Pán prsteňov: Dve veže

Asi jsem udělal chybu. Půjčil jsem si "Dvě věže", těšil jsem se na ně a pro "oživení" jsem si před nimi pustil "Společenstvo Prstenu" prodlouženou verzi. No ... v konfrontaci obou filmů jsem byl druhým dílem zklamán. Je to pořád výborně natočené a vím že režisér nemá pro obsáhlost předlohy jednouduchou práci, ale roztříštěnost děje na několik rovin je taková, že nedá čas ztotožnit se s některou postavou tak, jak tomu bylo u prvního dílu. Nezanechalo to ve mně takový dojem jak jsem čekal, ale musím přiznat, že první díl po první projekci také ne... Schizofrenní Glum by ovšem zasloužil několik hvězdiček navíc :)________ Ježíšek nadělil čtyřdiskovou rozšířenou verzi a ta už se těm pěti hvězdičkám blíží víc. (23.09.2003)

Čím dál více zasahuje Jackson do původní konceptu knih, ale nelze mu za to nadávat, protože asi to lépe nejde... Začínám pociťovat menší nechuť ke stále stejným, ale přesto opěvovaným scénám a bojům. Nepatřím mezi horních 10 milionů obyvatel, které baví vidět stejné nálety kamery, pohyby, detaily a poslouchat pravděpodobně na tři části rozdělený soundtrack (i když velmi kvalitní, ale větší odlišnost by se hodila). Přesto všechno jde o neuvěřitelně dobře odvedou práci, která dokazuje, že Jackson je génius. Pán prstenů ožil díky němu ve formě, která nemůže a nebude překonána. S každým dalším shlédnutím vidím další menší drobečky na stole plném nádhery, ale jsou odfouknuty lehkým vánkem, díky kterému mě nespočetně krát za celý film zamrazí.... (03.06.2004)

Za víc to nestojí a to ani náhodou, protože dokument o Zélandu jsem viděl už v prvním díle, Glum hraje pořád stejně dobře, triky jsou pořád stejně drahý a tím pádem i kvalitní. A že tu přibylo akčnosti teda hvězdičku nepřidá. Obávám se, že je to jeden z filmů, co jsem v poslední době viděl, který naprosto neodpovídá své pověsti. A jak znám lidi, za dvacet let se na něj budou dívat o hodně víc kriticky. Za dvacet let ty triky pro ně nebudou nic víc, než triky z například filmu Trone dnes. Ve své době převratné, nádherné blablabla, dneska po tom pes neštěkne. Ale pravda je, že mi hodně vadilo, jak tu neustále někdo musí hláškařit nebo tu musí být aspoň pitomý akční scény jako vypadlý z nějakýho Python vs. Mockinbird béčka. Viz třeba ten souboj s vrky. Navíc ani přes zvýšenou akčnost a vlastně nejrychlejší část příběhu (stíhání skřetích únosců atp) mi to přišlo jako nejslabší díl série a to hlaně zábavností. Nechytlo mě to naprosto od začátku a tak ty dvě dávám jen za to, že to přeci jen kvalit Kameňáku nedosahuje (ale jen těsně, chybí tam Vydra). (05.12.2005)

Pro mě nejslabší z celé triologie, což však neznamená, že je špatný. Když se na to díváte poprvé, ani nezaregistrujete, jak ten čas ubíhá... zděšení, které vás provází, když vám někdo řekne, že jedna bitva ve filmu trvá celou hodinu, vyvolá okamžité nadšení, když ji vidíte, a vy si jen říkáte: "Tohle, že mělo hodinu?" Na druhou stranu je tohle vše jaksi kompenzováno tím, že narozdíl od prvního dílu se v tom druhém pomalu vytrácejí emoce. Prostě ani tisíce vojáků nedokáže nahradit situace, kdy jste v jedničce jen nevěřícně zírali na smrt jedné z vašich oblíbených postav. A proto, při opětovném shlédnutí, bych volila radši Společenstvo prstenu než Dvě věže. (16.10.2006)

Tam, kde jsme si v jedničce mohli užívat výravné fantasy, nastupuje v dvojce "jen" výpravný válečný velkofilm. Stále ale strhující podíváná, čtyři hvězdy jen v rámci série, jinak pět jasných. HODNOCENÍ SE: A tady je to paradoxně přesně obráceně, než u jedničky. Zatímco u Společenstva prstenu je základ přidanými a rozšířenými scénami doplňován a obohacován, ve dvojce jsou tyto scény povětšinou spíše na obtíž, a to z několika důvodů. 1) Až na pár výjimek (k těm později) nepřínáší nic nového. Nerozšířují psychologii ani mytologii. Jsou to jen epizody navíc. 2) Vyprávěcí struktura Dvou veží celkově není tak elegantní a další epizodky a odskoky jen podtrhují chaotičnost a nekonzistentnost druhého dílu. 3) Z pravidla v těchto scénách dost tlučou do očí místy skutečně strašně špatné digitální efekty (na které dvojka obecně dost trpí). Dokonce i ten adorovaný Glum plandá v luftu častěji, než by bylo zdrávo. Scény navíc tak mají smysl až v případě konce, vydechnutí po bitvě u Helmova žlebu a také pár scén navíc v Osgiliathu, potýkajícícm se s náletem Nazgúla. A samozřejmě především retrospektivní scény pracující se motivem vztahu Faramira a Boromira. (18.02.2008)