Vlákna

Britská odezva na americký snímek The Day After, která ale nenabízí moc nového, až na delší časový úsek děje filmu. Opět je snímek velmi realistický (i díky prokládání komentářem, což by se ale hodilo spíše k dokumentu, než k normálnímu filmu) a jeho ponurost je až hnusná. Tím nechci říct, že je snímek špatný, ale vzhledem k námětu mě nenapadají jiná slova než hnus, ohavnost a zkáza. Film vhodný pro depresi, ale aspoň vám řekne pravdu. Naservíroval bych ho každému militantnímu debilovi na světě. (11.06.2011)

Jackson síce okázalo čerpá z The war game, ale keďže v intenzívnosti si s touto špičkovou dokufikciou v ničom nezadá, nie je dôvod mu to mať za zlé. Pretože Threads sú tiež špičkovým filmom. Niekedy okolo 45 minúty menia definitívne smerovanie, napätie je fuč a nasleduje iba peklo. Prekvapenia ale nekončia, scenár to berie celé šmahom a....nechcem spoilerovať, nechajte sa prekvapiť vývinom čím ďalej tým viac dokumentárne ladenou snímkou a vychutnajte si aj jej pointu. Je to iné, ako napríklad The day after, ale aj v mnohom rovnaké a preto nie je vôbec od veci si tieto dva postapo skvosty pozrieť bezprostredne za sebou. Nikdy neviete, čo sa stane nasledujúci deň.... (11.04.2016)

Syrový, mrazivý a totálně depresivní "dokument" o tom jak by to vypadalo, kdyby vypukla nukleární válka. Točeno je to odtažitě. Hodně se používá shrnutí textem, který vidíme na obrazovce a poté následuje nějaká výmluvná scéna. Bezútěšná atmosféra upadající civilizace je zachycena opravdu věrohodně a nám nezbývá, nic než doufat, že představitelé současných i všech budoucích supervelmocí si tenhle film preventivně pustí a vyvarují se jakýchkoliv nukleárních konfliktů. (07.02.2008)

Enormně dobré a záslužné po stránce sdělení, obzvlášť druhá (postapokalyptická) část je velmi, velmi... poučná (byť je možná až příliš zhuštěná - vzhledem k časovému rozptylu víc jak deseti let se v ní skrývá potenciál i na několikadílnou minisérii). Jako snímek na pomezí hraného filmu a dokumentární "rekonstrukce" jsou Vlákna taktéž vynikající (zejména pak s přihlédnutím k faktu, že se jedná o televizní počin!) - koncepčně smysluplná, realizačně vysoce působivá (minimalismus, např. v používání čb fotografií, zde nejen, že není překážkou, ale naopak spíše výhodou), divácky zdrcující (některé slabší povahy to možná ani nebudou mít sílu dokoukat). Osobně mě to úplně nezválcovalo, ale to bude patrně tím, že mi scházel větší důraz na (hlavní) postavy (takže mi pak na jejich drastických osudech až tolik nezáleželo) a malinko mám problém i s poněkud jednolitou atmosférou - přišla mi dost šedivá a deprimující už od začátku, kdy se ještě nic vysloveně katastrofického a děsivého neděje. Zřejmě proto na mě ta následná zcela bezútěšná vize postupného konce civilizace nedopadla až tak mocně a drtivě, jako na většinu diváků. 85 % (18.06.2019)

"In these early stages the symptoms of radiation sickness and the symptoms of panic are identical." Znepokojivě působivé. A to i z dnešního pohledu. Jak to asi muselo působit v době vzniku, to si ani nechci představovat. Při sledování jsem tak nějak bral za hotové, že se na scénáři podílel Robert Merle. Tématem, zpracováním skrze využívání dokumentárních vsuvek, charaktery i vyzněním, to je vše jak z jeho pera. Dokumentární vstupy tvoří spolu se zachycením osudů dvou obyčejných rodin z Sheffieldu apokalyptickou ságu "před, při a po". A že to je televizní film? V tom je největší výhoda, jelikož právě onen televizní minimalismus tomu dodává naprosto výjimečný punc realičnosti. Nemluvě o geniálně výmluvném využívání ticha. To vše platí až do doby kdy se Ruth vydá do trosek hledat Jimmyho. V té scéně je prostě naprosto vše a v jejím stínu je pak závěrečná půlhodina již pouze lacině doslovná a v běhu událostí přespříliš zkratkovitá. Bohužel tak poněkud kazí jinak fenomenální dojem. (27.01.2008)