MAESTRO (E04)

Časově jsme se trochu pohnuli, ale u Standy se toho moc nemění. Tedy alespoň v případě jeho prospěchářských a sobeckých kroků. A vyjma toho, že nám chlapec trochu přibral. Podruhé se oženil, potomstvo se rozrůstá. A pak mu do jeho vysněné Volhy nastoupí zbožňovaný Kája… Mezitím vzniká občanská iniciativa Charta 77, na kterou režim hned reagoval, Antichartu podepsali národní či zasloužilí umělci i řada lidí z ČST. Někteří o tom (prý) ani nevěděli, jiní připustili morální selhání. Hromadná veřejná tělocvičná vystoupení mají zelenou, stejně jako Standovy další košilaté vtipy o ženských či šmelení s barevnými televizemi. Jen tu vánoční Popelku v barvě si Standa neužije. Hokejový šampionát ve Vídni nakonec přeci jenom klapne. Jinak poměrně uspěchaná epizoda, škoda (celkově) některých málo prokreslených vedlejších postav, zejména těch ženských. Tomáš Jeřábek výborný. (07.06.2024)

Odpornější postavu než je Standa Pekárek v podání zde skvěle hrajícího Hádka jsem už dlouho v českých seriálech neviděl. Přeju mu jen to nejhorší a strašně mě to drží u obrazovky, abych se na konci seriálu dočkal jak skončí špatně. Avšak si sám myslím, že po roce 1989 se z něho (a z mnoha dalších) stane velký demokrat. Opět mi bylo lidsky špatně z toho všeho, čím si naše země procházela. Tato minisérie to zachycuje naprosto bravurně! (24.04.2023)

Čtvrté epizodě jsem se rozhodl pořádně nahvězdit, protože jsem se u ní opravdu skvěle bavil a dokonce se mě zmocnil pocit (který mě u českých seriálů příliš často nepřepadá)- mrzí mě, že bude tato záležitost příštím dílem končit. Standa "Volha" Pekárek je zmrd par excellence a znovu musím vyzdvihnout, jakým způsobem ho ztvárňuje Kryštof Hádek. Jeho výkon je radost sledovat. Jak už jsem psal, naše rodina nebyla perzekuovaná ani protežovaná, takže dětství jsem měl pohodové, přesto si návrat vlády jedné strany nepřeji ani náhodou, protože si bohatě vystačím s tím, čím nás v posledních letech otravují pro změnu zase pravicové "demokracie". Pomalu ale jistě se zřejmě blíží doba, kdy bude svoboda slova umožněna bez rozdílu všem, kdo půjdou s davem, zatímco ostatní budou muset držet hubu, pokud se budou chtít vyhnout šikaně a veřejnému lynči. Ani tentokrát mě nepotěšil Robert Mikluš (nějak s ním holt nejsem kompatibilní), zato mě velice pobavilo maskování obličeje Karla Gotta. Hned jsem si vzpomněl na epizodu Simpsonových, kde byl v průběhu úvodních titulků Bart nahý, ale jeho skupinu měkkých, zvonkovitých výrůstků přesto nikdo nezahlédl. Jo, jo, bavil jsem se a fakt je mi líto, že už šlo o předposlední díl. / Poučení: Nezvracej na sochy politiků, kteří jsou zrovna v kurzu. Nebo klidně zvracej, ale počítej s teplým bonzem. (17.08.2023)

„Z umělců si příklad vzali, Antichartu podepsali.“ Slovy Standy: „Když to podepsal i Goťák, tak to asi úplná blbost nebude, ne?“ Za železnou oponou už se úplně setmělo. Svědomí se ocitá ve slepé uličce a otáčí knoflíky sporáku, leč rozkopanost Prahy přeruší dodávku plynu. Je třeba (nějak) žít dál. Režisérka Válová pohladí Kunderu a potěší produkčního Horáčka, on ji už méně. Neb malé ústupky vedou k větším kompromisům a jednoho krásného normalizačního dne až k přihlášce do strany. Amorální vošoust bez svědomí Standa, coby vychechtaný spolupracovník StB, dál žoviálně glosuje společenské dění. PROSPĚCHÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Co jsem si domů odnesl já? A) Klapzubovu jedenáctku, jedinou Standovu knížku (i já ji na základce četl). B) Tajemství plození. „Za každý dítě pár táců. A všichni šoustaj jak zběsilí, aby ty prachy z Husáka dostali.“ C) Náklaďák papírů s  Antichartou „rozhořčeného národa“. [][] A už je to tady! Příslušníci VB se hemží, příjíždějí antony. Musím ukrýt ty archy s podpisy Charty 77. Všech pět. (25.04.2023)

Uspěchaná epizoda, co velkou dramatičnost ani komediálnost nepřinesla. Zakotvili jsme až v roce 1986. Standa Pekárek (Kryštof Hádek) zestárl, plešatí a tloustne v břišních partiích a i v novém desetiletí sem tam ještě klátí ženské. Ještě předtím stačil svézt Karla Gotta, čímž se mu konečně splnil jeho dávný sen. StB v předchozí dekádě utahovala smyčku kolem nepohodlných lidí, jedním z nich byl i režisér Klempíř (Bob Klepl) a jeden z jeho protistátních dýchánků. Do jeho bytu vtrhla VB i s StB. Vůbec jsme se o jeho dalším osudu, a případném trestu, nic nedozvěděli. Překvapením bylo, že v osmdesátých letech dál pracuje v televizi a nadále režíruje. A největším šokem pro Pekárka je, že cesta na hokejové MS ve Vídni se mu definitivně uzavřela. A byl za tím jeho zvýšený sexuální apetit. Rozhodlo se, že tahle epizoda pojme větší časové období. A tak se docela rychle přeskakovalo v čase, načež tvůrcům stačilo udělat z toho zkratkovité a v mnohém nedořečené pojednání. Obvyklou nahláškovanou komediálnost obstaraly spíše úvodní minuty, postupem času už jsem nezaznamenal větší komediální rozptyl. Karel Gott se ukáže jen ve stínu zadního sedadla auta, jeho představitel Roman Vojtek alespoň vystihl jeho charakteristickou barvu hlasu. Osmdesátá léta, kam jsme se dějově přesunuli, jsou ještě zajímavější než předchozí dekáda. Je s podivem, že přesun neproběhl hladce. Všechny nejznámější události, mezi něž patří Spartakiáda nebo výbuch v Černobylu, mají nezajímavý a velmi uspěchaný ráz, Aneta Krejčíková už podruhé svoji monstrózní prsní výbavu neukázala, o nahé poprsí jiné soudružky kolegyně ovšem divák ochuzen nebude a Standa Pekárek bude udávat maximálně ještě tři další roky, než se jeho socialistická kapitola definitivně uzavře. 6/10 (23.04.2023)