Operácia Entebbe

Letoun mířil do Paříže, ovšem během mezipřistání v Athénách po přistoupení dvou Palestinců a manželského páru změnil trasu a přistál v ugandském Entebbe. Radikální čtveřice totiž nechtěla poznávat krásy Eiffelovy věže, ale cestující držela v opuštěném hangáru a požadovala propuštění odsouzených palestinských teroristů. Izraelská vláda měla ale toho času jiný názor. Známá to událost.. Zapáchá to možná lehce agitkou, tvůrci se nicméně snaží postavy polidštit a hledat důvody k jejich krokům. Výsledek ale nestrhne. Únosci Daniel Brühl nebo Rosamund Pike přitom hrají skvěle, jsou plní pochybností, chybují, dumají, skvělé momenty má i mistr vedlejších rolí Eddie Marsan. Strhne i metaforický závěr, sestříhaný mezi útok elitní jednotky a živelný tanec za energetického bubnování na židovskou skladbu Echad Mi Yodea, ač je mi jasné, že zdaleka nesedl každému. Zbytek je ovšem utahaný, bez nápadu a bez šťávy, takže na čtyři hvězdy jít prostě nechci. (05.09.2018)

Když jsem poprvé o Operaci Entebbe slyšel, začal jsem se vlastně celkem těšit. Trailer mě bavil, v hlavních rolích jsou herci kteří sice nemají tolik čuch na filmy ale jsou kvalitní tedy Daniel Brühl a Rosamund Pike a začal jsem doufat, že dostanu další povedený film z ranku Arga či Kapitána Philipse. Operace Entebbe nakonec je fajn film ale nedosahuje kvalit Arga či Kapitána Philipse a především to nejde označit jinak než fajn. Režíroval José Padilha, tedy ten brazilský rodák který před 4 roky natočil dost dobrého Robocopa a před 3 roky pomohl k vzniku nejlepšího seriálu posledních let Narcos. A právě díky Narcos jsem si myslel, že Padilha tuhle látku utáhne. Přijde mi však, že Padilha jaksi nevěděl jaký film vlastně natočit. Nefunguje to jako akční thriller ani ne úplně jako politické drama. Začátek je vlastně ještě perfektní protože to jak z ničeho nic začne být v letadla ruch a vše se rozjede je perfektní. Jakmile však letadlo přistane v Entebbe film trošku až bolestivě zbrzdí. A do průměru to v podstatě dobojuje až závěrečná akční scéna která je prostříhaná společně s hudební scénou. To, že ale hned po konci filmu přibylo další baletní vystoupení jsem jaksi nepobral. Celkově mě vlastně celou dobu přišla ta zápletka s tanečně nadanou přítelkyní jednoho anonymního vojáka navíc ale ta závěrečná akční scéna mě donutila jí vzít v prospěch. Jestli však něco na Entebbe opravdu pochválit tak je to reflektování současnosti. I přesto, že Entebbe vysvětluje události které se stali v roce 1976 tedy už 42 let nazpátek dost funguje v současné napjaté situaci. Ten film by vlastně měli vidět všichni kteří se bojí jakékoliv situace kolem Islámského státu. A minimálně za to filmu palec nahoru! (03.04.2018)

Technicky slušné řemeslo, ale celé je to napsané takovým tím neosobitě mdlým způsobem. Skáče se tam z místa na místo, film se na žádný aspekt, postavu či dějovou linii dostatečně nesoustředí a ještě se plýtvá místem na afektovaný taneční pseudoart. Nekompromisní a nekomplikované finále potěšilo, byť celkově rozpačitý dojem z filmu už moc nezachránilo. (04.08.2018)

Nechápu tak nízké hodnocení, Padilha to pojal zajímavě a originálně, vždyť filmy podle skutečných událostí nemusí být jen převyprávěné tupé střílečky. Ano, chybělo mi hlubší prokreslení postav hlavních aktérů, včetně rukojmích, kteří byli nakonec zabiti. Jinak jsem byl spokojen, včetně závěru a skvělou Echad Mi Yodea. (09.10.2018)

"Ty tu jsi, protože svou zemi nenávidíš. Já, protože tu svou miluju." Vousatý Daniel Brühl a nenalíčená Rosamunde Pike se samopaly v dramatu podle skutečné události (která inspirovala Delta Force s Chuckem Norrisem), kterému zoufale chybí drajv. Politické machinace a plánování protiakce v Izraeli byly zajímavější než linie s teroristy a rukojmími, třebaže si v ní zahostovala vyšinutá africká diktátorská hvězda Idi Amin. A asi se shodnem, že bez taneční linie bychom se všichni obešli úplně. (15.02.2021)