Na prahu války

Držal som držal asi 2 hodiny ale potom som to už ozaj mal chuť vypnúť. Neskutočne natiahnutý film. Áno. Krásne scenérie, neskutočné obrázky, príroda a tak. Ale dej je jeden des. Hitler tu je v dobových záberoch zachytený pri svojich plamenných prejavoch a zároveň predvádzajúci tančeky v Orlom hniezde. Zlo tu vlastne nie je prítomné, o iných rasách a európskej fronte sa de facto nehovorí. Tento špecifický dramatický tvar diváka vťahuje viac do vnútra ústredné postavy. Divák sa nevie vcítiť do hlavnej postavy. Viac som počas filmu sympatizoval s jeho manželkou než s ním, pritom August Diehl je veľmi obstojný herec. V Nehanebných Bastardoch bol skvostný nácek. Na mňa táto snímka nezapôsobila. (03.12.2020)

Malick je nezameniteľným poétom. Jeho plávajúce obrazy a cit pre akútnosť prostredia, ktoré ozrejmuje, je elegantné. Rovnako ako sprostredkovanie emócií a pocitov, ktoré jeho postavám pripravuje nemilosrdný osud. Autorská jednoduchosť a účinnosť Malicka sa nedá opozerať, avšak z jeho predošlých filmov sa dozviem a bádam viac a samotný autor v nich ponúka pestrejšiu škálu autorskej introspekcie či vnútornej psychológie postáv, cez ktoré prenáša ich skúsenosti mne ako divákovi. (07.04.2021)

Film by sme mohli opísať buď ako tragický príbeh lásky, alebo ako ódu na vieru a princípy. Terrence Malick je mätúci, brilantný a umelecký filmár. Jeho vizuálny štýl je celkom unikátny, a tu sledujeme jeho hľadanie zmyslu života a jeho skúmanie viery...ale na môj vkus má až moc pomalé tempo, i keď určitých prípadoch je film pohlcujúci. Ale myslím si, že by tento film nemal mať tak dlhú stopáž, trojhodinová je až moc. K postavám niečo cítite. Ale film nie je až tak dobre spracovaný. A zápas protagonistu o jeho duši je zdĺhavý, no zároveň pôsobí akosi ľahko a nie dôsledne. Ale dĺžka je moja najväčšia výčitka. Dvojhodinový film by bol lepší. 6,5/10 (11.09.2023)

(5.5/10). Jak píšou ostatní kolegové.. Na tento film musíte být připravení a já zřejmě nebyl.. Ať už jde o přepálenou stopáž, a nebo o dlouhé táhlé záběry v tichu.. Ale i přes tuto skutečnost jsem film ani náhodou nepustil k ledu, přistoupil na jeho hru a po několika pauzách jsem to dokoukal.. Výsledek? Velice citlivé a jemné zachycení hrůz, které II. světová válka přinesla. To nejlepší co tento film nabízí je bez pochyby hudba, která je naprosto úchvatná a její jemné tóny skvěle vyplňují většinu času převládající ticho. Nesmím také opomenout nádherné prostředí ve kterém byl film natočen a také mi přijde fér vzpomenout autentické zachycení farmářů a jejich každodenního chleba. (14.06.2020)

Autorsky naprosto specifický Terrence Malick je délkou znovu masivní, ale děkujme za to, že se v kladení „zásadních“ filozofických otázek tentokrát brzdil. Pamatujeme jeho neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy, za poslední dekádu ovšem přišel s pěti kusy, kdy některé je opravdu obtížné mít rád. Stejně jako samotného tvůrce. Jedni ho uctívají, druzí by mu nejraději na hodně prudkých schodech podrazili nohy. Teď (díky za to) namísto proudu estetizovaných obrazů nabízí i (větší) příběh. Vypráví o vnitřní síle a nezlomnosti ducha vůči zlu okolo, zkoumá nitra tápajících hrdinů. A znovu se snaží navodit dojem všednosti. I když kruté všednosti. Jeho hrdinou je jistý Franz a jeho žena Fani. Mají tři dcerky a hospodaří pod malebnými štíty rakouských Alp. Jenže je válka. Nacismus ničí rodiny, rozděluje vesnice. A Franz si postavil hlavu: odříkáním přísahy Hitlerovi. Nesledujeme střelbu do zátylků, nevidíme ostré boje, nemluvíme o jiných rasách, nepodíváme se do koncentračního utrpení. Jen rodina, hory, víra, teskno, mlčení. A jemná hudba od Jamese Newtona Howarda. A nad tím vším poetik Malick, který předkládá otázky, zda je výš vlastní přesvědčení nebo starost o osamocenou rodinu s velkým hospodářstvím. A její budoucnost. Malick znovu ukazuje lidskou bytost v nejrůznějších podobách a opět předkládá postavy, které se radují, trpí, milují, tápou, hledají. Jsem rád, že je zpět na koni. 70% (30.03.2020)