal dojet (to stejné s hudbou) a entí básně... ale tentokrát prostě už nemůžu stejně zůstat na 4. Kolik takovýchto obřích nádherně propracovaných velkofilmů se rodí? A jak často? Znovu a znovu ti děkuju, PJ. Si génius (14.09.2011)

Dvě věže naplno prodávají nádherné scenérie Nového Zélandu, který se stal synonymem pro Středozem. Po rozpadu Společenstva jsou dějové linie rozděleny na menší skupinky, což v kombinaci z novými postavami a místy znovu zaručuje jízdu ve vysokých obrátkách. Do popředí se staví tragická figurka Glum a o slovo se přihlásí i Stromovous s armádou entů. Naprostým vrcholem je pak bitva o Helmův žleb, kde se svým uměním září především Legolas a Gimli. (01.01.2023)

Bez diskuze důstojné pokračování Společenstva, které polechtalo jeho vysoko nasazenou laťku. Jackson (v duchu knihy) přitvrdil a ve zběsilém tempu servíruje jednu stránku knihy za druhou. Je to úchvatný pohled a při všem tom zapálení divák skoro přehlédne, že Jacksonovi se ze stránek sypou písmenka a celý příběh postrádá konzistenci... a i když se chrabrý novozélanďan pral s předlohou ze všech sil (a vykouzlil mj. největší bitevní scénu všech dob, nejvěrnější počítačem animovanou postavu a dovedl do dokonalosti Legolase, který je v jednu chvíli dokonalým hitmanem kosícím skřety počítajíc přítom fragy ;), zvítězit se mu nepodařilo - aby Dvě Věže dosáhly vyváženosti Společenstva, potřebovaly by minimálně čtyřhodinovou stopáž - nevím jestli by to publikum vydrželo, ale myslím že výsledek by byl potom o pověstný krůček blíž k dokonalosti. Nicméně vězte, že Dvě Věže k ní mají hooodně blízko.... zajděte na ně do kina a těšte se na Extended verzi ;) Sláva Jacksonovi... (20.12.2002)