Zvony pre bosých

Mrazivá balada o smyslu života, vině a trestu a o tom, proč by se zákony lidské společnosti neměly dodržovat, jsou-li špatné. Syrová černobílá kamera V.Rosince nám zprostředkovává neobyčejný zážitek doplněný neméně výtečnou hudbou Z.Lišky. Počáteční bezstarostnost se postupně proměňuje v existenciální drama hlavních postav. Jakoby se zde svářely dvě síly: touha zemřít a chuť žít. Jedinou ženskou roli měla hrát původně Hana Hegerová, byla však pracovně vytížená. Na její místo nastoupila vynikající polská herečka Ewa Krzyzewska - v některých záběrech neuvěřitelně krásná, v jiných až čarodějnicky démonická. Zvony pre bosých jsou balada a ty již z principu nekončí dobře. Zdejší uzavření příběhu je však opravdu kruté - není vítězů, není poražených. Protiválečné drama o nesmyslnosti zabíjení lze shrnout do krátkého dialogu hlavních postav: ,,Nejhorší na válce je spát takhle chlap s chlapem..." ,,Šak kdo válku vymyslel, musel být buzerant..." (16.04.2012)

Nemám čo by som vo svojej podstate vytkol. Barababáš mal skúsenosti z podobnou tématikou už pri piesni o sivom holubovi a tuto len potvrdil svoju tvorivosť a režisérsku zručnosť. Existencionálne ladený snímok stavia na charakteroch v bezvýchodiskovej situácií - kraľuje im Rajniak a Dietriech v úlohe chlapca. Všetko v neskutočnej mrazivej scenérií, ktorá je ešte podmienená skvelou kamerou Vincenta Rosinca. Naozaj sa nenájde nejaká výraznejšia chyba, ktorá by mi prekážala. Scenáristicky vyšpikované pamätnými hláškami " ten kto vymyslel vojnu, musel byť buzerant" je to správne depresívne, stiesnené s nádychom erotiky, a ku koncu neskutočne vygradované. Takéto filmy opäť dokazujú, že sa u nás vedeli točiť skvelé filmy. Veľmi spokojný. (03.11.2009)

Existenciální drama s nejednoznačnými postavami se sice odehrává v období SNP, které je však jen pouhou kulisou. Je to sartrovská úvaha o chování člověka v mezních situacích. Mezní situace donutí člověka chovat se tak, jak by se jinak nechoval a všechno prožívá se zvýšenou citlivostí. Hlavně pokud mu teprve začínají růst vousy a ještě nepoznal ženu z intimní stránky. Zvony pre bosých je film, kterých moc není, přesto se vyplatí si jej sehnat. Skvělý scénář Ivana Bukovčana, výtečná kamera Vincenta Rosince, nádherná varhanní hudba Zdeňka Lišky a naprosto excelentní herecké výkony ústřední trojice (Vlado Müller, Ivan Rajniak, Axel Dietrich). Nejvíc mě zaujal právě mladičký Axel Dietrich v roli šestnáctiletého německého vojáčka. Viděl jsem v jeho očích strach, naději, všechno. Všechno jsem mu uvěřil. Ten film je naprosto geniální a určitě se k němu vrátím. A moc rád... (20.03.2010)

......zhruba asi tretí najlepší SK film , ktorý som mal možnosť zhliadnuť ...... Invencia extra ordinem našťartuje drámu , v ktorej si zopár hercov odviedlo množstvo poctivej roboty a to všetko terminálne umocnené individuálnym humanizmom, kedy nečakaná inverzia statusu kľúčových postáv deja, nespustí dekompozíciu vzťahov medzi nimi /u nemeckého chlapca je kategorický imperatív zakorenený hlbšie ako jeho samotný pud sebazáchovy/. Zrejme najpôsobivejší záver filmu v slovenskej kinematografii, každopádne však nezabudnuteľný ! ... (12.03.2007)

Absolútny prototyp klasickej situácie pre dramatický film, ktorá môže nastať počas vojny. Pre diváka veľmi atraktívny (dilemy typu zabiť či nezabiť, pustiť či nepustiť, žena medzi troma chlapmi), umocnený ešte odľahlosťou prostredia, v ktorom sa odohráva a malým množstvom postáv. To potom stačí vybrať iba skvelých hercov a filmárske víťazstvo je vybojované. Na postavách ako jednotlivcoch vidíme obraz zkazonosnosti celej vojny a môžeme si živo predstavovať, ako to vyzerá všade navôkol. Štokholmský syndróm fungoval aj v slovenských horách medzi najvačšími nepriateľmi. (04.09.2013)