Moonlight

Slza pomalu stéká po tmavé tváři, brzy ji bude následovat další a divák se ptá sám sebe, kolik výrazně lepších sociálně laděných dramat už viděl? Hodně. Hloubku to nemělo, emoce chyběly úplně. Tři fáze mladého života. Dětství, dospívání, dospělost. Zamlklý chlapec Chiron ve třech poloprohraných dějstvích. A v každém se poměrně mdle pohybujeme, nedokážeme se s mladíkem ztotožnit, jeho trable spíš kloužou po povrchu, než aby razantněji zasáhly. Mateřskou láskou nenaplněný hoch (Naomie Harris asi jako jediná herecky zaujala, i tak tahle linie není nijak dramaticky zajímavá) a celý tým okolo tak útočí na zlatého plešouna všemi prostředky a já jim to vůbec nezbaštil. Neříkám, že je to nějak uměle přikrášlené, jenže ono to je tak nějak nijaké. Na mě jednoduše pasivní a nefunkční. (03.02.2017)

Prostředí tvoří osobnost, osobnost tvoří prostředí.. Barry Jenkins přichází s jemnocitným, stokrát zpracovaným příběhem, jehož dějová struktura připomíná noty na buben (počítaje s tím, že buben je výrazný nástroj a zbytek obstará orchestr v hlavách diváků). Takhle právě mezi druhou a třetí kapitolou vzniklo bílé místo (ta čeština ale umí být rasistická), které mohlo být na celém Moonlightu tím nejzajímavějším. Časový prostor, kde se profilovala cesta k naplnění snů a projevení odpovědnosti k sobě i vlastním činům. Místo, kde se láme chleba při honění…se za štěstím.. Příchozí Abbott a Costello můžou jenom trpce litovat, že si před rokem taky neotevřeli hubu a nepostěžovali si na diskriminaci. Teď se mohli chapadýlky vyšplhat na podium, vystřídat zmatené tvůrce La La Landu a přednést děkovnou řeč, které by nikdo nerozuměl.. (01.03.2017)

Téma hledání vlastní identity není ve světové kinematografii nic ojedinělého. V roce 2016 vznikly na toto téma hned dva snímky, konkrétně francouzské drama V sedmnácti a zde hodnocený Moonlight. Rozporuplné a většinou odmítavé ohlasy v českém, respektive slovenském prostoru nikterak nepřekvapí, protože hlavní hrdina vyrůstá ve zcela specifickém sociálním prostředí a navíc se musí vyrovnávat s jinakostí ve vlastní menšině, na což není není mainstreamové publikum nijak zvyklé. Jenkinsův snímek nijak nesklouzává k patosu, dialogy - hlavně ty v závěrečné třetině - jsou fantastické, herci a herečky ze sebe dostávají maximum, zní tu skvělý soundtrack a kamera výborně zachycuje nijak nepřikrášlenou atmosféru miamské afroamerické komunity (v kině ona kamera vynikne ještě lépe). Brad Pitt coby hlavní producent dobře věděl, kam investovat svoje úspory. Oscar za nejlepší film byl udělen právem. (02.03.2017)

Skrotená hora v "čiernom kabáte", zasadená do modernej doby chápania, kedy sa vzťahom "ala homo", nevyhli ani členovia drsných školských lavíc americkej kultúry. Rozmýšľam, prečo sa ma tento snímok nijak mimoriadne nedotkol .. hm .. buď nebol vhodný čas na gay romantiku, alebo to vďaka príbehu ani z ďaleka nebola taká dráma, ako spomínaný film z úvodu. Alebo, alebo kombinácia OBOCH dôvodov ... (24.02.2017)

Už principu za 2! Hned vysvětlím. Pokud se totiž začne upřednostňovat poselství, rasismus a téma nad samotnou kvalitou filmu, asi se tady nemáme o čem bavit. To aby si člověk sehnal rychle kameru a šel třeba natáčet balkánské bezďáky na Hlavní nádraží do Prahy a měl tak reálnou šanci zabojovat o Oscara, protože tohle téma je přeci kurva nosné. Letos nebyla nabídka nominovaných filmů na Oscara nic moc. A celkově tvorba byla slabší. Ale tohle je už na mě moc. Moonlight rozhodně nebrat. i těch pár let v řetězech bylo lepším filmem. 40% (03.03.2017)