Zabitie posvätného jeleňa

„Bez obav, tobě se nic nestane. Ty jen musíš zůstat klidný. Řekl jsem to co nejrychleji. Doufám, že jsem tě nezdržel dlouho.“ Po předchozích 2 filmových zkušenostech s režisérem jsem čekal, že podívaná bude tak nějak „mimo“. Jenže tentokrát mi příliš nesedla. Ale popořadě. Pomalé budování příběhu a poznávání postav mě nijak nenudilo, spíš naopak. A ta Martinova prohlubující se citová „fixovanost“, vzrůstající časové nároky a jeho postupná „proměna“ mě dost bavily (Keohganova postava je správně děsivá a slizká). Jenže pak přišel první stupeň „trestu“ a film jakoby sám sebe začal trumfovat ve své absurditě, zvrhlosti a řekněme „mimóznosti“. Předhánění se sourozenců v „užitečnosti“, otcův dialog ve škole, matčin návrh v posteli…a vše korunuje posezení v obýváku s „ententýky“, to mě přepadl skoro hysterický záchvat smíchu nad tou koňskou dávkou trapnosti (a konec to věru moc nevylepšil). Pouhý průměr. Doufám, že Lanthimos si příště spraví reputaci a přijde s podivností co do kvality srovnatelné se Špičákem a Humrem. (03.02.2018)

Na tom filme su zaujimave dva aspekty. Prvym je styl akym to je natocene. Strohe dialogy a strasne chladne, odtazite, skoro az nezucastnene stvarnenie postav. To ma prvu polovicu filmu celkom bavilo a bol som strasne zvedavy, co sa z toho vykluje. Lanthimos ma svoj unikatny styl vedenia hercov, ktory je celkom fascinujuci. O nieco menej ma uz bavila vizualna stranka v ktorej sa Lanthimos rochnil natolko, ze film zaplnil mnohymi samoucelnymi scenami, ktore mi pripadali otravne a zbytocne natahovali stopaz. Bohuzial niekde v polovici filmu Keoghan rychlo popise Farrelovi co sa bude diat do konca filmu. V tej chvili som mal pocit akokeby mi niekto hnusne vyspoileroval zvysok filmu. Nasledne uz som len znudene sledoval ako sa to vsetko naplni a nedockavo som cakal, kedy uz konecne urobi nevyhnutne rozhodnutie. Trochu mi vadil nevysvetleny nadprirodzeny pôvod celej tej kliatby/pomsty/vyssej spravodlivosti? A potom to, ze Farrel po nevyhnutnej volbe neskoncoval aj s Keoghanom, ale v poslednej scene v bistre na seba este vsetci vrhali pohlady jak jedna velka stastna rodinka. Takze tak. Unikatny Lanthimosov styl mozno este niekedy otestujem, ale dufam, ze to bude film s lepsim pribehom. Nemusi sa to uplne drzat v realite, ale jeho pravidla a konanie postav by mohli byt logickejsie. 5/10. (18.01.2018)

Po ultimativně otravné psychosračce s názvem Úmrd přichází Jirka Latimérie, podivná to řecká ufon, kterého si asi někde ušukali Kubryk s Trýrem, s dalším hluboce obskurním bizárem. Zblití posraného Heléna, ať už to symbolizuje Artemidinu spárkatou souložnici či Sofoklovo delirium, je evidentně opět příliš silný matroš, u kterého krotitelé alegorických vozů a další extrémně percepční hledači kakaových bobů v Nutele divoce masturbují a velkohubě demonstrují svou artovou náročnost, aniž by si viděli na špičku čuráka. Přitom je to jako s Darenem. V detailech místy docela působivá až mrazivá, avšak jako celek naprosto nefunkční, absurdní LSD pičóza a výron psychicky narušeného tragéda, co se vleče jak Euripides k proktologovi. Na rozdíl od jiných chorých filmů to však má jednu obrovskou makabrózní devizu v podobě až bolestivě odporného a fantasticky hrajícího irského potrata, od jehož etud s bulvárně perverzní fascinací prostě nemůžete odtrhnout oči, ač byste strašně chtěli. Něco, jako byste zahlédli vykuchanou mrtvolu, Ornelu Štikovou, jak líže Koktovi prdel, nebo Ornelu jen tak. Nebýt jeho, jde to bez mrknutí oka směr žumpa, ovšem tak intenzivně úchylnou ohyzdnost musím chcát nechcát ocenit, ačkoliv jinak bezvýhradně souhlasím s místními sebelaskajicími artovými olupenci, že to rozhodně není film pro obyčejné diváky. Je zjevně pro neobyčejné kokoty. (19.12.2017)

Esenciální pičovina. Moje děti by asi řekly "cringe". Colin Farrell vypráví synovi, jak masturboval svého otce, Nicol Kidman hraje v posteli mrtvolu, aby se Colinovi postavil, a všichni se raději nechávají uterorizovat k smrti jakýmsi spratkem, než aby mu prostě uřezali hlavu. Můžu dát odpad, když jsem to ani na desátý pokus nedodíval? Můžu. (05.02.2018)