Texaský masakr motorovou pilou

LFŠ 2009 Jednou provždy a naposled: je to EXPLOITATION, přesněji HIXPLOITATION. Je nesmyslné filmu vyčítat, že nemá atmosféru a nevyvolává strach, "pouze" pocit znechucení a šoku, když to jsou základní charakteristiky exploitationu. A ty naplňuje Hooperův první a zároveň nejlepší film dokonale, až natolik, že se stal základní protézou celého jednoho žánru - exploitationu - a jednoho z jeho mnoha subžánrů - hixploitationu, ve kterém hrozbu představují burani z Jihu. Není pravda, že TEXASKÝ MASAKR MOTOROVU PILOU nermá myšlenku, jen to chce znát dobový kontext (válka ve Vietnamu, republikáni u moci, liberálové - hippies), protože se vypovídá néco o strachu z neznámého, nebezpečí, které může přijít z Jihu a subkultuře hippies, která si blízkost a nebezpečnost hrozby pořádně neuvědomuje. Nebýt ideologického pozadí, i tak dám plné hodnocení, protože se jedná o velice nepříjemný zážitek, který nejdřív diváka téměř ukolébá pomalým tempem filmu (úvodní půlhodina), aby pak onen kontrast a probuzení se do noční můry bylo působivější, přestože se s explicitním hnuse nepracuje, ale nevolnost vyvolává především paradokumentární forma (blízká dokumentárním záběrům vídaným v televizi) s roztřesenou kamerou s vysokým zrnem a posílenou zvukovou stopou. Jen škoda toho, že dnešní diváci - posíleni jistými substancemi - vnímají TCM jako trash, jak dokázala půlnoční projekce s francouzským dabingem a českým voice-overem do sluchátek. Myslím, že by potřebovali střet s ikonou žánru - Leatherfacem. 10/10 (18.02.2007)

Vrchol žánru, laskomina pro fajnšmekry. Ultra naturalistucké filmové umění bez jediného tvůrčího zaváhání, které vás psychologicky i fyzicky rozloží a nedá spát. První polovina nonstop napínavé, ukrutně dusné a uvěřitelné zobrazení nejnižších lidských pudů a morálního zapadákova, druhá půlka neuvěřitelně nepříjemná reflexe dříve naťuknutých a gradovaných hrůz. Geniálně nasnímané i ozvučené. Film, bez něhož by slovo horor vydatně ztrácelo na významu.. (21.05.2019)

Priama, reflexia násilia a hrôzy v naturalistickej podobe, aj tak sa to dá nazvať, ale...Po začiatku kde sa nám do hlavy vtĺka, že film je podľa skutočnej udalosti(ale tie kecy o tom stoja zato) prichádza na rad dlháááá nudná pasáž v časťami niečoho čo nás môže zaujať v podobe asi tak jednej hodiny- Nudné pasáže tipu, že pozeráme ako sa skupinka ľudí "rozpráva" so stopárom na ktorom je vidno že je dosť mimo :) nie že by ho vyhodili, urobia to až potom keď začne šermovať s britvou. Potom nudná pasáž, keď skupinka ľudí obdivuje dom a "krásy v ňom". Možno si vám poviete, že sú to iba dve scény, ale oni sú dobovo dlhé asi hodinu. Potom na rad prichádzajú scény už so spomínaním Hewittom, ktorý svoje obete nešetrí a budeme mať možnosť si to vychutnať. Vo filme neuvidíme skoro žiadnu krv ale tie akcie ktorá nám ukazuje Thomas stoja zato. Škoda, že to tiež nie je na lepšej úrovni. Už aj v 74-tom platilo, že obete sú sprosté a namiesto toho aby utekali v dome smerom von, tak sa obeť rozbehne na poschodie a vyskočí z okna. No má to logiku? Tento záber nám režisér ukazuje zámerne len kvôli tomu, aby sme uvideli dve telá v štádiu rozkladu. Možno to je pre niektorých priamočiary masaker ale je totálne bez myšlienky a s kopou nudných pasáží so zábleskami niečoho čo by malo byt to pravé orechové. V mnohých scénach je vidieť ešte nedokonalosť režiséra Tobe Hoopera. Ale čo by sme chceli čakať v roku v ktorom bol film natočený? Aj keď je to film taký aký je, jedno nemôže nikto zaprieť, tento film sa stal prevratom v hororovom žánre. Samotný názov film Texaský masaker už vzbudzuje rešpekt. Hooper nám ponúkol mystiku, úchylnosť, skoro žiadnu krv, nechutnosť, ale aj nedokonalosť a nezmyselné scény. Celá recenzia: TU (15.07.2007)

