Ghostland

Nářez. Tak slušně vypointovanou a takřka artově thrillerovou jízdu jsem od tvůrce hloupě prvoplánově šokujících Martyrs nečekal. Kromě nedbalé ruční kamery (naštěstí nijak extrémně poskakující) jedno pozitivum za druhým - syrově brutální příběh se dvěma... vlastně se třemi parádními dějovými zvraty, jakás takás psychologická hlubina, skvěle namaskované holčiny, dva hodně hodně povedení magoři, esteticky lahodný vizuál (krása ošklivosti), působivá výprava a exteriéry (starý dům plný starých panenek a jiných starých věcí)... Kdybych měl s něčím srovnávat, tak možná s nějakými filmy od Zombieho, ale tenhle je víc poetický a zároveň je jeho drastičnost realističtější, uvěřitelnější. Nevím co víc napsat, jsem okouzlen a unešen. (21.06.2018)

Režisér brutálního filmu Martyrs opět na scéně ! O Ghostlandu jsem si vůbec nic nezjišťoval, pouze viděl postery a podle nich jsem čekal nějakou duchařinu. Díky bohu, že jsem se mýlil. První polovina celkem nic moc, jenže pak se to celé obrátilo vzhůru nohama a přesně jako hlavní postava jsem se i já pochcal a závěrečná půlhodina byla vyloženě psycho ! Poslední film Pascala Laugiera byl pro mě zklamáním, ale tady mi to vše vynahradil. Doufám, že jeho další Horor bude co nejdříve. 70% (04.09.2018)

Další z filmů letošního roku, do kterého se mi moc nechtělo. Sice jsem četl vesměs pozitivní komentáře a spoustu „chvalozpěvů“, ovšem na podobné věci poslední roky už moc nedám. Pascal Laugier v mých očích není žádným zázračným režisérem a žádný z jeho filmů se mi nějak závratně nevryl pod kůži. Ano čtete dobře, ani tolik vychvalovaní Martyrs. Ty mimochodem považuji za průměrný počin – žádnou bombu. A podobně tomu bylo i s tímto filmem. Hororům se věnuju už nějaký ten pátek, viděl jsem jich už něco přes 3000, mám rád nejrůznější bizarní, morbidní, úchylné a zvrácené filmy, ale viděl jsem řadu mnohem lepších kousků, než jsou Mučedníci a Ghostland. Laugierův psycho-chaotický bizarní styl mi prostě moc nesedl. Ať už se na mě někdo zlobí a nebo ne, je mi to v podstatě jedno. Tenhle borec má sice dost zvrácenou představivost a částečně jí dokáže přenést i na filmové plátno – díky čemuž si to můžou poté vychutnat i sami diváci, ale zároveň jsou jeho filmy plné chaotického bordelu, ve kterém aby se prase vyznalo. Jasně, chce to vždycky vyšperkovat co nejvíce „na oko zvraty“, ovšem ne vždy jsou potřeba. Dost často mi totiž pokazily právě prožívaný požitek. Mlácení, brutalita a jistý druh perverze – to všechno on umí celkem vyšperkovat – ovšem zbytečně to překombinuje, do parádně rozjetého děje vsune totální píčovinu, která mě opravdu v danou chvíli nezajímá a to mě dokáže pěkně nasrat. (Kupříkladu scéna s lidskou panenkou, následným pochcáním a připravovaným pálením byla luxusní – no a pak lup střih a zase nudy kopec…). Vážně nevím, zda tohle je skutečně nejlepší horor tohoto roku – za který ho dost lidí označuje – v mých očích určitě ne. Sice jsem moc novinek (2018) neviděl, ale takové Tiché místo se mi líbilo o něco více. A to taky bylo jen lepší průměr. Ghostland mi prostě nabídl několik opravdu lahodných momentů a zajímavých situací, které potěšily mé očka a uspokojily mé zvrácené choutky, ovšem narazil jsem tu i na hromadu otravných prvků, jenž mi pokazili celkový dojem. Takže stejně jako slavným Mučedníkům dávám 50%. (28.11.2018)

Parádní vypravěčská piruetka a pořádně intenzivní cvokhaus! Laugierovi jsem sice věřil, ale vzhledem k tomu, že film nepředcházela pověst velké hororové události (jako tomu letos bylo u Tichého místa nebo nadcházejícího Hereditary), jsem očekávání mírnil. Možná hlavně díky tomu jsem nakonec tak příjemně překvapený. Ghostland sice nemá filosofické přesažno jako Mučedníci, jimiž se Laugier prosadil, ale rozhodně dodává více hororového uspokojení než The Tall Man. Na filmy z tohoto ranku jsme byli zvyklí před deseti lety, následně ustoupily do pozadí takovým způsobem, že dnes opět mohou působit jako svěží vítr. Konečně zase hororová akce, která je utržená ze řetězu a bolí! Akce, kde se postavám dějí takové věci, že divák věří, že je opravdu hluboce traumatizují a nediví se jejich hysterii. To vše navíc zabalené do prvotřídní technické formy, odehrávající se v interiérech hororově skvostné barabizny a ozvláštněné vyprávěcí strukturou, která dává smysl (byť si dokážu představit, že pro někoho bude samoúčelná). Tleskám. (11.06.2018)

Nesympatické sestry Beth a Vera, které se během filmu (jasně, mají to v hloupém scénáři) chovají tak, že divák jen protáčí panenky, protože ve skutečnosti se tak hovadsky snad ani nikdo trochu normální chovat nemůže, se spolu s matkou přestěhují do staré vily po tetičce. Dům plný panenek bohužel jen zdánlivě připomene majstrštyk Panenky (1987). Netrvá dlouho a do domu vtrhne podivná dvojice jevící se jako matka a obří mongoloidní syn (jistě, vše se ukáže později v trochu jiném světle) se zálibou v panenkách. Úvodní scéna přepadení je natolik směšná, že jsem váhal, zda film nevypnu. Nakonec se z toho vyklubalo surrealistické a halucinogenní drama bez větší přidané hodnoty. Nijak násilné, gore téměř nulové, napětí prchavé, honičky legrační - hlavně ta poslední. Největší problém však vidím v postavách, jejichž osud mi byl ukradený, naopak jsem se těšil, až budou zmasakrovány - zklamání. Doufám, že takhle si Francouzi druhou hororovou vlnu nepředstavují. Objektivně 2*, ale jednu dávám navíc za Farmerovou, jelikož je to pořád šťabajzna. (23.06.2018)