Rodinné sídlo

Herecká excelence v čele s Helenou Bonham Carter, Emmou Thompson a Anthony Hopkinsem vévodí tomuto snímku. Ztrácela jsem se však v některých postavách, jejich významu a činech. A také v bludišti jejich spletitých a zamotaných vztahů. Možná by filmu prospěla o trochu kratší stopáž. Ne z důvodu, že by mi děj přišel nudný nebo nevýrazný, ale kvůli lepší orientaci v samotném příběhu a jeho aktérech. I naproti tomu musím Howards End ocenit čtyřmi hvězdičkami, protože díky hercům i zpracování na ně rozhodně má. (24.02.2010)

Rozmáchlá staroanglická freska, která nic nevysvětluje, jen odráží mnohdy nepřekonatelné třídní rozdíly. Nevím, mi to připomíná, filmy na toto téma jsou si velmi podobné, ale to, co ji vyvyšuje nad průměr, je skvělá herecká skladba méně i více známých herců a hereček a jejich postupné proměny, nečekané střihové zatmívačky a obrazy Howards Endu a další budov (14.02.2011)

Pro Ruth Wilcoxovou bylo rodinné sídlo Howards End největší životní jistotou, útočištěm, takže si přeje, aby po její smrti patřil někomu, kdo dokáže ocenit jeho kouzlo. A takového člověka našla v Margaret Schlegelové (Emma Thompson)...příběh z mé milované staré Anglie, plný různých a podivných postav, jejichž chování je pro současného člověka vrcholem naivnosti a hlouposti, vyústí v trpělivé zamyšlení se nad každou rolí, kterým se Ivory snažil vdechnout život a přiblížit se tak co nejvíc představě jejich pravému otci, E. M. Forsterovi. (01.01.2006)

Staroanglický skvost, ktorý je v mojich očiach pričinením povrchnej manieristickej aristokracie o niečo kúzelnejším filmom, než velebený Súmrak dňa. Dôvody sú prosté. Súmrak dňa vsadil na poetickú atmosféru odľahlého pánstva, kde sa do diváka zarývajú bolestivé pohľady zamilovaného Hopkinsa a Thompson, ale v podstate je ten film len zmesou pôvabných obrazov bez hlbšieho príbehu. Rodinné sídlo prezentuje anglickú spoločnosť - v celej svojej neľútostnej naliehavej otvorenosti - plnú pokryteckých snobov, ktorí si o láske čítali vo veľavýznamných knižkách národných mysliteľov, no v skutočnom živote tomuto pojmu vonkoncom nerozumeli. Diváka, vychutnávajúceho si spŕšku fajnovej dobovej arogancie, jednoznačne strhnú podmanivé obrazy anglickej smotánky či citlivé nazeranie do rodinného sídla, kde sa odohráva celá rozvrstvená rodinná dráma s nádychom nevyhnutnej tragédie a krutého cynizmu. Do mysle sa mi navždy vtrela inteligentná Emma Thompson čoby láskavá, no zároveň racionálne zmýšľajúca intelektuálka, ktorá spolu s Hopkinsom opäť predviedla vynikajúci herecký koncert. Pre mňa najlepší film od Ivoryho a prekrásne zachytená striktná dobová záležitosť. (20.08.2011)

Nejde ani tolik o pointu vlastního příběhu, kterou vrcholí anabáze dědictví rodinného sídla, ale o tu pestrost směsice všelijakých více či méně malicherných pohnutek, které ústí v drobné, nevyzpytatelné životní pointy a přes všechnu namáhavost a nemožnost vzájemného porozumění vytvářejí ten barevný a neustále překvapivý tok, kvůli němuž lze milovat život. *** Právě to se ironicky podtrhuje i na konci filmu, když se po celém tom kolotoči roztržitých a ukvapených rozhodování jedna z postav, komentující své jednání, významně zeptá: Udělal jsem špatně? Protože přesně to je ta otázka, kterou se divák (či proživatel vlastního života) neustále nervuje, a kterou přitom vůbec, ale vůbec nemá cenu si pokládat, praví se tady s úsměvem. Však otázka už také zaznívá do titulků a nikomu za odpověď nestojí. Výsostné, rozpustilé, zálibné a bezchybné dílo. (09.10.2012)