Pod pieskom

Dánsko. Rok - 1945. Mesiac - máj. Obdobie - koniec druhej svetovej vojny. Miesto - piesočnatá dánska pláž. Kto je tu ? Najprv tu mám extrémne nazlosteného seržanta Rasmussena. A práve sem na pláž prichádzajú veľmi mladí nemeckí, nacistickí mladíci ( určite prešli tvrdým výcvikom v Hitlerjugend, a taktiež pravdepodobne okúsili praktický boj v posledných chvíľach Tretej ríše. ), ktorí majú za „domácu úlohu” zneškodňovať nemecké míny rozmiestnené všade navôkol. Je ich tu preto toľko veľa, lebo Hitler a spol. , si mysleli, že tadiaľto pôjde celoplošná invázia spojencov. Už, keď prichádzali štrnásti v nákladiaku, so slzami v očiach, tak som automaticky vedel, že títo chalani si zažijú vyčerpávajúce situácie, ktoré im radikálne zmenia životy. Všetko sa učili za pochodu, riskovali dennodenne svoje krky, boli nenávidení i milovaní, a podotýkam, že dánsky režisér Martin Zandvliet o tom nakrútil čertovsky dobrý film, ktorý si isto zaslúži veľkú pozornosť. Neberie si servítku pred ústa, pretože zahmlievať skutočné udalosti, akousi miernou nadsádzkou, by bolo nemiestne, nepraktické, je to uveriteľné, dosť strhujúce, taká verzia Smrť čaká všade, z roku 2008, kde Irak vystrieda Dánsko, tesne po skončení brutálneho konfliktu. Pri pozeraní filmu, som bol strašne napätý, a to už v samom úvode, keď sopliaci prechádzajú tvrdou skúškou, pri prvom zneškodňovaní mín. Tu budu lietať samé končatiny, ľudské vnútornosti, je to nesmierne realistické a autentické, vlastne dá sa povedať, že pri každej akcii chalanov, som bol na vážkach, čo sa stane, a tu sa vždy stane to, čo najmenej očakávate, ale ja som pár krát vedel, že k čomusi, aj tak dôjde. Veľmi kvalitný film, ktorý ma spoľahlivo upútal a nadchol. Výborné herecké výkony všetkých zúčastnených, najmä démonický Roland Møller, ktorý hovoril plynulou nemčinou, aj svojou materčinou, a bol vo vnútri človekom s odpustením a pochopením... (04.03.2017)

Spoilery! Velice věrný a působivý pohled na válku z malinko jiného úhlu pohledu. Konkrétně nás děj přivítá do doby po kapitulaci Německa. Němečtí vojáci jsou využívání k různým nápravným činnostem. Vůbec jsem o něčem podobném neměl tušení, takže mi snímek rozšířil obzory už v samotném začátku, a to nebylo zdaleka vše, čím se mu podařilo mě obohatit. Kdybych náhodou na pláži vyhrabal minu, tak vím úplně přesně, jak ji bezpečně zlikvidovat. Snímek nabízí divákům opravdu detailní manuál. Kromě technické stránky však vsází ještě na stránku psychologickou, a ta je možná ještě o trošku lepší. Rozhodně mi zneškodňování min přišlo více bezpečné, než po sobě za války střílet. Ani mě nevinné tvářičky německým mladíků nepřiměly, abych k nim cítil nějakou lítost. Sklízeli to, co národ, jehož ideje hrdě hájili, zasel. Divák je v konstantním napětí, kdy udělá některý z mladičkých Němců chybu a kusy jeho těla se prolétnou vzduchem. Když toto napětí opadne a divák má pocit, že si závěr konečně v klidu dokouká, tak najednou "bum". To byla opravdu pecka. Ten moment jsme si se spolusledovatelkou pustili dokonce dvakrát. Právě díky tomuto momentu, se nakonec přikloním spíše ke 4 hvězdičkám. Jediné, co mě velmi zklamalo bylo to, že je předem jasné, kam bude snímek směřovat. Od prvních okamžiků bylo zřejmé, že se pod tvrdou seržantovou skořápkou skrývá tvář plná lidskosti a porozumění. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (25.11.2016)

Asi nejoriginálnější válečný film za posledních x let a zároveň strašně silné lidské drama, které se nesnižuje k účelovému nátlaku na emoce, ale "jen" ukazuje realitu takovou, jaká byla. A zároveň nutí k přemýšlení. Na jednu stranu člověk soucítí s německými kluky, kteří si sice kolikrát ani nestačili uvědomit, co je válka, ale jen proto, aby byli nahnáni vlastně do něčeho ještě horšího a na druhé straně je otázka, kdo jiný by měl na podobném úkolu pracovat a riskovat život. Spojenečtí vojáci? Místní obyvatelé? To jistě ne. Jasně, zadostiučiněním by bylo, kdyby se po minových polích plazili ti, kteří seděli před soudními tribunály, nebo alespoň členové jednotek SS, ale jak už to tak bývá, válku nakonec odnesou ti nejnevinnější. 90% (19.05.2016)

Jeden z mála hraných dokumentárních snímků o grilování na beach party coby oslavě konce Druhé světové války. A Teď vážně, nejzajímavější postřeh byl, jak Dánové prožívali vztahy k poraženým Němcům. Ve srovnání s námi to nebylo o moc jiné, přesto o trochu víc přátelštěji, naivněji. Ani se nedivím, že tam dnes milují své hosty z Východu. Tolik k Dánům a Němcům. Po celou dobu sledování mírné napětí... víte asi proč, že? Vskutku třaskavé téma, hihihi. Nakonec vás ale stejně přesvědčí Roland Moller, že film nebyl ztráta času a v přehršli dalších evropských a ruských kinopokusů s válečnou tématikou, je to v poslední době jeden z nejlepších vůbec. (08.01.2017)

Hodně velká paráda a jiný pohled na Válku. Film pojednává o mladých německých zajatcích, kteří mají za úkol vyklidit minové pole na pláži pod velením krutopřísného Rolanda Møllera. Silný příběh s velmi silnou atmosférou a s dostatkem mrazivých scén, aby si udržel divákovou pozornost. Tohle se Dánům povedlo. 8.5/10. (21.01.2020)