Pán prsteňov: Dve veže

A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos! Čím jsem starší, tím víc vnímám to, že jsou Dvě věže po Společenstvu trochu náraz. Více válčení, intrik, smutku a méně humoru a milých domáckých chvil. V rozšířené verzi, s násobně funkčnějším Faramirovým vývojem i střípky entské historie je konečně pravou kapitolou historie mého nejmilejšího světa i posledním nádechem před skokem do nejhlubší vody. Dokonalá satisfakce, hromada dojemné lidskosti a absolutní pochopení ducha knihy, ať se zrovna adaptuje krůček po krůčku nebo se dělají zdánlivě zásadní změny. (23.12.2004)

Řekl bych úplně stejně dobré jako "Společenstvo prstenu". Spoustu vynikajících efektů s těmi všelijakými živočichy jsou sice lépe zmáknuté než u "jedničky", ale "jednička" zase drží líp jako příběh. Zvláště konečná, téměř hodinová, bitva v Helmově žlebu je fascinující nejen svými efekty, ale i nápady a choreografií. Herecké výkony jsou bezchybné, nejvíce mě zaujal Viggo Mortensen jako Aragorn, Orlando Bloom jako Legolas a Eliah Wood jako Frodo. Knihu J.R.R. Tolkiena jsem nečetl, ale film se mi dost líbil. Poslední hvězdičku si nechávám do rezervy na "trojku". (20.11.2005)

Zkratkovitější, výbušnější a celkově o něco málo rychlejší, než Společenstvo. Lepší však v celkovém zúčtování asi nikoli. Dvě věže mají spoustu nezapomenutelných momentů. V akčních scénách je Jackson nekompromisní a usekaných končetin je zde skutečně požehnané množství. Je však až s podivem s jakou až mistrovsky vyladěnou poetičností a silou komponuje komorní scény, zejména pak ty "elfské". Svůj part zde pak hraje i jedinečná hudba Howarda Shora. Správně akční i krásně znělá. Přesně tak, jak má kompozice k tak obřímu filmu, jakým Dvě věže jsou, vypadat. Společenstvo má však své nezaměnitelné kouzlo. Krom toho je prostě a jednoduše první - něco nového a tomu se nedá dost dobře odolat. Navíc je pokračování monstrózní trilogie občas trochu moc patetické (především pak scény s Bernardem Hillem). Jeden z filmů roku je to však bez diskuze. (12.08.2006)

Lord of the Rings je absolutní vrchol v žánru Fantasy. Obrazy uchvacují naše oči a při jejich gigantických kompozicích mi nabíhá mráz po zádech. Vizuální obrazce a hudební kulisy jsou nezapomenutelné. Krásné Shoreho hudební kulisy jsou v daných momentech ohromující a ke každému detailu scény, postavě, říši, zpomalenému záběru, nebo zla, je vytvořená melodie, která bude ve mě rezonovat navždy! Dokonalé ve všech stránkách. (SE: 223 min). (14.02.2012)

Nejrozporuplnější díl trilogie... Marná sláva, to že je film opravdu hodně dobrý po všech stránkách, vynikne naplno až v rozšířené verzi, ve které se konečně zacelí jinak dost rozbitá příběhová rovina Smíška, Pipina a Stromovouse; rozvine se příběh Faramira (nakonec jedné z nejlepších změn) a celý film dostane švih. Nikoli švih ve smyslu "dynamický úprk vpřed", ale švih ve smyslu "ano, běží to sice pomalu, ale chtěl bych, aby to běželo ještě pomaleji, neboť je to neobyčejně krásné". Neskutečně mě irituje nepochopitelný Aragornův pád do propasti. Proč? Ale takhle malá skvrnka nedokáže znehodnotit dojem z velkolepé podívané. Monolog krále Theodéna před bitvou v Helmově žlebu je další z momentů, který mi utkví v paměti asi navždy, stejně jako návrat Rohirů ke králi... (25.01.2004)