Krásna Varvara

Krásna Varvara je šialenosť nielen čo sa týka mizanscény, čiže výpravy a kostýmov, ale aj kameramanské formálne hrátky stoja za to a dávajú na známosť, že tvorcovia sa so svojim dielkom vyhrali. Spätný chod, časozbernosť záberov a rôzne halucinogénne snímanie. A k tomu rozprávajúce medvede a nostalgická spomienka na útle detstvo. Netušil som, že práve spomienka na medvede ližúce med mám z tejto peknej rozprávky. Za zmienku stojí aj fakt, že ten blbý je tu z ľudu a múdry je cárovič... (08.01.2016)

Oproti např. pohádce Vij, která disponuje výraznými hororovými prvky, cílí Krásná Varvara výhradně na dětské publikum, čemuž odpovídá prostý a až polopaticky vyprávěný příběh, křiklavými barvami hýřící divadelní kulisy a pitvořivé herecké výkony, na nich je postaveno množství vtipných momentů, které na mě osobně moc nefungovaly, ale na cílové publikum by mohly. Samotná zápletka filmu, leč zcela předvídatelná, je vcelku poutavá, její vyústění mi však přišlo poněkud uspěchané. (09.01.2011)

Lepšie ako všade vychvaľovaný a velebený Mrázik. Namiestu ľadu a snehu lúky plné prapodivných húb. Namiesto Ivana iný blonďatý hrdina nordického typu. Nechýba ikonický znak ruských rozprávok - bábuška rozprávačka (inak takto zrejme veteránka z vojny) čo všetko vie a všetko pamätá. Orgie farebnosti. Úžasne vyvedený podvodný svet - svet pod vodou aj svet podvodov čiže kúziel a čarov. Veď bez kúzlenia nie je možné aby ohavné Čudo Judo splodilo tak krásnu dcéru. Nuž a čo sa týka kráľovho synka - taký nejaký je môj ideál: obklopený výberom sladkých kaší, lízaniek, cukríkov a dobrotivých dežurných, čo zaspievajú, postelú, oblečú a vychvaľujú samotný akt jedenia ako čosi nadpozemské. Prečo nie? Život, pripomínajúci rozmaznaného psíka v dobrotivej opatere, kde sa celé okolie bez bočných úmyslov len zalieča je ideálnym naplnením zmyslu života v podobe slov: mať sa dobre. (12.01.2016)

Jedna z nejlepších klasických ruských pohádek natočených v sovětských studiích, která sice nedosahuje proslulosti ani kvalit Mrazíka, ale stále patří k nadprůměru. Na mém hodnocení se pochopitelně podílí i kousek nostalgie, ale čaroděj Čudo Judo patří k mým výrazným filmovým vzpomínkám a přes kašírovanost kulis a vědomí, že dnešní fantasy příběhy nabízejí daleko pompéznější podívanou, dávám silných 70 % celkového dojmu. (25.06.2006)

Neuvěřitelné, i po tolika letech stále kouzelná pohádka! Skrývá v sobě motivy evropských pohádek - dej mi to, o čem nevíš, že máš; záměna kojenců kvůli smlouvě; najdi nevěstu, když jsou si všechny podobné; dcera pomáhá svému vyvolenému při útěku před hněvem otce kouzly (Němcová, Erben, Grimmové i keltské pohádky). Snad i tím je našinci blízká. Pěkná kamera, až kýčovitá barevnost, poetické obrazy (průběh roku), opravdu krásná Tatyana Klyuyeva, ušatec Čudo a výborná hudba (Arkadi Filippenko) znějící tu rusky, tu až česky (připomene nejen Smetanu) či americky (filmy 50. a 60.let). Vtip, výprava a pohádkový konec, jak má být. (28.12.2012)