Maurice

Ačkoli koncem 80. let 20. století ještě není natáčení gay filmů trendy jako v době po Brokeback Mountain (2005), je to rozhodně méně riskantní podnik než psaní gay novely počátkem 20. století. V čem je ovšem novela Maurice (1913) od britského autora E.M. Forstera zcela odlišná od většiny produkce gay literatury přelomu 19. a 20. století, je autorovo odhodlání příběh zakončit happyendem. (SPOILER WARNING) Maurice je pohledný, úspěšný, vzdělaný a vysoce postavený mladík z londýnského předměstí, který se ale nechce usadit a žít se ženou jako jeho první láska a kolega ze studií na prestižní škole Clive, a tak se jinak až skoro obyčejný Maurice stává vyděděncem, protože miluje muže, notabene společensky neakceptovatelného argentinského imigranta. Kdyby Maurice skončil na oprátce, kniha mohla vyjít hned v době dokončení. Ale když končí happyendem, Forster ji před strachem z reakce společnosti nedovolil publikovat, dokud nebude sám po smrti. Takovému riziku režisér James Ivory se svým (životním) partnerem a producentem Ismailem Merchantem při natáčení stejnojmenného filmu (1987) čelit nemuseli a vzniklo pozvolné (140 min), vizuálně konzervativní (jako téměř všechny Ivoryho filmy), leč velmi působivé filmové drama. Ivory je vyhlášený tím, že se důvěrně drží knižních předloh, podle nichž své filmy natáčí. V případě Maurice jde ale ještě dál: kromě příběhu věrně do filmové řeči převádí i formální nerozbouřenost, až nečekanou přirozenost tak nečistého tématu, jakým je láska i explicitní sex mezi muži. Ivoryho adaptace je aristokraticky uhlazená stejně jako život anglické vyšší třídy doby děje. Ovšem stejně jako pod tímto společenským pozlátkem vřely (i homosexuální) vztahy, tak rovněž za Ivoryho poklidným filmovým tempem ční strhující milostné drama. Režisér tak podtrhuje tak to, co chtěl zachytit i Forster: gay láska není perverzní a jakási zvrácenost s ní spojovaná tkví spíše v okolní společnosti, než v homosexuálním vztahu samém. Film s tak pozvolnou dějovou linkou stojí a padá s hereckými výkony - a s výběrem představitelů do všech rolí měl Ivory šťastnou ruku. Představitel Maurice, od počátku do konce bravurní James Wilby, měl původně hrát malou roli, ale vzhledem k velké podobnosti s původně vybraným hercem pro hlavní roli Maurice (Julian Sands) byl odmítnut. Sands se ovšem opozdil s natačením svého předchozího filmu a Ivory byl nucen rychle hledat náhradu. Nemusel hledat dlouho a s Wilbym se navíc znal ze svého předchozího filmu (hit roku 1986 Pokoj s vyhlídkou, který Ivorymu po dekádách nezávislého filmování přinesl mezinárodní uznání a 8 oskarových nominací), kde měl Wilby mini roli bezejmenného hosta na oslavě. Chybu Ivory neudělal ani při obsazování druhé hlavní role Clivea, do níž vybral tehdy až na pár TV filmů neznámého Hugha Granta, a tak si Maurice mohl v roce 1987 triumfálně z festivalu v Benátkách odnést kromě ceny za režii i cenu za výkon v hlavní roli - jak pro Wilbyho, tak pro Granta. (Mimochodem asi největším úspěchem pro Ivoryho byla jeho třetí, rovněž více než dvouhodinová adaptace Forstera, a sice románu Rodinné sídlo (1992), za nějž získal dokonce 9 nominací na Oskara.) V době svého sepsání byl Maurice pohádkou, v níž se pohledný princ i přes jisté peripetie zamiluje do neurozeného poddaného, protože tehdy mohl jen v pohádkách takový vztah skončit šťastně. Taková doba je už pryč a Maurice můžeme vnímat jako zdařený civilní portrét obyčejného hledání lásky. Maurice nicméně nepatří k nejslavnějším, a asi ani k nejlepším Ivoryho kouskům, ale Ivory odvedl kvalitní filmařské řemeslo a je dobře, že film vznikl - své obecenstvo si jistojistě najde. Že byl Maurice v amerických kinech do 17-ti let bez doprovodu nepřístupný, je už jiná věc... (28.10.2007) (menej) (viac)