Zborov

Pro mne veliké překvapení, že i v éře českých veseloher třicátých let minulého století byl natočen v Českoslovenku s tak odlišnou tématikou. Je to film na který se dá dívat i po 80 letech. Kromě toho, že se jedná o válečné drama, tak polovina filmu nám ukazuje, jak to vlastně bylo. Jsi součástí monarchie, tak bys měl jít do říšské armády. Jenže Češi se postavili za svůj národ a přidali se k legiím a po boku Ruska bojovali proti Říši. Kolikrát i Čech proti Čechovi jen v jiné uniformě. Už takhle to popsal Jan Galandauer ve své knize a zde všichni aktéři tohoto filmu jsou pamětníky první světové války. V závěru došlo i na válečnou vřavu. Jen u ní bylo škoda toho, že kolikrát nešlo poznat, kdo je na které straně. Byl to jen jeden velký randál bomb, granátů a pušek. A co více mě zamrzelo, tak ta poslední minuta, kdy raněný voják v československých legiích dává až moc najevo morální povzbuzení, které bylo symbolikou na vyvýjící se situaci konce 30. let v Evropě, především po Mnichovu 1938. [302. hodnocení, 19. komentář, 58%] (28.01.2019)

Wikipedie praví: ˇBitva u Zborova (1.–2. července 1917) představovala součást tzv. Kerenského ofenzívy a první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.ˇ A na počest těchto jednotek už v roce 1938 vznikl tento snímek obsahující všechny oslavné atributy válečného žánru, který tak bojovníkům vzdává holt. Příběh obsahuje osudy různých postav končící právě v oné bitvě, která po filmové stránce vyniká i dnes. Rekonstrukce bitvy je po technické stránce prostě dokonalá. Vlivem politického vývoje v době vzniku to snímek neměl jednoduché, ale myšlenka byla zachována a to je hlavní. Jedná se o film, který by si jistojistě zasloužil, jak se hollywoodskou hantýrkou říká, remake, ale kdo by to dnes tak dokonale, ne-li lépe, natočil, zahrál a hlavně zaplatil, že? (11.04.2020)

Záslužný pokus o morální mobilizaci českého národa. Bohužel, pozdě. Původní záměr volného pokračování s názvem Ubráníme se byl okamžitě smeten ze stolu a lednovou premiérou skončily veškeré snahy o zachování národní identity a samostatnosti. Za necelé tři měsíce napochodovala do Prahy hitlerovská vojska a sen o demokracii a svobodě navždy zhasl. Neslavně a s hořkostí na jazyku. (01.05.2010)

Film se točil v napjatých měsících před Mnichovem, film měl oslavit zároveň 20. výročí samostatnosti, na scénáři je to znát. Výrazně lepší film než Jízdní hlídka, jsou zde propracovanější charaktery jednotlivých postav, zvláště otce a syna (Radových?) a rodiny Kalinových s mou oblíbenou Marií Ptákovou; film se ovšem zcela neoprostil od heroizace, jakou vidíme na příkladu chyceného českého legionáře, který jde hrdě na smrt, ale i v některých bojových scénách. Taky se mi zdá, že na konci filmu se Ladislav Boháč s prostřelenou plící nějak rychle zázračně uzdravil... Asi ani nebylo tak obvyklé, aby dělníci z jedné dílny bojovali v jednom bojovém útvaru na frontě. Přes drobné nedostatky je to film, od něhož znuděný divák neznající děj neutíká. (09.10.2014)

Slavné okamžiky historie si je třeba připomínat, i proto je Zborov důležitý, i když jistě ne úplně dokonalý film. Škoda jen, že se nedočkal uvedení do kin v původní verzi, že následkem doby přišel zásah cenzorů... bez něj by to celé bylo jistě ještě zajímavější. Přesto toho zbylo mnoho, slušně napsané postavy, ukázka života v oné době a samozřejmě též jejich problémů a touhy po samostatnosti. Příběh je v úvodu spíše komorní, zabývá se především jednou rodinou a bratry v ní. Postupem času ale postavy přibývají a vše graduje na frontě, kde se dočkáme snad té nejsilnější scény filmu... otec a syn, každý na jiné straně, zajetí a soud. Další silnou je potom ta závěrečná, očekávaná bitva... skvostně natočeno, vůbec na dobu vzniku. U Zborova jsem si zavzpomínal i na mé oblíbené Povstalce, také proto mu odpustím těch několik podivných "náhod". 70% (16.07.2017)