Que Dios nos perdone

Po nedávné Mokřině další výborný španělský krimi thriller. Dvojice netradičních a hodně rozdílných detektivů (nezvladatelně agresivní hromotluk a koktající asociální intelektuál) pátrají po psychopatovi, který přepadá, znásilňuje a zabíjí seniorky (takhle odporný úchyl tu nebyl zhruba od belgické pecky Pečovatel). Skvělé ústřední herecké duo, scénář pomalu na Oscara (hlavně díky výrazné a nápadité druhé polovině a kvalitně zpracované psychologii hlavních postav) a fakt, že pachatele neodhalíte dříve, než to udělají (trochu nezvykle) sami tvůrci... Americký remake je opravdu asi jen otázka času, protože tohle má šanci stát se novodobou klasikou, něčím mezi Mlčením jehňátek a L.A. Přísně tajné. 85 % (26.07.2017)

Zase před sebou máme dvojku nesourodých detektivů, kteří vyšetřují (tentokrát obzvlášť brutální) vraždy. To vše se odehrává v dobových reáliách konzervativní španělské společnosti, která očekává brzký příjezd papeže a ubohé dvojce vyšetřovatelů hází klacky pod nohy. U té dvojky vyšetřovatelů se musím zastavit. Zatímco Javier hraný Robertem Álamem je klasický hromotluk, který má problémy doma a zmlátí vás, když se na něj křivě podíváte, jeho kolega Luis fantasticky hraný pro mě neznámým Antoniem de la Torem je koktající pošuk, který je tak trochu sociopat. Zpočátku nic nenaznačuje, že se před vámi rozehrává nezapomenutelná detektivka a rozkrývání identity nechutného vraha stařenek se občas nehýbe z místa. Jenomže pečlivá režie a pracně budovaná atmosféra diváka brzy začne odměňovat. (09.03.2024)

Značně nesympatičtí detektivové jsou na stopě sériového vraha, který si vybírá ke koitu postarší paničky z Madridu a Bilbaa. Divák pořádně neví, komu že má při tomto poklidném honu (spíše tedy čekané) nadržovat. Při finálním rozuzlení si divák uvědomí, že je mu ale úplně buřt, že film dopadl tak, jak dopadl. Španělský thriller se švédskou syrovostí. 62% (12.07.2017)

Mimořádně slizký potrat Chúlia Iglesiase sériově obšťastňuje svou gigantickou kládou vilné madridské sedmdesátileté roštěnky, a ty ten příval červenoknihovní něhy a romantiky tak nějak nerozdýchávají. Proto se mu snaží ty jeho vkusné milostné rejdy zarazit neméně psychicky vyladěné duo iberských cajtů, ala oddělení Q, ve složení kokotavý sociofob a agresivní psychotik. A je z toho opět kulantní LaIslaMinimalistický napínač s řadou drobných osobních dramat, kterým se táhne vedrem zatuchlý pach rybiny a tříselných mykóz a jenž oplývá takovou zvláštně bezútěšnou, civilně syrovou atmosférou. Těžko popsatelnou, ale nebyl bych to já, kdybych se o to alespoň nepokusil. Takže si zkuste představit videoklip k tklivě molovému hapkohoráčkovskému šansonu s chrchlající rozpadající se Hegerkou v pozadí a názvem třeba „Když ti bába v negližé přirození pohryže“. (09.06.2017)

Poctivá drsná kriminálka, která sic pracuje s poněkud klišovitou dvojicí zcela rozdílných policajtů, kteří se vzájemně doplňují, ale vzhledem k osobním linkám obou hlavních hrdinů se dá tenhle drobný nešvar snadno přehlédnout. Má to tempo, nouze není ani o napětí a navrch se přidává zápletka se stařenkovým vrahem, která je místy nepříjemně naturalistická. Zadařilo se i herecky a jsem zcela přesvědčen, že de la Torre je nepřiznaným levobočkem Dustina Hoffmana. Ta podoba byla občas až neskutečná. K dokonalosti sice něco málo chybělo, ale i tak jsem hodně spokojený. 85% (21.05.2017)