Dominantní formální znaky tohohle filmu jsou následující: 1, Falešné hlediskové záběry, kdy objektiv kamery jakoby zastupuje samotného záporáka, přestože ve skutečnosti nezastupuje (proto jsou falešné). Přesto mají tyto záběry moc vytvářet napětí, protože nevíme, kdy je záběr falešný a kdy je už opravdový (kdy už se záporák skutečně dívá a každou chvíli vybafne). Na tom je postaveno spousty hororů, na strachu, monstrum je pouhým vyvrcholením („zklamáním"), jen takovou exploatační atrakcí, která rozbíjí obrané mechanismy ega (vytěsněnou hrůzu z osamocených domů v lese). 2, Dalším znakem filmu jsou detaily v momentě, kdy bychom se potřebovali zorientovat, protože probíhá nějaká znepokojivá událost, a my prosíme kameramana, aby nám zprostředkoval celek, abychom viděli celou událost z dálky nebo nějak přehledně, ale on nám to chytře neumožní, a dostává nás tím do stejné situace, v jaké jsou postavy - tím se s nimi identifikujeme, respektive s tím, v jaké prekérní situaci se nachází. 3, Některé střihy u konce (hlavně „andaluské“ oči svázané hrdinky) nemají daleko k promyšlené montáži ze slavné scény ve sprše z Psycha. 4, Film poskytuje dostatek znepokojivých úhlů kamery a neustále něčím překvapuje (např. různé podhledy za jdoucími postavami), třebaže máme zřetelně co do činění s lacinější 16 mm technologií. Tím uděluje lekci všem filmařům, kterak vytěžit z mála hodně. 5, Film pracuje nadvakrát s dvojitou komunikací (interakcí) s divákem – (i) plátno nás chce ovládnout a vyzývá k návštěvě, (ii) ale zároveň nám tvrdí, že události filmem popisované jsou podivné a svým způsobem neobvyklé. To divák (iii) touží přirozeně proniknout do příběhu, ale (iv) stejně tak se tomu brání (kdo by se chtěl octnout v prostředí naštvaných hixploitationerů, rozuměje svérázných amerických buranů). 6, Horory bývají pokládány za cosi pokleslého, třebaže se řada z nich na rozdíl od apolitického idylického mainstreamu angažovaně vyjadřuje k okolnímu dění (Vietnam, zrovnoprávnění černochů, konzumerismus). Tenhle říká něco ve smyslu, že pokud se nepřestaneme chovat špatně ke zvířatům, skončíme jako oni (v druhým plánu vypovídá o kapitalistické spotřební jateční ekonomice) - a ty jatka budou o to bolestnější. (06.10.2008)

Překvapení. Na klasické bázi hloupého béčkového horůrku s typicky nemožně jednajícími postavami tvořícími ústřední partičku obětí nabízí TMMP nejednu scénu krásné obrazové poetiky (např. vstup do domu), celkovou dějovou kompozici orientovanou na centrum tvořené domem, skvěle provedený závěr a mimořádně silnou scénu se stopařem - je přímo hmatatelně cítit, že stačí jeden magor s kudličkou a čtyři lidi jsou najednou obludně bezmocní. Nejlepší komentář: fleker. (30.10.2015)