Nech žije Django!

Tenhle prequel ke Corbucciho Djangovi z roku 1966 je sice koukatelný, ale není důvod ho vidět. Jedná se naivní revenge story - a takových jsou tisíce. Terence Hill (který zde hraje ještě vážnou polohu, kterou opustil začátkem 70s) sice vypadá jako Franco Nero, ale né že by na tom záleželo, když ten film nemá význam a jenom se dojila značka. Tentokrát to zkrátka postrádá jakýkoliv přesah či výrazný styl, což by odůvodnilo, proč tomu věnovat čas. Obrazové kompozice v závěru na hřbitově jsou sice pěkné, ale příběhově to nefunguje, protože to má prostě špatnej (horkou jehlou sešitej a vyumělkovanej) scénář. Příběhy o pomstě by měli v divákovi vybudit afekt pomstychtivosti, ale to se zde naprosto nepovedlo a mně bylo jedno, jak to celé dopadne. Já se na to podíval v rámci studia westernového žánru (a také ze zvědavosti), ale vy nemusíte. Těžko říct, jestli se někdy podívám na sequel z roku 1987, kde se zase objevil Nero - ač už starý... Pravděpodobně ano, ačkoliv to bude taky sračka. (14.01.2024)

Někde jsem slyšel Tarantina říkat, jak si představuje, že Djangova žena, které v původním filmu Django veze květiny na hrob, byla černoška. No tenhle "prequel" tuto fantazii vyvrací, byla to blondýna 😅. Každopádně solidní špageťák, jsem rád, že jsem ho měl možnost vidět. Hlavně jsem si užil herce v hlavních rolích, Hill, Eastman i Frank byli prostě skvělí. Zpracování bylo sice na italský western spíše průměrné, ale pár drsných a povedených scén by se tu našlo, například epické uhoření Eastmanova záporáka v saloonu, nebo stylová závěrečná "přestřelka" na hřbitově. Celkově tedy tenhle kousek Corbucciho klasice ostudu rozhodně nedělá, i když ta byla přece jenom minimálně o třídu lepší, takže hodnocení tři silnější hvězdičky bude muset v tomto případě stačit. (13.09.2023)

K tomu, aby si člověk uvědomil, jaký je originální Django klenot, si stačí pustit tento o dva roky mladší "prequel". O tom, že Terence Hill je tou nejlepší možnou náhradou za Franca Nera, není pochyb. Téměř všechno ostatní je ale strašné. Pokud si nechcete kazit chuť celým tímto (značně nepovedeným) snímkem, pusťte si to zhruba v čase od 1:14 do 1:17. Toto je jediná skutečně povedená scéna z celého filmu. Jediná, která dělá původnímu Djangovi čest. Zbytek nestojí za nic. (13.07.2019)

Režisér a scénárista Ferdinando Baldi je poměrně známý režisér spaghetti westernů, i když ne zrovna u nás. Což je škoda. V jeho tvorbě je tento subžánr v podání krapet neobvyklý, což znamená, že se od tradičních spaghetti westernů nemálo odlišuje. Ve své filmografii má také známou postavu Djanga a není od věci, že inspiraci pojal od snímku režisérského kolegy Sergia Corbucciho ´Django´ (1966). Ještě v témž roce napsal a natočil své podání této postavy ´Adios Django´ (1966), do kterého ještě angažoval Franka Nera. Se snímkem Sergia Corbucciho to však nemá nic společné. A k tématu se vrátil ještě o tři roky později, avšak už bez Franka. Co se týče příběhu, těžko posoudit, jak to skutečně bylo, ale jistojistě se inspiroval úspěšným válečným snímkem ´Tucet špinavců´ (1967). No, jak už dnes víme, nebyl jediný. O poskládání party bojovníků z trestanců k vykonání nelehkého úkolu vzniklo snímku daleko více.  Baldi však takový nápad přeci jen pojal trošičku jinak. Django živící se jako kat trestance získal určitou fintou. Do hlavní role tentokrát angažoval již spaghetti westerny zkušeného Terence Hilla a byla to od něj sázka na jistotu. Byť by se dal snímek označit jako typická Hillovka, přeci jen je to menší odklon. Snímek je brán daleko vážněji a jedná se jen o další dějový akt pomsty. Tedy stejně, jako u předchozího Baldiho počinu. Fanoušci typických drsných spaghetti westernů si u tohoto snímku v Baldiho podání moc neužijí. Ale to neznamená, že by byl film špatný. Naopak. Je to prostě jen Baldiho styl. Například u pěstních soubojů použil v rychlém střihu neobvyklé změny úhlů kamery pro větší efekt. Akční scény, byť jich není moc, vypadají skvěle a to vlivem realistických kaskadérských kousků. Dějová linka je přímočará a obzvlášť v dnešní době značně předvídatelná, ale to jen vlivem plejády podobně či stejně zaměřených snímků. Pro Terence Hilla se jednalo o první hlavní žánrovou roli a zhostil se ji dobře. Ztvárnění Djanga Frankem Nerem si jistojistě podrobně nastudoval, takže ho pojal naprosto stejně, čímž na něj navázal dokonale. Snímků s Djangem vzniklo více a to s jinými představiteli, ale upadly v zapomnění. Jen Terence Hill po Frankovi Nerovi zůstal. Inu, snaha se cení. (17.07.2022)

Film jsem stáhnul jen kvůli Hillovi, jenže s klasickým spaghetti westernem si prostě nevím rady. Je tu zkrátka všechno co už jsem viděl tisíckrát - osamělý mstitel, ultra záporný záporák, podrazy, spousta mrtvých. Za zmínku stojí pěkná hudba a perfektní akční scény (přepadení dostavníku, boj v noci, finále). (04.10.2014)