Safari

Klasický Seidl. Směšnost střídá trapnost a ten zas smutek a odpor , a tak dokola. Parta lidí, kteří si hrajou smutnou hru na lovce, při ktere se cítí obrovskými hrdiny a umělci. Ale kdyby je ke zvireti nedovedli, nemohli si opřít flinticku o stojanek a rameno o pruvodce, tak by to sami nedali. A nejvetsi trapnosti jsou ratolesti lovcu, jsouci ve stopach svych znamenitych predku, plkajici moudra o vsem tom kolem. (24.01.2021)

Režisér zabírá lovce pochodující terénem, střílející a fotící se se zvěří. Též porcování žirafy a krmení se černošských pomocníků. A také lidi v dřevěné kadibudce. A pak v obydlí čelně mluvící o lovu a všem možném. Závěrem vypovídá lovec, že je věřící a kdyby lidstvo zmizlo, zvířatům by bylo lépe....Typický Seidlův dokument.(max.70%) (16.04.2023)

Seidlův distancovaný a zároveň citlivý pohled kamery, který nesoudí, nemoralizuje, vyhýbá se násilným zásahům autora, neužívá média jako prostředku pro sdělování vlastních názorů, nýbrž nechává spíše „promlouvat věc samu“, je mi velmi sympatický. Nedočkáme se žádného komentáře zvenčí, který by divákovi vnucoval určitou perspektivu nahlížení daného fenoménu, nýbrž ti jediní, kdo ve filmu promlouvají, jsou samotní lovci, a tím je ponecháno na diváku, jak se s viděným vypořádá. Zdá se mi mimo jiné zajímavé, jak (rádoby) hlubokomyslně lovci obhajují svou loveckou vášeň, a zaráží mě určitý druh jemnocitu doprovázející samotný lov. Atmosféra stopování zvěře a číhání na oběť, zaměření na zranitelnou část těla, akt zabití, fotografování se s kořistí, to vše připomíná jakýsi rituál, navíc prováděný s pozoruhodnou mírou „čistoty“ a ukázněnosti. Jako by v sobě dnešní svět trofejních lovců se svými specifickými gesty, afekty a procedurami navzdory vší banalitě a zrůdnosti stále podržoval cosi ze svého aristokratického původu. Odstup, snaha zabít a neušpinit si při tom ruce, zacílení na prožitek vlastní síly a úspěchu, obklopování se vítěznými trofejemi, které tak kontrastuje s prací, která je přenechávána místnímu obyvatelstvu (němým tvářím, jejichž mlčenlivost zvláštním způsobem rezonuje s mlčením lovených zvířat), práce, při níž krev teče proudem a vnitřnosti vyhřezávají na povrch, tak jako by jemně a bez zbytečného vysvětlování poukazovala na pozůstatky kolonialismu a mechanismy vykořisťování obyvatel Třetího světa. (13.04.2020)

Safari má presne také posolstvo, aké si vopred myslíte, že mať bude. Zaujímavejšie je v momentoch, kedy rakúski, či možno aj nemeckí, občania dávajú najavo rečami o rovnoprávnosti rás svoj implicitný rasizmus. Sme síce rovnakí, avšak my chodíme k vám vyvražďovať vašu faunu, vie si to ale niekto predstaviť obrátene? Nejde tak možno ani o pozostatky kolonializmu, ako o to, že kolonializmus je status quo. Miestni sa nebúria, zábavku bielych prijímajú ako zdroj obživy. Dramaturgicky je film rozdelený na úvod, akciu zebra, akciu žirafa a záver. Čiže ak by išlo iba o jedno zviera, výsledok a posolstvo by boli zhruba rovnaké. 70% (25.02.2024)

Film ako taký za veľa nestojí. Budete sa dívať na vidlákov z nemecky hovoriacich krajín ako ospravedlňujú svoje strelecké chúťky v Afrike. Potom samotný lov na úbohé zvyšky divej zveri a nakoniec klasické spracovanie ako na bitúnku. Preložené pohľadmi na obtlstlých dôchodcov, či vypatlanú ďalšiu generáciu ich potomkov. Ale posolstvo to dáva skvelé.. (16.12.2020)