Kill Bill

Quentin Tarantino opět v nejlepší formě. Myslel jsem si, že Pulp Fiction nemůže nic trumfnout, ale u Kill Bill jsem se snad bavil skoro stejně. Na pět částí (jak už v Tarantinových filmech bývá zvykem) rozdělený film, který nám ukazuje krvavou cestu pomsty - Nevěsty. Uma Thurman řádí hlavně v závěrečné části filmu, kde stříká krev proudem a údy Yakuzáků odpadávají po tuctech. Film nabízí výbornou hudební stránku. Každá scéna je podbarvena perfektně zvolenou hudbou, která přesně pasuje k tomu, co se na plátně (obrazovce - jak chcete) odehrává. To je opět jedna z Tarantinových předností. Líbí se mi také kreslená epizoda a snímek nabídne i několik vtipných momentů. Tarantino opět nezklame a dočkáme se i úchylné (byť naštěstí nedotažené) scény v nemocnici - za 75 babek. Kdo viděl, pochopí, kdo ještě neviděl - rychle to napravte. Tahle jízda stojí za to a u mě Tarantino opět zabodoval. (11.08.2010)

Několik let po odeznění nesnesitelného hypu je z Kill Bill podívaná, která ve vícežánrové akci dodnes nemá obdoby. Jakkoli byl Tarantino po mediální stránce právě v tomto období někdy až otravný, cit pro tempo pomsty, soundtrack a vedlejší postavy byl takřka dokonalý. A když se objeví Hattori Hanzo a já spolknu všechny dřívější předsudky, nezbývá než dosadit pátou hvězdu. (20.04.2005)

Záměrně jsem jedničku nehodnotil a čekal na dvojku. A když jsem ji teď konečně viděl, stavím se paradoxně k první části ještě mnohem kritičtěji než předtím. Nedostatky se nejen nevysvětlily, ale naopak mnohem více prohloubily a existence Volume 1 jen sráží geniální Volume 2. Postrádá funkční charaktery, opravdové postavy (a motivace) a jedinou scénu, která by nás donutila s Nevěstou opravdu citově sympatizovat (nejen proto, že dělá s mečem "cool věci"). Pořadí kapitol je přinejmenším pofidérní a většina scén jedničky z celkového pohledu nakonec opravdu zůstává jen obyčejnou manýrou (celá animovaná sekvence) a navíc často mizerně režírovanou a napsanou (úvodní sekvence u Vernity, úvodní část u Hattoriho Hanza). I krvavá sekvence s "Crazy 88" ve srovnání třeba se Zatoichim působí jako nedomrlý příbuzný... Volume 1 se musí přiznat, že má docela dost slušné tempo, díky kterému působí mnohem kratším dojmem (vlastně je to jeden z nejrychlejších filmů, co jsem kdy viděl) a ani na potřinácté mě nijak nenudilo a bavil jsem se dobře, nicméně kdyby se těch pár geniálních částí (probuzeni v nemocnici, Buck, a důležité Hanzovo předání meče) přestěhovalo do Volume 2, vůbec by jednička nemusela vzniknout._______________ No tak jsem se na film po půl roce opět podíval, tentokrát v japonské verzi bez otravné černobílé cenzury a s některými záběry navíc... Absence černobílé barvy tomu přece jen pomohla a závěr tak působí mnohem zajímavějším dojmem, ačkoli stavba filmu je pořád stejně problematická. Ale bavil jsem se přes všechny výtky slušné, takže nakonec ty 4* dávám... ale jen japonské verzi ;) (16.04.2004)

Čisto vizuálna a akustická fashion-žranica s farebne promenlivou paletou nálad. Ale je zcestné hodnotiť ju samostatne. Prvá polovica je trochu bez šťavy, zatiaľ čo pri tej druhej som nedýchal. Teoreticky by v duchu druhej polovice mal začať sequel Volume 2. Ak začne, potom som naozaj zvedavý, aké bude vyvrcholenie celej šou. Ak to skutočne bude ešte ďalej gradovať, ako z trojhodinového celku z toho vzíde geniálne dielo. Verím, že sa tak stane. A kladiem si kľúčovú otázku: Je vôbec možné, aby sa z tak jednoduchého námetu dala natočiť tak efektná a coolová filmová seansa? (07.10.2003)

Tarantino splnil co slíbil, já se skvěle bavil, nadsázku jsem ocenil, spoustu narážek a odkazů (doufám) pochopil, proti přeházané, do kapitol členěné naraci nemám ani ň... No co mě dostalo nejvíc byla božská Uma, žlutý anděl smrti a půlhodinové jatka na 100 a jeden způsob... no, tak ještě vynést do nebe soundtrack a jsem tady hotov. Bravo Quentine! Soundtrack snad ani nepotřebuje komentář... 90% (19.06.2006)