Vtáci

PTÁCI jsou značně nestandartní horor. Jednak jsou v první polovině přes několik předznamenání blížící se hrůzy prakticky nehororoví a působí dojmem klasické hollywoodské romantické komedie s hravou, za vlasy přitaženou zápletkou a s chytrými a vtipnými postavami a dialogy, druhak jsou strašně ukecaní a třeťak se úplně obejdou bez hudby (kterou jsem u hororových scén dost postrádal). Podobně jako v PSYCHU je hlavní hrdinkou městská žena, která se na začátku filmu vydává kvůli muži na cestu z města, přičemž mimo město jí zkříží plány něco, s čím vůbec nepočítala, a ocitá se v ohrožení života. V druhé polovině se pak rozjede série hororových scén ptačích útoků s několika pamětihodnými záběry (ptáky obsypaná dětská prolézačka, hořící městečko z ptačího perspektivy, závěrečný záběr odjezdu). V důsledku vám díky první vztahové polovině záleží na postavách a o to víc si užijete tu druhou, hororovou/katastrofickou. (08.01.2017)

Možná jsem naprostý kulturní barbar, možná jsem otrlý divák odchovaný krváky 90.let, který vyrží všechno, ale "Ptáci" mě prostě nestrašili, nebála jsem se, neměla jsem žádnou hrůzu z jejich štěbetání a ve filmu jsem našla právě jednu sugestivní scénu - kdy Melanie sedí před školou, kouří a čeká na děti a na prolézačku za ní se začínají slétávat vrány připravené zaútočit... Zbytek mě skutečně zanechal naprosto chladnou, naopak některé pasáže mi přišly tak trochu k smíchu. Nemůžu upřít skvělou práci se zvukem, ale ta k hutné hororové atmosféře prostě nestačí. Přitom existují horory, u kterých sedím přikovaná v křesle a napětím skoro ani nedýchám, ale "Ptáci" se mezi ně ani náhodou nezařadily. Mimochodem - nevím, jestli to byla jenom chyba v českém překladu, ale jak si může někdo plést vránu s kosem? (13.07.2006)

The Birds jsou zatím jediným Hitchovým filmem, kterému jsem dal plný počet. I když není tak opěvován jako Vertigo, Rear Window nebo Psycho, tak je pro mně nejzáživnějším a nejméně nudícím. Přitom atmosférá je od začátku skvěle budována a při konečných scénách tuhne krev v žilách a po skončení jsem se bál nějakého náletu. Vztah mezi Tippi a Rodem je perfektně vykreslen a cynické dialogy vévodí. Režie je více méně bezchybná a zatím moje největší potěšení z jeho filmů. I přesto si stále myslím, že je trošičku nafouknutá bublina. (15.05.2008)

"Už viem, prečo v tomto meste nechodí pošta." Diabolský film. Hitchcock sa s postavami (ani s nami) nemazná. Chudák Veronica Cartwright, najskôr toto a potom votrelec. Snímke spočiatku dominuje pomalá, ale o to napínavejšia atmosféra. Tušíme, vieme, že sa na nás a na postavy chystá čosi príšerné a strašné a vidíme občasné zlovestné náznaky, vinou čoho je atmosféra napnutá na prasknutie. A potom sa rozpúta peklo.  Hitch mal podobný prístup v obľube, podobne boli ladené i Psycho a Okno do dvora, ktoré vyzerali ako dialógové roztopašné komédie a zrazu sa preklopili v nervy trhajúcu jazdu. Jasné, s odstupom desaťročí to zostarlo, ale nepoznám film, ktorý by nezostarol. Na mnohých miestach ale možno až príliš na povrch presiaka režisérova záľuba v nekonečne dlhých dialógoch, ktoré sa síce skvele počúvajú a herci si ich zjavne užívajú, tak ale od hororu človek predsa len čaká možno menej kecania a viac hororu. Či? Sranda je, že z dobrej, ale nevýnimočnej poviedky Daphne Du Maurier vo filme ostalo len prímorské mestečko a útoky operencov na ľudí; všetko ostatné je nové. (15.12.2004)

Všichni tvůrci apokalitptických filmů třeste se před mistrovským kousek, vašim vzorem, Hitchcockovými Ptáky. Stavba hlavních charakterů zde není jen nějakým plochým odrazovým můstkem před kupením strachu a mrtvol, ale žije svůj samostatný příběh a mohla by klidně naplnit celý samostatný film. Ptáci také vynikají absencí, u hororů jinak nepostradatelné, hudby. Práce se zvuky šustících ptačích křídel je vzorovým příkladem budování strachu před očekávaným střetem, který třeba ani nepřijde. Mrazivá tečka v podobě závěrečných záběrů zaručeně zůstane v paměti i těm, kterým by se snad předchozí děj o ptačí agresitivě zdál směšný. (17.03.2007)