Que Dios nos perdone

Mimořádně slizký potrat Chúlia Iglesiase sériově obšťastňuje svou gigantickou kládou vilné madridské sedmdesátileté roštěnky, a ty ten příval červenoknihovní něhy a romantiky tak nějak nerozdýchávají. Proto se mu snaží ty jeho vkusné milostné rejdy zarazit neméně psychicky vyladěné duo iberských cajtů, ala oddělení Q, ve složení kokotavý sociofob a agresivní psychotik. A je z toho opět kulantní LaIslaMinimalistický napínač s řadou drobných osobních dramat, kterým se táhne vedrem zatuchlý pach rybiny a tříselných mykóz a jenž oplývá takovou zvláštně bezútěšnou, civilně syrovou atmosférou. Těžko popsatelnou, ale nebyl bych to já, kdybych se o to alespoň nepokusil. Takže si zkuste představit videoklip k tklivě molovému hapkohoráčkovskému šansonu s chrchlající rozpadající se Hegerkou v pozadí a názvem třeba „Když ti bába v negližé přirození pohryže“. (09.06.2017)

Ta představa působí v krimi žánru strašně směsně a archetypálně. Plešatějící ranař v rozevláté košili a koktající uhlazený intelektuál v obleku pátrají po sadistickém vrahovi. Jenže Alfaro je i přes zbrklé pěsti charakterní dobrák a Velarde naopak lehký sociopat, kteří pracují v chvílemi až nepochopitelné symbióze. Málokdy se urodí tak skvostný scénář, který hraje na podle klasických not, přičemž ale všechny charaktery i situace řeší úplně jinak, než jak je běžný divák zvyklý. Především pak téma motivu vražd starých žen je vcelku neokoukané a režisér se nebojí koketovat s náznaky i s explicitním násilím, přičemž jedno i druhé servíruje přesně tehdy, když to čekáte naopak. Je v to v každém ohledu překvapivé, odvážné i trefně černohumorné. Od scény s opuštěným kotětem to pak nabere neskutečné grády, které s rozdáním karet tempo nejenom neztrácí, nýbrž násobí, protože zásadní dějové zlomy se odehrávají jaksi mimochodem. Vzniknout něco takového na druhé straně Atlantiku, okamžitě se to zaparkuje v pozici „instant classic“. Divím se, že Warneři ještě nevyřvávají do světa zvěsti o okamžitém remaku. (19.07.2017)

Excelentná kriminálka! Veľmi dobre funguje samotný prípad s extra odporným vrahom, ktorý akoby sa zhmotnil z talianskych giallo hororov z prelomu 70. a 80. rokov, ale ešte lepšie sú osobné línie ústredných dvoch detektívov. Napokon, obidvaja sú skvele napísané a zahrané postavy - jeden znepokojivo čudný koktavý polo-Monk, druhý agresívnejšia a nepredvídateľnejšia verzia Buda z L. A. Prísne tajné alebo Vicka z The Shield. Je to brutálne, je to napínavé, má to super čierny humor a sú tam neokázalo, ale pritom veľmi nápadito zrežírované scény. Toto bezpochyby dostane americký remake a režiséra budú ťahať do Hollywoodu. (14.05.2017)

Dve absolútne odlišné osobnosti po boku, v honbe za sériovým vrahom, ktorý brutálne znásilňuje a následne vraždí staré ženy. Samotná, hlavná story sa pomerne reálne prelína s prezentovaním súkromných životov dvojice detektívov. Divák očakávajúci akciu či temnotu moderných thrillerov bude zrejme mierne sklamaný. I keď sa nejaké to násilie dostaví, ide prevažne o stránku vyšetrovania za "svetla", čiže žiadne temné kúty, dážď, noc, či nebodaj "šermovanie" formou rituálnych vrážd. Ja osobne som spokojný, lebo debilita bola potlačená na minimum, a to je v takýchto prípadoch skrátka základ. Jedinou výtkou sa tak v mojich očiach stáva príliš skoro odhalená identita vraha, čím sa značne vytráca pocit prekvapenia. Ale inak, solídny snímok ... (17.05.2017)

Rainman a Rambo Reno v akci. Nesourodější dvojku jsem ve filmu neviděla už sááákra dlouho, přičemž oba dva si divácké sympatie získávají opravdu hodně pozvolna. Líp je na tom asi Rainman - teda do toho svého nadrženého incidentu. Zápletka (nebo spíš vrahovo zaměření) je skutečně pěkně hnusná. Pro mě byl pomyslný vrchol filmu výborně našponovaná honička kdesi uprostřed a potom je škoda, že film nedoběhl do nějakého údernějšího finále - nemyslím, že zde použitý konec udělal tak napínavému a gradujícímu filmu dobrou službu. Nicméně kdyby se to o pár minut zkrátilo, je to na 5*. (21.06.2017)