Obsahy(1)
Amanda (Sarah Paulson) a Jim (Mark Duplass) bývali na strednej škole jedným z najzamilovanejších párov a teraz ich osud privedie po dlhých dvadsiatich štyroch rokoch opäť dohromady, ked' narazia do seba v uličke supermarketu ich domovského malomestečka v Kalifornii. Jim opustil Tucson a vrátil sa po pohrebe svojej matky vypratať dom, v ktorom vyrastal. Prechádza ťažkými časmi a na rozdiel od Amy, ktorej život je zaujímavý a pôsobivý, je stále sám. Cez počiatočný ostych nakoniec obaja spolu skončia v rodičovskom dome Jima, ktorý je však plný nebezpečne nádherných spomienok na ich spoločnú mladosť. (sochoking)
(viac)Videá (2)
Recenzie (34)
Podobné spomienky na strednú školu nemám, respektíve mám na mysli tú, ktorá sa ukáže ako zásadný dejový zvrat a myslím, že ani väčšina divákov podobný zážitok nemá, i keď asi tak ojedinelý nie je. Sarah Paulson samozrejme opäť dokazuje, že všetko zvládne ľavou zadnou, až možno zabudnete aj na fajn výkon Maka Duplassa. Inak príjemná romantika, ktorá smeruje na prvý pohľad do vytýčeného cieľa, ale budú tu aj prekážky a s tým cieľom to tiež tak jednoznačné nebude. Ani neviem, či dať tri či štyri hviezdy, skôr ide o pocitový film, kedy záleží na tom, v akom rozpoložení ho budete pozerať, v akom čase, s kým, kde a tak podobne... ()
Poněkud nasírací a především ufňukaný film s otravným, sebelístostivým a brečícím Duplassem v hlavní roli, jehož Jim se ani za 20 let nedokáže smířit s docela jasným faktem. Postavy pořád řeší akorát jakousi nepřekonatelnou nostalgii po "zlatých" devadesátkách a vedou u toho trapné "um" dialogy plné výplňových klišé jako "are you ok?", kde jsem nějakou scenáristickou sofistikovanost hledal opravdu těžko. Celé to doplňuje absolutně nenápaditá sladkobolná hudba a rádoby poetické záběry na stromy a listy jako ze špatného kalendáře. Zajímavostí na jinak nepříliš uvěřitelném a poněkud z paty vytaženém filmu, marně se snažícím o cilvilnost říznutou pocitem uniklého mládí, je tak akorát cameo téměř devadesátiletého Clu Gulagera, který je díky mnoha televizním rolím v 60. a 70.letech pro mnohé Američany patrně kultovní osobou. ()
Čiernobiely sentimentálny film o ľuďoch po štyridsiatke s čistou dĺžkou 77 minút? Tak presne také niečo by mi mohlo urobiť dobre. Život sa musí žiť dopredu, pochopiť sa dá však len spätne. Povedal dánsky filozof. A ešte starší grécky pán zase povedal, že nevstúpiš dvakrát do tej istej rieky. Všetko toto je veru pravda, tak sa s tým zmier! ()
Každý jsme zažili nějaký ten vztah, který byl prostě něčím jiný/silnější než ty ostatní. Nebo nečekané setkání, které může dát směr další měsícům/rokům. Amanda a Jim zřejmě platili za ten pohádkový středoškolský pár, jenže pak se něco zvrtlo (dozvíme se takřka v závěru) a zbyly pouze vzpomínky. Uběhla řada let a přichází jedno náhodné setkání v supermarketu. Tyhle příjemně plynoucí konverzačky v sobě mají zpravidla nejednu životní pravdu, což platí i tentokrát. A nemyslím onu životní pravdu, kterou za oceánem servírují do hlavy dětem dennodenně od snídaně po večeři. Umně se pohupujeme na nezávislé vlně, divák má pocit, že „kdysi“ zamilované dvojici vidí do talíře. Postupně shazujeme vrstvy, otevíráme staré bolístky, jsme u toho velmi autentičtí a docela uvěřitelní, občas zbytečně ukňouraní, ale pořád svěží. Nějak sofistikované (hluboké) jako u Richarda Linklatera to určitě není, ale někdy stačí málo – třeba kdysi ucházející podnik, braková literatura, staré nahrávky, ještě starší véháesky, šatník s retro tričky, neotevřený dopis.. Mile hořkosladké. ()
PURE HIPSTA CINEMA. Někdy se musí člověk vrátit po vlastních stopách a otevřít staré rány, aby našel sám sebe. Nebo alespoň malou polozapomenutou část. Hořkosladká rekonstrukce plná starých songů, kazet, CéDéček, VéHáeSek nebo brakové literatury, která je místy zbytečně naaranžovaná a divadelní, ale pořád silná a na komoru útočící. ()
Reklama