Zabitie posvätného jeleňa

Nádherně a zábavně divný film, který ocení zejména milovníci hodně černého humoru a nevšedních filmů s ujetým dějem. A kdo už měl s Lanthimosem tu čest, tak je to zkrátka další z jeho originálních a nápaditých satirických obrazů lidského společenství, řídícího se absurdními pravidly a legračně-mrazivými kulturními návyky, které ovšem jejich tvůrce nemá potřebu jakkoli vysvětlovat. Bizarní art, v Lanthimosově filmografii zatím (pro mě) doposud nejlepší. (02.11.2017)

Zatímco Humr byl pro mě prototypem experimentální nudy a uhozenosti, Zabití posvátného jelena je i přes svoji podivnost chytlavým počinem, jehož hlavní devizou je příběh přinášející ve své mysteriozní a hororové rovině podobné zlo, jaké známe z kultovního Příchodu satana či Doteku medúzy. Colin Farrell ve své roli podává přesvědčivý výkon, Nicole Kidman nezklamala a Berry Keoghan servíruje mimořádné herecké představení. (27.01.2018)

Ano, tohle opravdu neni nic pro starý fotry nebo dokonce páprdy v plenkách a s popelníkama místo očí. Tahle filmiáda neni zkrátka pro masy, spíš pro vyvolený. Sice pomalu plynoucí, ale s narůstající stopáží stále vyhrocenější hororové drámo, co nespoléhá jen na Farrellovo charisma, (skoro) svlečenou Kidmanku a snad ze samotnýho pekla příchozího spratka Keoghana, ale hlavně na zábavnější formu Sophiiny volby a celkem depresivní hudbu. Takže podivnost, ale mně fakt sedla. Jo a konečná stopáž viděný verze neni sto devět, ale dokonce 121 minut. (22.12.2017)

Moje třetí setkání s šíleným Řekem Lanthimosem dopadlo skvěle, kápl mi do noty zatím nejvíc ze všech jeho divnofilmů a já nostalgicky zavzpomínal na dávné časy, kdy jsem tvrdošíjně vymetal všemožné filmové kluby a honil se za co možná nejmenšinovějšími a nejdivnějšími filmy. Že já vůl si neustále przním mozek i vkus všelijakými horrorovými béčky a céčky, když pod svícnem artové kinematografie se nenápadně ukrývají takovéhle psychopatologické lahůdky. Farrell se mi tentokrát líbil, protože mi už vousatou držkou nepřipomínal Sagvana Tofiho ale spíš nějakého starého Achájce, irská držka týnejdžra Keoghana je ještě delikátnější a jeho specifický herecký projev kulervoucí, ovšem nejlepší držku měla Kidmanka - ještě pár let a nenalíčená může směle brát hlavní role v horrorech o vyšinutých psychopatkách. Měl jsem přichystány čtyři hvězdy, ale závěrečný Farrellův taneček s kulovnicí a zpomalený snack bar s Bachem mě dostaly do jakési podivně euforické nálady... Nebo že by to bylo těmi dvěma litry Zero Coly?? (28.12.2017)

Zásadní sdělení letošního Be2Can je, že Farrell s Phoenixem si nechali narůst vousy a Schmarc svaly. Za mě to vyhrál Collin Farrell, protože svalům já nerozumím a vousů má Collin tolik, že ani nepoznáš, jestli se teda směje nebo co. Ale podle toho, co mu na talíř nakrájel režisér Yorgos Lanthimos se spíš nesměje, hele. Posvátný a porcovaný jelen je zlo. A všechno ve filmu je zlo. Hudba - zlo, kamera - zlo, špagety - úplný zlý zlo. Zlo, který je napěchovaný nespravedlností, i když se samo nazývá odplatou. Funny Games all over again. A víc k tomu ani slovo. Už k ději stačilo. Nechte vytáhnout karty film, protože ten hrozně moc chce vyprávět a umí to. Jasně, asi je tam strašně samoúčelnosti a na rozdíl od Humra to celé převyprávíte v jedný větě o šesti slovech, ale nějak mi to nevadí, nějak na to dlabu. Lanthimos ubral na divnosti a rozmáchlosti, za to přidal na ucelenosti. Vyšla mu z toho taková jednohubka, uvnitř který se lidi nemohoucně plazí po zemi a já na ni měl zrovna vohromnou chuť. Farrell se možná nesměje, ale já už to asi celý rozlousk. Yorgos Lanthimos se totiž směje ohromně. Houby horor, normální vtip je to...jen si celou dobu říkáte, jestli se teda taky můžete smát nebo budete za psychopata. Pan Kastner vždycky říkával, že si každý z filmu odnese, co unese. A já se teď trochu bojím, co jsem to teda za člověka a co že to nesu. (30.10.2017)