Podoba vody

Nechme stranou všechny Oscary, protože tohle jestli je nejlepší letošní film, tak já jsem prdící polštářek. Pomatená Douchová vyměnila Abrháma za rybu a chudák Del Toro aby to teď vysvětloval u soudu. Krásná stylizace, hudba, práce s kamerou, to všechno jo, ale spíš se mi podaří utopit doktora Mráčka, než pochopit proč se musí tolik zajímavých nápadů zaplácat hromadou hovadin... (Banff, Kanada) (13.03.2018)

Jak už tady jistě řada přede mnou napsala, taková pohádka pro dospělé. Řekla bych, že v jistém momentě je film docela odvážný, pro někoho možná až moc (například jedna slečna vedle mě v kině bylo z jednoho momentu vyloženě znechucená), jenže ono na konci tak všechno do sebe hezky zapadne, že se nešlo nepousmát. Kouzelná atmosféra, díky které zcela zapomenete na jednoduchý a předvídatelný děj. (05.01.2018)

Ajaj. Co si budeme nalhávat, Guillermo del Toro poslední kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita. Tentokrát možná šikovně balancuje víc rovin, pořád je to ovšem ohraná variace na to, jak jedna nepolíbená outsiderka ke štěstí/lásce přišla. Zlo i dobro jsou jasně vymezené, ostatně tak to v pohádkách bývá. Emoce ke mně nějak nedošplouchaly, citové sbližování je odfláknuté, tak rychlé vzplanutí by vyděsilo i samotného vodního chlapíka. Mexický tvůrce nicméně potěší svou typickou stylizací, kdy znovu předkládá řadu vymazlených detailů, citlivě přistupuje ke svéráznému příběhu, skládá poctu brakovým hororům, melodramatům a muzikálům minulých dekád, ovšem ač jeho látka v sobě lásku k filmové minulosti nezapře, pořád se toho ke mně dostalo hrozně málo. Herecké výkony jsou dobré, ale na nějaké nominace to určitě nevidím (náležitě slizký Michael Shannon paradoxně chybí, ale proboha, za další vedlejší role?!). Dietní tři hvězdy. Faunův labyrint byl někde úplně jinde. (15.01.2018)

Amelie z nápodoby béčkového amerického filmu 50. let. Ta manýra je skutečně odzbrojující a opravdu dost připomíná imitaci manýrismu Jean-Pierre Jeuneta. Jako netradiční romance i poklona brakovým monster filmům (ale i muzikálům či melodramatům) ovšem vynikající... Ona nádherná patina a stylizace do brakových amerických snímků 50. a 60. let je na jednu stranu silným kladem del Torova filmu, na stranu druhou ovšem i jeho Achillovou patou - daný kontext brakovosti determinuje totiž i samotný příběh, který je z logiky věci celkem plytký a vlastně až pohádkový, vymyšlený tak, aby odpovídal standardu dávných černobílých monster sci-fi filmů... Osobně mi tam ve scénáři chybělo více rafinovanosti a nějaký hlubší přesah... PS: Oskar ze stejné škatulky jako Scorseseho pocta počátkům kinematografie Hugo a jeho velký objev... (03.03.2018)

Som rád, že toho Oscara Guillermo nakoniec vyhral, prial som mu to lebo mám rád jeho tvorbu, no skôr by si to zaslúžil za ešte lepši Faunov labyrint. Čo sa týka The Shape of Water tak musím povedať, že sa jedná o dosť zaujímavý film, ktorý nemusí každému sadnúť, pretože aj keď je atmosféra filmu záhadná ako u del Tora býva zvykom, vizuál dokonalý ako vždy, Desplatová hudba trefne pasujúca, tempo sa celkom vlečie. No na druhú stranu fungujú tu postavy, ktoré sú viac ako zaujímavé a Michael Shannon je výborný záporák, ktorý dodáva filmu tu správnu šťavu, napätie a v podstate jemne brutálne či nechutné scény, čím film nespadá pod pomalý romantický slaďák. A nie, nie je to prequel k Hellboyovi, aj keď Doug Jones znova hraje rybieho muža. Obľúbený soudntrack: The Shape Of Water, Decency. 75% - 4* (09.03.2018)