Mrtvá a živá

A půl. Česká televize vysílala tento snímek ve velmi pozdním čase a se svou dvouhodinovou stopáží ve mně vzbudil lehké obavy, aby se mě během sledování nezačala zmocňovat únava. Jenže Hitchcock je mistr a zase to dokázal:) Od začátku až do konce jsem měla smysly zcela nastraženy, byla jsem připoutána k obrazovce a s napnutím, občasným strachem i otevřenými ústy, jsem pozorovala toto ohromující dílo. Rozhodně mě neuspalo, zato mě však dokonale probralo, nedalo mi ani na chvíli vydechnout, ani mi nenabídlo slabší místo, kde bych měla nutkání se podívat na hodiny. Na ty jsem se podívala až deset minut před závěrem:) Děj má spád od úvodních titulek až do závěru. Excelentní výtvarné zpracování exteriérů i interiérů samotného sídla Manderlay, postupné překvapivé vyjasňování zápletky, bravurní hra se světly a tmou, hustá atmosféra, neustálé napětí doplňované ráznou hudbou, okouzlující Joan Fontaine a fenomenální vrcholná a tajemná postava celého snímku, paní Danversová. Měla jsem díky ní dojem, že už asi tuším, kde hledalo inspiraci spousta současných tvůrců ve svých filmech, pro postavy záhadných a zvláštních služebných s kamennou tváří a chladným odstupem:) Možná, že nebýt jí, ztratila by Mrtvá a živá hodně ze svého kouzla. Nad honosným panstvím se vznáší stíny minulosti a uvnitř neustále obchází postava v černém... Tehdy museli zřejmě diváci zažívat v "biografech" doslova infarktové stavy. Uběhlo již přes sedmdesát let a já se dokázala leknout tak jednoduchého "strašícího" prvku, jako otevírajících se dveří nebo větrem náhle otevřeného okna. To mi dokazuje, že Hitchcock bude svým mistrovstvím a tvorbou vždy umět překonávat dobu. (06.04.2011)

Chvílemi se mi zdálo, že se Rebecca táhne o něco víc než by bylo dobré, jenomže po závěrečné vypjaté půlhodině jsem zjistil, že vlastně nevím, oč bych Rebeccu zkrátil, co bych z ní vyhodil a hlavně proč bych to kruci dělal. Je to poutavý, tajemnem prosycený a úžasně vypadající příběh, v němž Hitchcocka poznáte už v úvodním snu (a v následující scéně na útesu si domněnku potvrdíte) a do konce se ho nezbavíte. Laurence Olivier a Joan Fontaine hrají perfektně, atmosféra je krásně nevypočitatelná a všechno to úžasně vypadá - ten příjezd k Manderley v hustém dešti, pohled přes setřené čelní okno automobilu... No nádhera. (14.10.2020)

Mrtvou a živou jsem si pro sebe rozdělil na dvě poloviny. První má pěknou tísnivou atmosféru a fantastickou kameru, trochu to akorát ruší lehce pošahaná a permanentně dětinsky vytřeštěná Joan Fontaine, kterou příjemně kompenzuje sošně upjatá Judith Anderson. Druhá polovina ubírá na atmosféře, zato se tu o mnoho víc děje, ovšem náběh na solidní vývoj završuje poměrně fádní závěr. Nicméně, jako celek velmi dobré. (11.09.2017)

REBECCA je vůbec první film co jsem od Hitchcocka viděl. Byl jsem ohromen režisérovou genialitou, protože to co předváděl se světlem a hudbou bylo úžasné. Navíc perfektně zvládnutá atmosféra (ta samozřejmě u Hitchcocka není neobvyklá, jak jsem se už dříve dočetl). Laurence Olivier a Joan Fontaineová byli typově skvěle obsazení a hráli skvěle. Každopádně určitě se teď hodně rychle začnu poohlížet po dálších mistrových dílech. Na programu jsou PTÁCI A VERTIGO. :) (30.07.2006)

Další báječné drama génia Alfréda Hitchcocka. Další neopakovatelný zážitek, který ze mne hned tak nevyprchá a který mě na celé dvě hodiny doslova přikoval k obrazovce a nedovolil mi ani na minutku vydechnout. Atmosféra, složka, která na žádném Hichcockově díle nezklame ba dokonce ohromý. Přelévání z romantiky do dramatu, místy bych řekl až do thriller, je ukázkové. O hereckých kvalitách Laurence Oliviera a Joan Fontaine se nemá cenu rozepisovat, zkrátka další jejich herecký koncert........ (23.09.2008)