Obsahy(1)
Amanda (Sarah Paulson) a Jim (Mark Duplass) bývali na strednej škole jedným z najzamilovanejších párov a teraz ich osud privedie po dlhých dvadsiatich štyroch rokoch opäť dohromady, ked' narazia do seba v uličke supermarketu ich domovského malomestečka v Kalifornii. Jim opustil Tucson a vrátil sa po pohrebe svojej matky vypratať dom, v ktorom vyrastal. Prechádza ťažkými časmi a na rozdiel od Amy, ktorej život je zaujímavý a pôsobivý, je stále sám. Cez počiatočný ostych nakoniec obaja spolu skončia v rodičovskom dome Jima, ktorý je však plný nebezpečne nádherných spomienok na ich spoločnú mladosť. (sochoking)
(viac)Videá (2)
Recenzie (34)
Blue Jay je romantika ako krabicové víno: za málo peňazí, ale kvalitne ste po ňom nakoniec namrdaní. Duplass zatlačil na pílu a vytvoril namakný scenár, ktorý sa znenazdajky vytasí s nečakanými momentami. Mňa osobne film vcucol do deja síce až od Annie Lenox momentu, ale potom už nepustil. Výborné! ()
Krásna trpko-smutná nostalgická dráma, ktorá si zakladá predovšetkým na spomienkach oboch aktérov, čo príhodne umocňuje aj čiernobiely vizuál. Tiež o jednej veľkej chybe, ktorá sa už nedá napraviť, a ktorá bude trpkým spoločníkom po celý zvyšok života. Ó, o koľko je život ľahší, keď sa mladý človek dokáže vyvarovať podobnej hlúposti, lebo inak... potom už je neskoro... už ostáva len ľútosť... až do smrti. Pre mňa aj dosť osobné. 85/100 ()
Čiernobiely sentimentálny film o ľuďoch po štyridsiatke s čistou dĺžkou 77 minút? Tak presne také niečo by mi mohlo urobiť dobre. Život sa musí žiť dopredu, pochopiť sa dá však len spätne. Povedal dánsky filozof. A ešte starší grécky pán zase povedal, že nevstúpiš dvakrát do tej istej rieky. Všetko toto je veru pravda, tak sa s tým zmier! ()
Každý jsme zažili nějaký ten vztah, který byl prostě něčím jiný/silnější než ty ostatní. Nebo nečekané setkání, které může dát směr další měsícům/rokům. Amanda a Jim zřejmě platili za ten pohádkový středoškolský pár, jenže pak se něco zvrtlo (dozvíme se takřka v závěru) a zbyly pouze vzpomínky. Uběhla řada let a přichází jedno náhodné setkání v supermarketu. Tyhle příjemně plynoucí konverzačky v sobě mají zpravidla nejednu životní pravdu, což platí i tentokrát. A nemyslím onu životní pravdu, kterou za oceánem servírují do hlavy dětem dennodenně od snídaně po večeři. Umně se pohupujeme na nezávislé vlně, divák má pocit, že „kdysi“ zamilované dvojici vidí do talíře. Postupně shazujeme vrstvy, otevíráme staré bolístky, jsme u toho velmi autentičtí a docela uvěřitelní, občas zbytečně ukňouraní, ale pořád svěží. Nějak sofistikované (hluboké) jako u Richarda Linklatera to určitě není, ale někdy stačí málo – třeba kdysi ucházející podnik, braková literatura, staré nahrávky, ještě starší véháesky, šatník s retro tričky, neotevřený dopis.. Mile hořkosladké. ()
PURE HIPSTA CINEMA. Někdy se musí člověk vrátit po vlastních stopách a otevřít staré rány, aby našel sám sebe. Nebo alespoň malou polozapomenutou část. Hořkosladká rekonstrukce plná starých songů, kazet, CéDéček, VéHáeSek nebo brakové literatury, která je místy zbytečně naaranžovaná a divadelní, ale pořád silná a na komoru útočící. ()
Reklama