Muž, ktorý vedel priveľa

Alfréd Hitchcock je zkrátka mistr. Tentokráte začíná jeho film v exotickém a velmi lákavém prostředí Maroka, kde se rozjede napínavý příběh, jenž graduje v Londýně. Řada scén má velkou atmosféru, hraje vynikající hudba, která dokresluje dojem ze záběrů kamer, jež jsou jako vždy u Hitche geniální. Herecké výkony potěší a sympatické či charismatické postavy pozdvihují finální zážitek. K dokonalosti chybí málo. (30.07.2012)

Hitchcock si tu s nekrývanou pobaveností opět dělá zálibně srandu z žánrových i vlastních postupů a vychází mu z toho jeden z nejlepších a nejveselejších filmů vůbec. Začínám ale zpětně uvažovat, jestli H. vůbec kdy natočil prvoplánově vážně míněný film a jestli nejde jen o to k té jeho rafinované hře a umné hříčkovosti v klidu dozrát. *** V tomhle snímku jako by si vytknul, že předvede a patřičně přežene, jak vypadá v konstruovaném díle návodnost. Seminář Filmové vyprávění vs. realita: lekce z retuše. Pakliže přistoupíte na tu laskavou i odrzlou hru s vyretušovanou logikou příběhu, logikou chování postav, záběrů kamery, s tou okouzlující návodností, která je zároveň přesmíru doslovná i rozmarně ekletická, a po svém způsobu si neochvějně spěje k rozhodně dojemné a předem neodvoditelné a tedy divácky uspokojující (a v rámci vlastních nastavených pravidel i nesporně logické) pointě. *** Poslední památečná věta ve filmu korunuje takto vybudované dílo, neboť žertovně zdůrazňuje, že a) hosté celé dva dny vytrvale, věrně a otrocky bezmocně čekali v hotelovém pokoji, až se jejich hostitelé vrátí, a že b) taková věta může v takto rozjíveně střiženém příběhu dobře posloužit jako společenská ex post omluva. *** Vtip a šarm, elegance a hravost tu prosvítají celým způsobem sestavování snímku, svérázným přístupem k filmování, který nese striktně originální rukopis a je zde autorem blaženě, rozpustile i ironicky zreflektovaný. Ostatně jemná společenská i filmařská ironie laškovně šplouchá o břehy snímku téměř v každém záběru. *** A marná sláva, tesklivá melodie Que sera sera mi ještě dlouho nepřestane znít v uších... *** (10.08.2015)

Jedna soukromá hvězdička je za několikrát zmiňovanou fantastickou Albert Hall a dokonalému naplnění průpovídky "hudba je mocná zbraň". Její výběr tentokrát úzce souvisí s původní verzí filmu z r. 1934, tak se nebudu moc pozastavovat nad tím, že pro danou potřebu by se určitě našly i účinější kousky. Výborný thriller. (11.05.2007)

Určitě mi to přišlo lepší než starší verze, což je názor, který podle všeho sdílí víc lidí, protože remake zde má o něco lepší hodnocení (78 vs. 72 %). Jinak mě ale bohužel ani tento film příliš neoslovil, ta zápletka s nesmyslným únosem syna a politickým atentátem je podle mě prostě stupidní (proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě, že), nepřišlo mi to vůbec napínavé, v mnoha ohledech je to beznadějně zaseklé v době svého vzniku (ta příšerná zadní projekce), a i ta dvouhodinová stopáž na mě byla už moc. James Stewart je zde rozhodně fajn (z obsazení mě ještě zaujal Reggie Nalder - chlapík s naprosto neuvěřitelnou fyziognomií), píseň "Que Sera, Sera" se mi taky moc líbila, odehrává se na to zajímavých lokacích a Hitcockovy kvality jsou z toho určitě znát, ale prostě podle mě natočil lepší věci. (27.05.2021)

Pre mna je toto prvy Hitchcockov film, takze vobec som nevedela, co cakat. Myslela som si, ze sa budem bat, a tak ma milo prekvapilo, ze vo filme, ktory je thriller, som nasla aj vtipne momenty! Z mojho pohladu je to taky mix thrilleru, dramy, krimi a komedie. Aj s hlavnymi protagonistami, Stewartom a Day, som sa stretla prvykrat. Zaujimavy je pre mna samotny fakt, ze Hitchcock si urobil remake vlastneho filmu. Celkom sa mi tento film pacil, bolo to zaujimave, ale pre mna uplne nelogicke a nepochopitelne spravanie sa manzelov na dovolenke, NIKDY by som svoje dieta nezverila cudzim ludom a este k tomu v cudzej krajine!!! 70%. (18.05.2020)