Godzilla

Je to do určité míry (tak do půlky stopáže) skvělá práce s ukazováním/neukazováním monstra a budováním napětí, mít tu ale dvacet let tohle jako jediní funkční prvek mi přijde jako že ne dost. 100 minut spoléhat na opětovné těšení se na znovupřítomnost Godzilly po jeho x-tém zjevení už prostě nestačí. Mrzí mě, že očividná snaha o přesah šla úplně mimo mě - přišla mi poněkud toporná a nastrčená. Je ale hezké, že se Japonci pokusili o víc než obyčejný monster film pro pobavení (na rozdíl od obou amerických verzí). Především skvělé a dodnes plně funkční triky, které hodně předčily moje očekávání, to pak táhnou skoro ke čtyřem hvězdám... ale nedotáhnou. 3 a 1/2 bez jakékoliv "úcty" - s ní bych čtyři hvězdy klidně dal. (18.05.2014)

Když po totální demolici Tokia v jedné vážně podané scéně (z mnoha podobných) testují malou holčičku na míru zasažení smrtící radiací, zdaleka ne poprve jsem si uvědomil s jak hrůzným, devět let starým, traumatem se Japonsko těžce vyrovnává. Všichni ti lidi co je ve filmu vidíte byli přece svědky podobně zničující katastrofy! Slova jako "radiace", nebo "jaderný" se zde skloňují ve všech pádech. Sama Godzilla je ztvárněna velmi povedeně a určitě se co do působivosti vyrovná i o rok mladším animovaným dinosaurům K. Zemana. Hodně se mi líbily ty ohlušující bubny co provázely nástup Godzilly... úžasně hustily atmosféru. (27.03.2007)

Odozva hodenia atómovej bomby americkou armádou na veľké mestá Hirošimu a Nagasaki je prítomná. Aj bez nej ide o skvelý film. Prostredníctvom katastrofického príbehu upozorňuje a varuje pred pokusmi s jadrovými zbraňami. Tie sú totiž schopné nepredvídateľných mutácií. Na druhej strane varuje pred likvidáciou tvorov, generovaných toxickými pokusmi. Naopak dôkladné zmapovanie príčin ich správania, zvyklostí a potrieb môže neskôr viesť k prípadnej účinnej eliminácii (nie zničeniu!) ich nasledovníkov. Apel na kľudné pozorovanie je jednoznačne prítomný aj v správaní vedca, čo vymyslí hrozivo účinnú zbraň. Sám sa jej následkov zľakne a z obavy pred jej zneužitím mocensko - priemyselným komplexom plány na jej výrobu pre istotu spáli. Všetko zlé je ale na niečo dobré. Veď kto by nechcel zažiť živého trilobita. Mimochodom je zaujímavé, že v kinematografii sa prvý raz oživený trilobit zjavil v roku 1954 práve v Godžire a následne rok nato - 1955 v Ceste do praveku Karla Zemana. Východoeurópsky rozmer filmu zastupuje spomínané mesto Budapešť a orchester z hlavného maďarského mesta, spláchnutý z lode prvou akciou dosiaľ nevideného megatvora v prvej scéne. (10.11.2014)

Katastrofické (veľko)filmy so zvláštnymi efektmi, síce príliš často nevyhľadávam vo svojom hľadáčiku, ale ak už teda nejaký mám k svojej priamej dispozícii, tak sa ním nechám i veľmi rád unášať, a to konkrétne naprieč mimoriadne ničivým dianím, čoho nie je vôbec žiadnou výnimkou ani zrovna tento predstaviteľ filmového žánru - kaiju s hlavným titulom Gojira, ktorá môže dokonca tiež evokovať i ničivé zemetrasenie Kanto z roku 1923, a to ani nehovoriac o zhodení atómových bômb na Hirošimu a Nagasaki v roku 1945, skrátka, z každého rožku trošku, čo by určite potvrdila nielen taká, obzvlášť nadrozmerná gorila King Kong, ktorou sa mimochodom títo tvorcovia, na čele so vskutku vizionárskym režisérom, Iširóom Hondom, nechali voľne inšpirovať, ale zároveň aj postava zoológa Jamaneho v podaní vari renomovaného herca Takašiho Šimuru, ktorá pomerne dosť často vysielala「varovné signály」, à la symbolika jadrového holokaustu, ktorý je (neu)stále aktuálnym i v aktuálnom 21. storočí... • Toľko podstatných informácií hneď na samý úvod, keď ma k tomu ešte následne zaujal i monštrózny REV tohto extrémne zmutovaného, rádioaktívneho, prehistorického stvorenia, ktoré zo seba súčasne chrlilo i veľmi štipľavé plamene, čo je v spoločnej kombinácii, extrémne nepríjemnou skutočnosťou pre všetkých obyvateľov toho prostredia, ktoré sa znenazdajky ocitlo v neuveriteľných troskách, ako po skazonosných zemetraseniach, či povedzme po ohlušujúcich výbuchoch rakiet, a tak pre toto monštrum azda platí len mocná zbraň v podobe『likvidátoru kyslíku』, ktorý vynašiel istý vedec, a opäť sme v začarovanom kruhu... • Ďakujem pekne, na jednej strane určite kvitujem, že som sa konečne zoznámil s touto nespochybniteľnou klasikou, ktorej som nakoniec udelil iba priaznivé *** , keďže na strane druhej si pre zmenu zas myslím, že je predsa trochu zastaralou, kvôli čomu sa vonkoncom neodvážim byť so svojim výsledným hodnotením, ba o čosi viacej odvážnejším, nakoľko mi to svedomie akosi nedovoľuje, aby som tentoraz mierne prižmúril jedno očko, i keď jednoznačne uznávam, že snímka mala niečo do seba. (12.04.2023)

Musím říct, že jsem očekával, že se mi bude film, který založil žánr kaidžú a poprvé představil jednu z (doslova) největších ikon japonské popkultury, zamlouvat o mnoho víc. Bohužel se asi těžko přenesu do kůže japonského diváka, který má roku 1954 v hlavě živé obrázky ze svržení atomových bomb na svou domovinu, je zvyklý na nepříliš sofistikovaný a hladký přístup k filmovému vyprávění i střihu a ohromují ho efekty, které už dnes spíš budí úsměv na tvářích, než že by fascinovaly (na rozdíl třeba od stop-motion efektů z dílny Raye Harryhausena). Ztělesnění ničivosti jaderné výzbroje do podoby obřího netvora mi vůbec nezní jako špatný nápad, ale jeho rozvedení v Godzille na mě - uznávám, že bez znalosti dobového kontextu, v němž se tento snímek objevil - působí velmi plochým, neinvenčním a nadmíru naivním dojmem. 50% (27.12.2012)