Nech žije Django!

Za najlepsi film rezisera Ferdinanda Baldiho povazujem Odia Il Prossimo Tuo, tuto ide o vyslovene priemerny western navyse len so samotny Hillom, bez Spencera. Hill cestuje od A cez B, C, D ... aby tu a tam vykonal spravodlivost ... skoda len ze reziersky je to nudna rutina, dialogy dobre, ale žtempo o nicom, a Terence Hill by tymto v zivote neprerazil - drsnakov bolo ako zrniek piesku niekde na morskej plazi. Potom uz v 70-kach zacal tocit tie prave talianske blaznive komedie - a tym aj duo BS/TH pretrazilo : 66 % (06.11.2018)

Je fakt, že Terence Hilla mám ve škatulce pohodový týpek co zfackuje kdejakýho grázla a ještě mu přitom sežere fazole, ale nikdy nechybí humorný nadhled, ale tady je Terence fakt drsnej a nasranej, tak nasranej, že ani nesežere ani fazoly. Charisma z něj jde na míle daleko až mě mrzí, že podobně ostrý týpky nehrál častějc. (10.09.2023)

Režisér a scénárista Ferdinando Baldi je poměrně známý režisér spaghetti westernů, i když ne zrovna u nás. Což je škoda. V jeho tvorbě je tento subžánr v podání krapet neobvyklý, což znamená, že se od tradičních spaghetti westernů nemálo odlišuje. Ve své filmografii má také známou postavu Djanga a není od věci, že inspiraci pojal od snímku režisérského kolegy Sergia Corbucciho ´Django´ (1966). Ještě v témž roce napsal a natočil své podání této postavy ´Adios Django´ (1966), do kterého ještě angažoval Franka Nera. Se snímkem Sergia Corbucciho to však nemá nic společné. A k tématu se vrátil ještě o tři roky později, avšak už bez Franka. Co se týče příběhu, těžko posoudit, jak to skutečně bylo, ale jistojistě se inspiroval úspěšným válečným snímkem ´Tucet špinavců´ (1967). No, jak už dnes víme, nebyl jediný. O poskládání party bojovníků z trestanců k vykonání nelehkého úkolu vzniklo snímku daleko více.  Baldi však takový nápad přeci jen pojal trošičku jinak. Django živící se jako kat trestance získal určitou fintou. Do hlavní role tentokrát angažoval již spaghetti westerny zkušeného Terence Hilla a byla to od něj sázka na jistotu. Byť by se dal snímek označit jako typická Hillovka, přeci jen je to menší odklon. Snímek je brán daleko vážněji a jedná se jen o další dějový akt pomsty. Tedy stejně, jako u předchozího Baldiho počinu. Fanoušci typických drsných spaghetti westernů si u tohoto snímku v Baldiho podání moc neužijí. Ale to neznamená, že by byl film špatný. Naopak. Je to prostě jen Baldiho styl. Například u pěstních soubojů použil v rychlém střihu neobvyklé změny úhlů kamery pro větší efekt. Akční scény, byť jich není moc, vypadají skvěle a to vlivem realistických kaskadérských kousků. Dějová linka je přímočará a obzvlášť v dnešní době značně předvídatelná, ale to jen vlivem plejády podobně či stejně zaměřených snímků. Pro Terence Hilla se jednalo o první hlavní žánrovou roli a zhostil se ji dobře. Ztvárnění Djanga Frankem Nerem si jistojistě podrobně nastudoval, takže ho pojal naprosto stejně, čímž na něj navázal dokonale. Snímků s Djangem vzniklo více a to s jinými představiteli, ale upadly v zapomnění. Jen Terence Hill po Frankovi Nerovi zůstal. Inu, snaha se cení. (17.07.2022)

Každý pohled na Terence Hilla mi i přes skvělou imitaci Franco Nera bude na tváří probouzet úsměv. Ať se mračí sebevíc, prostě to nefunguje. Ani ta banda nevinně odsouzených, které v tomto filmu zachrání před šibenicí, ho nebere zcela vážně a podfoukne ho. Ale vážně. Tento film o Djangovi má o fous větší spád než originál, skoro stejného hrdinu, fajn písničku a docela dobrý příběh. A to je trochu problém, protože podobných filmů (nejen o Djangovi) jsou tucty. Ten původní svou odtažitostí hlavního hrdiny a corbucciovsky pomalejším tempem vytvořil kult. Hillův Django se sympatickým úšklebkem je prostě fajn až moc. Ale ten závěr na hřbitově je parádní! (19.01.2013)

Terence Hill jako Django, stejné modré oči, stejný ohoz , ale o nějaký ten pátek míň, protože Preparati la bara ! by se dal brát de facto jako prequel Corbucciho Djanga. Ze začátku jsem si vůbec nemohl zvyknout, Baldiho pojetí je daleko hravější a ukecanější než syrový a mlčenlivý originál, komické postavičky, zejména poštmistr, mne přímo iritovaly a Hill přes všechnu snahu prostě není Nero. Postupem času jsem ale srovnávání hodil za hlavu, šlo to celkem snadno, protože příběh se vcelku povedl, Django začal být temnější a duo záporáků Frank a Eastman prostě nemohlo zklamat. Nakonec přišlo ještě Djangovo přímo epické vyrovnání s oběma zloduchy a já byl nadmíru spokojen. (24.11.2013)