Kruh

Největší sranda je, že nejvíc mě děsily ty jakoby vymáčený oči a tvář hlavní hrdinky (a to nemluvím o té mrtvole vyleznuvší ze studny). Tohle nepovažuji za horor, tím míň dobrej. Spíš jen trapnej a pokoušející se vypadat jako kůl, ale moc se to tomu nedaří. Tu hvězdičku za přesměrování remakeovýho zaměření na asijský země a pryč z Francie si však zaslouží. (14.02.2006)

Tenhle horor má vynikající atmosféru a dokáže jí ještě dokonale budovat a závěrečná scéna nemá chybu, ale nemůžu se ubránit dojmu, že to neni až zas tak skvělý, protože jsou okamžiky kdy film poleví až moc a lekaček je taky pomálu, vlastně nejsou prakticky vůbec, to v porovnání s nenávistí nemůže obstát, ale zachraňuje to herecký výkon naomi Watts a ta opravdu skvělá atmosféra (03.11.2006)

Bolo to 20 rokov dozadu, keď som sa ako tretiak na ZŠ prvýkrát dopočul o existencii tohto diela. Toho spektra príležitostí odkazovania na popkultúru nebolo tak veľa, minimálne z môjho uhla pohľadu & veku a lokálnych možností toho času. Väčšina referencovala maximálne hudbu, videohry boli na minime (z logických dôvodov, aj keď paradoxne zároveň silnou súčasťou) a filmy boli taktiež dosť pozadu, nakoľko si mohol schrúmať akurát to, čo išlo v TV (tiež pár rokov po a s DVD zbierkami tu bol tak jeden, dvaja spolužiaci), lebo pretože 7-8-9 ročné batoľa asi nepôjde do kina na Nezvratný osud, všakže? Tých filmov, na ktoré veľmi presne spomínam, že oplývali pomerne veľkou silou hovoreného slova, boli okrem Nezvratného osudu najmä séria Scary Movie, Saw, Väzeň z Azkabanu, Requiem či 3:15 zomrieš. A, samozrejme, nočná mora všetkých školopovinných detí v ranných nultých rokoch – Kruh. Ten si spomedzi nich vydobyl priam až legendárny, kultový status. Každý o počine neustále rozprával ako o najhoršej, najstrašidelnejšej veci, ktorá sa dá vidieť. A teraz, aj retrospektívne a aj po pozretí, usudzujem, že Kruh z nich vtedy reálne nikto asi nevidel :D, čo takým veľkým prekvapením zrejme nebude. Sila tohto "varovania" vo mne ale pretrvávala roky a odhodlať sa naň bolo úspešné až teraz, čo koniec-koncov ľutujem. Filmársky vskutku pôsobivé a precízne, s dokonalou kamerou, adekvátne ráznym zvukom a hudobným podfarbením, prekrásnou Naomi Watts, absolútne nádherným dych-berúcim vizuálnym štýlom vďaka tmavo-modro-zelenému filtru (bez gradingu v postpro), bravúrne zvolenými lokáciami (z farmy Morganových som hotový doteraz), skvostnou gradáciou (i keď finále trochu slabšie), nespoliehaním sa na ľakačky (ale budovaním napätia skôr skrz desivú obraznosť) a nesmierne vťahujúcim príbehom (nespomínam, kedy naposledy ma niečo tak skalopevne uchopilo do sedačky s túžbou vedieť a odkrývať viac a viac). Dal som práve rovno maratón so zvyšnými štyrmi filmami (plus kraťas) a pociťujem ľútosť, že som čaro Kruhu na vlastnej koži spoznal až o vyše dve dekády neskôr a nie práve v období, kedy mu najviac pasuje – early 2000s. Trestuhodné premrhanie... (x) (x / x) (x) (x) (25.04.2024)

Vzhledem k tomu, co vzniká v současné době (a nejen v ní) za horory, se mi tenhle film jevil jako jednooký král mezi slepými. I když on vlastně není špatný ani v rámci hororové produkce vůbec... Rozhodně má zajímavý nápad (i když jde o remake, těžko se asi bude shánět japonský originál, takže lze brát námět amerického Kruhu za "originální"), velmi dobrou atmosféru a hlavně poměrně inteligentní scénář. Musím také napsat, že asi ve 3/4 filmu už jsem si myslela, že půjde o další americkou slátaninu s příšerně stupidním happy endem, jenže tvůrci mě naprosto překvapili tím, že vůbec ještě nebyl konec a naopak film se velmi zajímavě zvrtl trošku jinam, než kam by divák předpokládal. Navíc je tenhle solidně napínavý film podkreslen velmi adekvátní hudbou. Takže chcete-li se (aspoň trochu) bát, nemůžu než Kruh doporučit. (29.04.2005)

Pro hodnocení horrorů asi nejsem ten pravý ořechový, protože jsem se mockrát přesvědčil, že to co děsí mě, nechává všechny ostatní chladnými a naopak. Tak jako se já snažím systematicky vidět všechny komedie, moje matka je zase posedlá horrory, thrillery, kriminálkami a jinými odnožemi hrůzy. Když jsem jí před lety pustil Záhadu Blair Witch, předem jsem ji varoval, že je to možná nejděsivější film, jaký kdy viděla. Když se dodívala, zívla a řekla: "Tak se ztratili v lese. No a co?" :-) Tak tohle do smrti nepochopím. No a s Kruhem to bylo podobně. První polovina, kde je k vidění obsah videokazety, scéna s mouchou a drnčící telefon, v němž skřehotavý hlásek zašeptá "Zbývá sedm dní", mě děsila strašně. Zrychlený puls, oči navrch hlavy atd. No a pak už to začalo být slabší, protože hrdinka se na vše snaží přijít racionální dedukcí, to nejasné temné "cosi" je čím dál víc konkrétní a hmatatelné a to je podle mě chyba. Jakmile vím, čeho se mám bát, všechen strach mě přejde. To je asi důvod, proč pokaždé usnu u Vetřelce. Ale když jsem Kruh promítl máti, bylo to přesně naopak: během první, nejasné poloviny filmu poklimbávala, ale když se začaly vyjasňovat věci kolem studny, hleděla na to s vytřeštěnými zraky. Tak nevím. 70% (28.12.2005)